Poslední roky představovaly pro Evropskou unii (EU) a její členské státy celou řadu zásadních výzev. Pokud Evropa nechce skončit na chvostu světových událostí, bude muset posílit svou roli globálního hráče. Zároveň budou muset představitelé jednotlivých zemí prohloubit důvěru samotných evropských občanů v projekt evropské integrace. Ta upadala již před rokem 2020, ale průběh pandemie covidu-19 jí ještě víc otřásl.
Tato publikace pohlíží na výzvy spojené s globální rolí Evropské unie z několika úhlů pohledu. Dalibor Roháč hodnotí geopolitiku Evropské komise a na příkladu nedávných jednání EU s Čínou, Běloruskem a Ruskem ilustruje nedostatky společných evropských institucí. Michael Romancov se podrobněji věnuje problematice Indopacifiku a budování protiváhy hegemonnímu postavení Číny v tomto regionu, který podle něj nahrazuje Evropu a euroatlantický prostor jako hlavní geopolitický a geostrategický region, kterému je proto nutné věnovat maximální pozornost.
Prostoru blíže Bruselu se věnují kapitoly Ladislava Cabady, Josefa Mlejnka a Lucie Tungul. Cabada analyzuje visegrádskou spolupráci z pohledu vývoje k negativnímu vnímání celého uskupení liberálními silami uvnitř zemí střední Evropy i v širším prostoru EU. Mlejnek se zaměřil na Ukrajinu, zejména na problém ekonomické transformace a národní identity země, která po okupaci Krymu v roce 2014 přetrhala desítky let trvající ekonomické, kulturní a sociální vazby na Rusko. Tungul se věnuje situaci ve východním Středomoří, analyzuje roli Turecka v eskalaci konfliktu a předkládá možnosti, které mohou členské země Evropské unie uplatnit při deeskalaci a v případě dlouhodobějšího řešení desítky let trvajících sporů, které má zásadní vliv i na budoucnost EU jako geopolitického aktéra.
Ačkoliv byly roky 2020 a 2021 pro Evropu velmi náročné v celé řadě zahraničněpolitických a bezpečnostních otázek, podobně náročné bylo toto období pro vnitřní politickou stabilitu. V roce 2021 se konaly německé volby; po šestnácti letech vrcholnou německou a evropskou politiku opustila Angela Merkel. Parlamentní volby se konaly i v Česku, a to podle nového volebního zákona. Jeho hlavní parametry shrnul Jakub Charvát, který také kritizuje přetrvávající nedostatky, jež bude nutné odstranit, ale na základě odborné diskuse možných scénářů, které by konečná podoba zákona měla reflektovat. Denisa Charvátová se zaměřila na společný problém většiny evropských zemí, sociální sítě a populismus. Podle autorky by se etablované strany měly naučit pracovat s nejrůznějšími segmenty společnosti, měly by používat kvalitní politický marketing a sociální sítě využívat k politické komunikaci tak, aby voliči získali pocit vzájemné sounáležitosti.
Poslední dvě kapitoly se věnují ekonomickým výzvám spojeným s dopady krize covidu-19 a digitalizaci ve vzdělávání. Alena Zemplinerová poukazuje na to, že krize spojená s pandemií posílila pozitivní i negativní trendy patrné již dříve. Mimo výhody jako digitalizace a větší flexibilita se projevuje zásadní nutnost chránit tržní konkurenci a duševní vlastnictví, podobně jako potřeba umožnit mobilitu pracovní síly (to platí oborově i geograficky). Stejně důležité je v nadcházející nevyhnutelné restrukturalizaci ekonomiky spoléhat na tržní síly a zamezit deformačním tendencím státních politik, které mají tendenci zachraňovat podniky bez ohledu na trh. V poslední kapitole nabízí Markéta Fibigerová a Markéta Tuhá alternativní pohled na online výuku a digitalizaci středního vzdělávání. Odhalují některé mylné představy o využití technologií ve školství a tvrdí, že studenty je třeba s technologiemi naučit zacházet místo jejich zákazu a omezování.
Autoři v této publikaci nabízí nejen analýzu některých palčivých problémů současné evropské společnosti a politiky, ale také představují konkrétní doporučení, jak situace maximálně využít, abychom redukovali negativní dopady a maximalizovali výhody.
ISBN: 978-80-88350-24-8
Celá publikace je dostupná ve formátu pdf zde:
