Vzdělávací politika a její koncepce patří k základním prioritám státní politiky. V současné době v ČR probíhá intenzivní proces snažící se o její úpravu, nové nadefinování. V této souvislosti se často mluví o nedostatcích stávajícího školského/vzdělávacího systému, potažmo až o jeho krizi.
Radim Štěrba ve svém policy paperu uvádí, že poslední zpráva České školní inspekce o tomto tématu hovoří o obsahové předimenzovanosti rámcových vzdělávacích programů, vysokých počtech žáků ve třídách s absencí individualizace výuky, chybějícím prostoru pro prohlubování znalostí žáků a upozaďování rozvoje jejich dovedností a postojů. Toto je také příčinou nezbytnosti přípravy, a zejména realizace adekvátních změn v přístupu ke vzdělávání. V tomto textu se blíže seznámíme s východisky tohoto stavu a návrhy možných řešení ve smyslu tvorby vzdělávací politiky ČR.
Text nabízí širší perspektivy k tomuto problému ve vztahu nejenom k samotné vzdělávací politice a aktuálním koncepčním dokumentům, ale také k (do určité míry zobecňujícím) pedagogickým teoretickým koncepcím, jež tvoří východiska k těmto trendům, i jejich historickému kontextu. V souvislosti s tvorbou Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030 lze také upozornit na nebezpečí přílišného zdůrazňování používání digitálních technologií. Nelze opomíjet, že tyto technologie s sebou nesou kromě výhod i nezanedbatelná rizika pro zdravotní, sociální i kognitivní vývoj dětí, žáků a studentů.
Doporučení:
• Provést důkladnou odbornou analýzu současného vzdělávacího systému na základě nových nebo již existujících relevantních výzkumů, šetření, metaanalýz za účelem zjištění jeho pozitiv, nedostatků, určení příležitostí a hrozeb.
• Na základě provedených analýz (SWOT) a transparentních diskusí odborné a jiné zainteresované veřejnosti při zohlednění výstupů těchto diskusí formulovat dlouhodobé cíle školské vzdělávací politiky.
• Do úprav klíčových kurikulárních dokumentů/programů vzdělávání zapojit hlavní aktéry vzdělávací politiky (kromě vládních institucí také pedagogické fakulty, učitelskou veřejnost).
• Vyhnout se tendenčním vzdělávacím trendům usilujícím o přílišné potlačení znalostní roviny kurikula a zdůrazňujícím zejména dovednostní aspekty.•Mnohem více zohlednit také rizika využívání moderních technologií.
• Na základě odborných diskusí mezi odbornou a pedagogickou veřejností formulovat tzv. jádrové učivo s podstatnými znalostními obsahy, nezbytnými ve formálním vzdělávání.
• Koncipovat kurikulum založené na vyváženém poměru mezi znalostmi, dovednostmi, postoji a hodnotami.
• V neposlední řadě je neméně důležité koncepčně co nejdříve vyřešit dlouhodobé podfinancování českého školského systému.
Celý policy paper ve formátu PDF naleznete zde: TOPAZ PP 2020_04 Reforma českého školství – třetí cesta.pdf
