Velbloud je kůň, který prošel parlamentem. Proto se můžeme domnívat, že návrh části volebního zákona, který předložila vláda, možná bude ve finále úplně jiný. Evidentně ale nemá ambici vyřešit víc problémů než je jen volební vzorec. Škoda.
Vláda poslala do Sněmovny rovnou dva návrhy, které se liší v počtu obvodů, tedy v tom, jak je naše země rozdělena a jak dlouhé kandidátní listiny bychom před sebou měli. Za jeden obvod – tedy celou Českou republiku – horuje premiér, který moc dobře ví, že strana navázaná na silného lídra by na tomhle modelu mohla vydělat. Stačí si vzpomenout na rok 2013, kdy volby ve Středočeském kraji na kandidátce ANO vyhrál Babiš. Ne Andrej, ale Miloš Babiš, prodejce aut. Možnost volit Babiše by mohli mít voliči v celé zemi, ne jen v jednom kraji a to by mohlo hnutí ANO přispět. Navrhovaný systém jednoho obvodu má menší šanci i z toho důvodu, že je opravdu velkou změnou. Jen si to představte, zásadně by se zvýšil nutný počet preferenčních hlasů – bráno absolutně. Aktivita kandidátů by se logicky soustředila na bonitnější oblasti, kde lze získat více hlasů, a došlo by k mnohem viditelnějším individuálním kampaním, protože by si nekonkurovaly v každé straně desítky, ale dvě stovky kandidátů. Voliči by logicky dostali mnohem delší kandidátní listiny. Ten druhý návrh (který má blíž ke schválení) 14 krajů zachovává, ale pracuje s hlasy za celou republiku.
Politici často mluví o tom, že systém má být pro voliče pochopitelný, ale důležitější je, aby byl důvěryhodný. Jinými slovy, aby se choval tak, jak v duchu předpokládáme – tedy správně rozdělovat mandáty na základě získaných hlasů a neznevýhodňoval i v krajních podmínkách voliče v některých krajích či stranách (nebo v jejich vzájemné kombinaci). Volební systémy, které vykazují tyto vlastnosti, jsou všechno, ale ne vysvětlitelné jednou větou. Přestože máme experty, kteří by byli schopni takové řešení navrhnout a pojmenovat, pravděpodobně se v parlamentu neobjeví v jiné podobě, než jsou odborné semináře. Politici se tím vlastně nechtějí zabývat – je to složité. Další obvyklou výmluvou je nutnost rychle schválit návrh, aby mohly být spočítány volby na podzim. Osobně ale v porovnání tabulek s výpočty nespatřuji nic zas tak komplikovaného.
Ministerstvo vnitra v tomto volebním období dokázalo, že má ambice výrazně změnit volební proceduru, bohužel se žádné takové návrhy nyní neobjevily. Je to na jednu stranu pochopitelné, minimalistická změna má větší šanci na shodu a přijetí, ale je to škoda minimálně ve dvou ohledech.
Tím prvním je možnost volby v zahraničí. Skoro 30 let víme, že se naše země chová macešsky k těm, kteří nevolí doma. Ano, většina voličů, kteří jsou na služebním pobytu nebo na studiích, udělá pro to, aby mohla volit, skutečně víc než domácí volič. Mnohdy cestují stovky kilometrů, procházejí zvláštní registrací a opět nedostanou nic. Distanční volba, která je normální v řadě evropských zemí, nedej Bože, volba přes internet bude v tomto roce opět jen konceptem v programech některých stran. Přitom zavedení korespondenční volby by bylo řešení, které bylo diskutováno tolikrát, že se mi to ani nechce počítat. Druhou ambicí mohla být snaha udělat volby bezpečnějšími a asi i levnějšími a zkrátit volební dny ze dvou na jeden. Připomínám, že se dvěma dny patříme spíš k výjimkám a nechávat urny přes noc v “zabezpečených” školních třídách je prostě zbytečné provokování různých nenechavců. Proti této změně se ale jasně vyslovila hlava státu.
Pokud nedojde k vyhrocení debaty o volebním zákonu mezi opozičním senátem a koaliční sněmovnou, pak nás nečeká žádná velká změna. Volit budeme ve čtrnácti obvodech, tedy krajích. Naše hlasy se budou nově přepočítávat tak, aby voliči malých stran neměli pocit, že jsou méněcenní. To je dobrá zpráva, i když by se dalo udělat mnohem, mnohem víc. Na druhou stranu pořád může z bran parlamentu vyjet velbloud. Nebo osel.
Jaroslav Poláček
Autor se dvacet let profesně věnuje volebním kampaním, založil agenturu PRodukujeme, specializovanou na volby, a působí jako analytik institutu TOPAZ.
