aké jsou příčiny a důsledky růstu populismu a extremismu v evropských zemích jako Francie, Rakousko a Česká republika?  Jak jim čelit, jak posílit demokratické strany, jak změnit jejich volební kampaně?

Nepřehlédněte policy paper České a evropské politické strany v novém sociálním a politickém prostředí od Thibaulta Muzerguese. (přeloženo)

Dne 18. dubna pořádal TOPAZ ve spolupráci s Konrad Adenauer Stiftung a Martens Centre konferenci o povolební situaci v Evropě. Na prvním, politickém panelu vystoupili bývalý rakouský ministr obrany, Werner Fasslabend, ředitel evropského programu Mezinárodního republikánského institutu (IRI) Thibault Muzergues, a politolog Jakub Charvát z Metropolitní univerzity Praha. Debatu moderoval Ondřej Houska z Hospodářských novin. Druhý panel se zaměřil na média a jejich roli při rostoucím vlivu populismu a politického extremismu. O tom debatovali novináři Pavel Šafr z Forum24 a Veronika Neprašová z Hospodářských novin, a ekonom Lukáš Wagenknecht, předseda think tanku Good Governance, pod vedením Jana Vitáska z Euractivu

První panel se postupně zaměřil na poslední volby v Rakousku, Francii a České republice. Werner Fasslabend analyzoval volební kampaň rakouských politických stran a srovnal ji s přístupem vítěze voleb, Sebastiana Kurze. Uvedl, že důležitý je styl, kdy politik a jeho strana musí přesvědčit voliče, že znají odpovědi na otázky, které je trápí. Pokud tápe politik a politická strana, tápe i volič a bude hledat uskupení, které předloží jasné odpovědi, i když třeba nereálné. Thibault Muzergues představil čtyři sociální skupiny ve společnosti – třídu kreativní, předměstskou střední třídu, novou menšinu a mileniály. „Tyto čtyři třídy zcela redefinovaly naši politickou debatu a to do té míry, že je dnes nemožné politicky existovat a nestát se mluvčí jedné z těchto tříd.“ S ohledem na strany jako TOP 09 zmínil, že „pro jí podobné strany, které se zrodily v úplně jiném kontextu, je otázka přežití akutním problémem. Musí se přizpůsobit novému sociálně hospodářskému kontextu. Rozhodnutí není možné odkládat, protože je rozhodující pro všechny strany, které chtějí přežít a vzkvétat ve změněném politickém prostředí.“ Jakub Charvát k tomu dodal, že tradiční politické strany musí uznat, že se změnila politická komunikace a klesla míra stranické identifikace voličů, ti se o politiku nezajímají, ale jsou nuceni se k ní ve volbách vyjádřit, což v politice způsobilo marketingovou revoluci.

Ve druhém panelu se otázka stočila k médiím a novinářům. Pavel Šafr zdůraznil problém změny vlastnictví mediálních domů, kdy zahraniční vysoká vydavatelská kultura dokázala korigovat i někdy neprofesionální redakce, ale s nástupem oligarchů kvalitní vydavatelská kultura zmizela. Jako závažný problém označil situaci v MAFŘE, která byla tímto procesem změny vlastníků postižena nejvíce. Veronika Neprašová se věnovala českému euroskepticismu a jako největší problém viděla v značné dlouhodobé viditelnosti těch, kdo výhody členství zpochybňovali, což ale nebylo kompenzováno stejně silnou prezencí zastánců evropské integrace. Lukáš Wagenknecht na oba navázal několika velmi důležitými postřehy, kdy uvedl, že novinářům často chybí kvalitní data a i pokud je mají, je pro ně velmi těžké jim rozumět, protože svět kolem nás je velmi komplikovaný a vyžaduje vysoké expertní znalosti. Dále na příkladu kauzy Lithium ukázal, jak novináři odprezentovali jen problémovou část jinak kvalitně zpracované analýzy, čehož se potom chytli extremisté ve volební kampani. Jako Pavel Šafr upozornil na problém mediálního trhu, kde jsou velkým problémem jak vlastníci z řad obchodních skupin, které obchodující se státem, tak politické skupiny, protože obojí vede k zneužití médií. Velký problém vidí v nekvalitní legislativě, kdy vlastnit a ovládat není vnímáno stejně, a novináři tento problém nedokázali popsat tak, aby jej veřejnosti pochopila.

Jak se připravit na generační změnu politiků?

Role médií v nárůstu populismu a extremismu