Epidemie koronaviru zastavila hospodářský život Evropy a jednotlivé členské země EU přispěchaly s balíčky opatření, kterými se snaží zasaženým ekonomikám pomoci. To ale dalo podnět k polemikám mezi ekonomy a politiky, zda jsou desítky miliard eur z kapes daňových poplatníků vynaloženy správně. Jak by měl stát nejlépe pomoci? Měla by pomoc směřovat ke všem postiženým firmám, nebo jen některým? Mělo by se zestátňovat? Jak přijít s pomocí rychle a jednoduše, ale zároveň nerozdávat peníze i těm, kteří krizi využijí jako výmluvu pro své špatné hospodaření? Text identifikuje možné dopady krize spojené s epidemií covidu-19 na budoucí vývoj EU, eurozónu a českou ekonomiku.
Autor policy paperu Lubor Lacina doporučuje:
• Kdo rychlé dává, dvakrát dává. Reakce státu by měla být kombinací okamžité pomoci a aktivního hledání střednědobých opatření.
• Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu. Firmy a daňoví poplatníci by neměli získat pocit, že se pomáhá pouze někomu a že se pomáhá těm, kdo měli problémy už před krizí.
• Stát nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzal od někoho jiného. Dluh vytvořený dnes znamená jeho splácení budoucími generacemi.
• Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí mezi méně úspěšné.
• Jestliže si polovina lidí myslí, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, je to začátek konce každé ekonomiky.
• EU by měla využít schopnosti koordinace vědeckých kapacit a koncentrace finančních zdrojů na výzkum a vývoj rychlotestů a vakcíny proti covidu-19.
Celý policy paper ve formátu PDF naleznete zde:
