Veřejné vysoké školy, ale i další veřejné výzkumné instituce plní v lidské společnosti několik rolí. Vysoké školy mají v rámci své první role vzdělávat, v rámci druhé role bádat a v rámci své třetí role mimo jiné přenášet vědecké poznatky do praxe (Úřad vlády ČR 2015; MPO 2021). Veřejné výzkumné instituce mají role stejné, jen bez vzdělávání. Přenosu výsledků vědy a výzkumu do praxe se pak říká komercializace. Komercializace je velmi komplexním multidisciplinárním procesem, který může u každé jednotlivé technologie trvat od jednotek týdnů až po mnoho let. Délka procesu je primárně závislá na průmyslovém odvětví. Oblast informačních technologií (např. software) bývá nejrychlejší, středně dlouho trvá komercializace v technických odvětvích, ale i v sociálních a humanitních vědách. Relativně dlouhý a hlavně nákladný proces je pak možné pozorovat u biotechnologií a medicínských řešení, suverénně nejdéle pak trvá certifikace léčiv.
Jedním ze segmentů komercializace je takzvaný výběr strategie komercializace. V rámci strategie komercializace se technologie z akademického světa nejčastěji licencují. Již méně často dochází k samotnému prodeji technologie, tedy převodu práv duševního vlastnictví na další subjekt. Výběr strategie komercializace a následná exekuce procesu je multidisciplinárním procesem, zahrnujícím řadu úzce profilovaných expertů, mezi které patří patentový zástupce, advokát, analytici, obchodníci, ekonomové, účetní, daňoví poradci a v neposlední řadě seniorní osobnosti z daného oboru s extenzivní znalostí trhu, a tedy i sítí kontaktů.
V posledních letech se do popředí zájmu dostává komercializace formou tzv. zakládání akademických spin-off společností. Z výše popsaných způsobů komercializace, tedy vedle licencování a samotného prodeje duševního vlastnictví, lze zakládání akademických spin-off společností považovat za nový fenomén doby, který do ČR přišel ze západu. Tento článek se zabývá aspekty tohoto fenoménu – proč je nyní trend spin-off společností v popředí, co spin-off společnost vůbec je, co by spin-off společností nazýváno být nemělo, jaké tato forma komercializace přináší výhody a kde jsou naopak úskalí.
Kontext doby
Počátky systémového řešení technologického transferu můžeme datovat až do 70. let minulého století. Základy byly položeny v Izraeli, Spojeném království a USA. V Česku, obdobně jako v řadě dalších zemí bývalého východního bloku, došlo ke značnému zpoždění. Zkušenosti s technologickým transferem tak v Česku budujeme teprve druhou dekádu. O to zajímavější je, že fenomén zájmu o zakládání akademických spin-off společností lze pozorovat až od roku 2018, přičemž plná akcelerace nastala až v letech 2021 a 2022. Do té doby se primárně uzavíraly licenční smlouvy, případně převáděly práva k duševnímu vlastnictví (prostřednictvím prodeje patentů).
Co se tedy změnilo? Jedná se o souběh dvou aspektů. Za prvé dochází k rozmachu oblasti
komercializace výsledků vědy a výzkumu. Akademická i průmyslová sféra postupně překračují propast, která mezi nimi byla odedávna a nacházejí výhody společné kooperace. Otázkou zůstává, co za tímto sbližováním stojí. Pravděpodobně se jedná o kombinaci mnoha faktorů, jako je zájem komerčního sektoru o získání konkurenční výhody v podobě inovací. Řada velkých firem ruší svá R&D oddělení pro rané fáze výzkumu a vývoje a namísto toho technologie vyhledává (tzv. technologický scouting) v akademickém sektoru a u malých a středních podniků s cílem tyto technologie a práva k jejich duševnímu vlastnictví (intellectual property rights) koupit. Takový nákup lze zajistit několika způsoby. S tím jde ruku v ruce i hledání nových a efektivnějších způsobů spolupráce, mezi které lze zařadit i zakládání akademických spin-off společností.
Druhým a s ohledem na časovou souslednost nápadným aspektem, je vznik Inovační strategie České republiky pro roky 2019–2030. Jedná se o dopad podpory a tlak Evropské komise, která se rozpadá do národních politik a strategií. Vzniká tak řada podpůrných programů určených ke spolupráci akademické a komerční sféry. Takové programy můžeme najít zejména u Technologické agentury České republiky, ale poskytuje je i Ministerstvo průmyslu a obchodu, agentura CzechInvest a třeba i agentura Czech Trade. Téma akademických spin-off společností se začalo dostávat do popředí v roce 2018, kdy se Inovační strategie připravovala a plného rozmachu dosáhla poté, co byla vládou strategie schválena. Inovační strategie České republiky 2019–2030 byla schválena Usnesením vlády ČR dne 4. února 2019 č. 104. Jedná se o strategický rámcový plán, který předurčuje vládní politiku v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a má Česku pomoci se během dvanácti let posunout mezi nejinovativnější země Evropy (Úřad vlády ČR n.d.).
Strategie se skládá z devíti propojených pilířů. III. Pilíř „Národní start-up a spin-off prostředí“ explicitně vybízí k podpoře zakládání start-up a spin-off společností. Mezi cíle tak patří propojování, ucelený program financování, mapování a kultivace prostředí, vznik účelové podpory, vzdělávání a benchmarking inkubátorů, startupů, akcelerátorů, spin-off společností a dalších relevantních aktérů. Tedy celý jeden pilíř z devíti je kompletně zaměřen na podporu start-up a spin-off společností. Tato podpora má být dále rozvíjena nejen v roce 2023, ale po dalších minimálně 7 let až do roku 2030. Jedná se tak o nejen časově relativně dlouhé období, kdy má být podpora poskytována, ale také o rozsáhlou podporu zahrnující komplexní set nástrojů. Tato fakta tak odrážejí důležitost, se kterou česká vláda na podporu spin-off společností nahlíží.
Proč zrovna start-up a spin-off společnosti
Veřejné vysoké školy a veřejné výzkumné instituce neustále produkují celou řadu inovativních řešení. Občas se jedná a průlomová řešení, častěji pak o různé formy vylepšení či rozšíření stávajících technologií, postupů a produktů. Akademická i průmyslová sféra se shodují, že je spolupráce výhodná. A pokud se plně neshodují, trend rozvíjení spolupráce obou sfér má pozitivní vývoj. Doposud běžnými nástroji pro přenos poznatků a technologií z akademické sféry do praxe byly již zmiňované licenční smlouvy a samotné prodeje technologií. Z pohledu akademické sféry je to ideální řešení, které je procesně relativně jednoduché. Při aplikaci této formy řešení však větší míru odpovědnosti za následný komerční, či společenský úspěch technologie přebírá komerční partner. Akademická sféra tedy technologii licencuje, či prodá, zbytek je na komerční sféře. Za správně nastavených podmínek je však i tento systém vyvážený.
Při vzniku spin-off společnosti dochází k propojení zájmů akademické a průmyslové sféry. Obě strany mají podíl v jedné společnosti, obě strany tak mají stejný zájem podílet se i nadále na rozvoji a uplatnění dané technologie. V praxi tak nejde jen o podpis smlouvy, ale o komplexní spolupráci na komunikaci a marketingu, na budování brandu, na navazujícím smluvním výzkumu, rozvoji společnosti a následně i na dělení zisků. Aby došlo ke sjednocení záměrů, je potřeba mít stabilně ukotvené podíly. Toho se stejně jako v běžném rozvoji jakýchkoli jiných začínajících podniků dosahuje majetkovým podílem zainteresovaných stran.
Má-li univerzita i komerční partner majetkový podíl ve společnosti, tak mají i stejné zájmy. Společně rozhodují, společně sledují hospodaření, společně vyhledávají další partnery pro spolupráci. Mají tak společný zájem na uplatnění výsledků vědy a výzkumu ve společnosti. Komercializační proces totiž nekončí podpisem smlouvy. Cílem není podepsaný papír, cílem je uplatnění technologie. Výsledky vědy a výzkumu mají sloužit společnosti a vedle toho paralelně přinášet zpět finanční prostředky, které jsou reinvestovány do primární činností univerzit a výzkumných organizací.
Spin-off nebo start-up?
Jedním ze slabých míst české legislativy je absence jednoznačné terminologie. I samotná inovační strategie nejasně hovoří o start-upech i spin-off společnostech. V praxi si pak každý subjekt může vytvořit vlastní definici a podlé té například vykazovat výsledky. Absence jasné definice je tak hrozbou pro nejbližší roky. Bez definice dojde k ohýbání terminologie, což může vést k nenaplnění cílů inovační strategie. Respektive k jejich pouhému formálnímu naplnění, což ale neposune Česko mezi nejinovativnější země Evropy tak, jak si Inovační strategie dala za cíl.
Start-up – Definicí start-up společností lze nalézt celá řada. Průřezově lze najít konsenzus, kdy start-up společnosti splňují alespoň tři kritéria. Jedná se o mladé společnosti, které mají za cíl rychlý růst a obsahují inovativní prvek v podobě produktu či služby. Start-upem tedy nelze nazývat každé nové podnikání, je potřeba naplnit i další dvě zmíněná kritéria.
Spin-off – Spin-off společnost (synonymem je spin-out společnost) má již užší kritéria. Vzniká oddělením od mateřské (či mateřských) institucí, má vlastní právní subjektivitu, přičemž mateřské instituce mají v takové společnosti majetkový podíl. Při odštěpení do spin-off společnosti je přenesena technologie či duševní vlastnictví do nového subjektu. Ty jsou následně transformovány do nových služeb a výrobků. Nejformálněji uchopenou definicí v Česku je definice ze Spin-off Guide, byť se jedná o velmi široké pojetí: „Spin-offem se pro účely tohoto dokumentu rozumí právnická osoba (bez ohledu na označení startu-up, spin-off či spin-out) založená za účelem komercializace výsledků vědecké práce vytvořených výzkumnou organizací (vysokou školou, veřejnou výzkumnou institucí nebo jinou organizací orientovanou na výzkum a vývoj)“ (Czechinvest 2022).
Akademický spin-off – Je logicky podmnožinou spin-off společností. U akademické spin-off
společnosti je jednou z mateřských institucí akademická instituce, a tedy majetkovým podílníkem je vysoká škola či výzkumná instituce. Ne každé nové podnikání lze nazývat start-upem. Start-upy jsou podmnožinou nového podnikání. Jednou z forem transferu znalostí a technologií je zakládání spin-off společností. Jsou-li takové spin-off společnosti založeny za účasti akademické sféry, jedná se o podmnožinu tzv. akademických spin-off společností.
Zahraniční inspirace
Koncept zakládání akademických spin-off společností nebyl vymyšlen v Česku. S tímto modelem jsme se mohli setkat již dříve jak v Evropě, tak v USA i jinde po světě. Jednoduše se jedná o efektivní nástroj, který k nám bohužel stejně jako řada jiných trendů dorazil se zpožděním. Ostatně toto zpoždění se týká všech zemí bývalého východního bloku. Velmi úspěšní jsou v tomto ohledu ve Spojeném království, v severských zemích, ale i ve Švýcarsku a mezi nejznámější státy v oblasti rozvoje start-upů, včetně akademických spin-off společností, patří Izrael. V Izraeli musí mít povinně každá vysoká škola založené externí transferové centrum v podobě tzv. single purpose vehicle (SPV). Takové centrum je oprávněné nakládat s univerzitním duševním vlastnictvím. Uzavírá tedy licenční smlouvy, nakládá s patenty a podporuje spin-off společnosti. To vše velmi efektivním a dynamickým způsobem oproti běžným transferovým centrům, které můžeme obvykle vídat v Evropě. Běžná centra, podobně jako v Česku, jsou totiž integrální součástí univerzit, což jim významně komplikuje situaci. Jsou tak nedynamická a nejsou schopna na sebe ze svých mateřských institucí přebírat odpovědnost.
Mohlo by se tak zdát, že vznik externích transferových center je jasnou volbou. Ale není tomu tak, situace je složitější. Aby takové externí transferové centrum mohlo efektivně fungovat, musí plnit celou řadu kritérií a překonávat několik překážek. Mezi překážky patří, minimálně v Česku, relativně komplikovaný proces založení takového externího centra, který je zdlouhavý a administrativně i legislativně velmi náročný. Situace je obdobně komplikovaná jak u vysokých škol, tak u ústavů Akademie věd. Další překážkou je pak nedůvěra vědců, ale i vedení institucí v takový systém. Domácích případů dobré praxe je málo a kritici by je spíše označili za anomálii než za moderní přístup k efektivnímu fungování. Z kritérií je nezbytné disponovat kvalitním týmem, který je schopen transferový proces uřídit a dovést ke zdárnému konci. K tomu je tým potřeba motivovat i jinak než jen paušálním platem. Může se jednat o podíl na zisku či jiné nefinanční benefity, například v podobě firemní kultury. Dalším důležitým kritériem je kritická masa technologických projektů a nápadů. Tým může být jakkoli kvalitní, ale bez obsahu, který by mohl komercializovat, si neporadí. Ostatně by ani nebylo možné udržet kvalitní tým, když by neměl na čem praktikovat.
Finální fáze technologického transferu, jejíž královskou disciplínu tvoří vznik a rozvoj akademických spin-off společností je extrémně složitý proces. Jedná se o rozjezd podnikání s velmi inteligentními lidmi, v obvykle regulovaném prostředí, kde se očekává rychlý růst zisků. Takové věci někteří úspěšní podnikatelé realizují jen jednou za život. Po transferových centrech se chce tento úspěch opakovat několikrát ročně, a to ještě mezi dalšími aktivitami a úkoly, za které nesou odpovědnost. Proč tedy nezkopírovat funkční zahraniční modely například z Izraele? Řada takových pokusů již proběhla, nikdy však nedopadla dobře. Problémy s přenosem jsou dvojího typu. Jedná se zejména o významné odlišnosti v právním, daňovém a účetním prostředí. Dále se jedná o významně jiné systémy financování, hodnocení vědy, hodnocení vědců a institucí, na které je financování navázáno. V konečném důsledku se jedná o nepřenositelnost smýšlení a národnostní nátury mezi státy. Kulturní rozdíly jsou natolik veliké, že přenositelnost dobré praxe natolik zkreslují, až je nepřenositelná.
Proč chtít akademické spin-off společnosti
Důvody pro zakládání akademických spin-off společností mohou být dva. Prvním a zásadním je fakt, že se jedná o velmi efektivní nástroj komercializace výsledků vědy a výzkumu. Druhým může být snaha o čistě formální naplnění inovační strategie bez ohledu na reálné dopady pro inovativnost Česka. Akademická spin-off společnost má vzniknout v okamžiku, když už akademická sféra není schopna dále vyvíjet službu či produkt, jelikož se již nejedná o „akademický problém“. V praxi se tak například jedná o moment, kdy technologie funguje dobře v univerzitní laboratoři, existuje dostatek dat a je již nutné pracovat na produktovém designu a výrobním postupu pro průmyslové využití. Technologii je tedy nutné optimalizovat pro konkrétní užití, připravit její scale-up, vyrobit balení, návody k použití, nastavit sklady, distribuční síť, marketing a spustit produkt na trh. To jsou úkoly, které by již veřejné instituce z veřejných prostředků v rámci péče řádného hospodáře řešit neměly. Vhodným postupem je však spojit síly s komerčními partnery, kteří již disponují potřebnými zkušenostmi, nástroji, zdroji a kontakty na výše popsané úkony. Zároveň by se takové aktivity měly realizovat mimo akademické prostředí, a to jak s ohledem na transparentnost, tak nezbytnou dynamiku postupu. V takovém případě je vhodné založit akademickou spin-off společnost.
Za akademickou spin-off společnost by naopak neměla být označována jakákoli spolupráce firem s univerzitami, byť se obě strany dohodnou, že se takové spolupráci bude říkat spin-off. Nedochází-li k majetkovému propojení s mateřskými institucemi (včetně té akademické), vzniká prostor pro netransparentní prostředí. Akademická spin-off společnost má mít jisté výhody. Například může disponovat statutem akademické spin-off společnosti, a tedy hrdě prezentovat kredibilitou veřejné vysoké školy či veřejné výzkumné instituce. To dodává významnou konkurenční výhodu na trhu. Pokud má ve firmě akademická instituce podíl, je to legitimní. Pokud podíl nemá, je přinejmenším sporné, za jakých podmínek ohodnotit využívání univerzitního brandu pro propagaci tak, aby se jednalo o rovné podmínky na trhu.
Stejná situace nastává s jakýmkoli dalším zvýhodněním – přednostní přístup k dalšímu know-how, využívání prostorů, přístrojů a lidských zdrojů placených z veřejných zdrojů. Pokud by tyto výhody aplikovány nebyly, neexistoval by majetkový podíl, ale došlo pouze k licencování technologie či prodeji duševního vlastnictví. Proč poté hovořit o spin-off společnosti, když se jedná o pouhé uzavření licenční smlouvy či smlouvy o převodu práv k duševnímu vlastnictví? Další komplikace nastávají v momentě, kdy je potřeba dělit zisky. Existuje-li opravdová akademická spin-off společnost, je to jednoduché. Ve firmě jsou jasně stanovené podíly, dle těchto podílů jsou zisky formou dividend přerozděleny. Díky povinnému zveřejňování informací v obchodnímu rejstříku je systém maximálně transparentní. Bez majetkového podílu ve společnosti jde o smluvní ujednání, která se zveřejňovat nemusí.
Akademické spin-off společnosti tak mají svá pro a proti. Ostatně, jako cokoli na tomto světě. Proto je potřeba užívat nástroje vzniku akademické spin-off společnosti jen ve správných situacích. Pro technologie, které jsou ve správném stádiu vývoje, které disponují patřičným realizačním týmem a právně-ekonomických zázemím. Zároveň je důležité nenadužívat nástroje akademických spin-off společností a už vůbec akademickou spin-off společností nenazývat každou spolupráci s firmou. Důvěra v tento systém se obtížně buduje, avšak snadno ztrácí. Nadužíváním by mohlo snadno dojít ke vzniku odporu pro tento úžasně efektivní způsob komercializace, což by byla ohromná škoda.
Závěr
Česko již dávno není montovnou. Čeští vědci již opakovaně prokázali své schopnosti a pravidelně se prosazují ve světové konkurenci. Výzkum a vývoj je v Česku v porovnání se západním světem stále významně méně nákladný. Disponuje kvalitním a komplexním vzdělávacím systémem. Za poslední dekády bylo investováno ohromné množství finančních prostředků do infrastruktury podporující rozvoj vědy, výzkumu a inovací. Česko disponuje Grantovou agenturou ČR, Technologickou agenturou ČR, podpora je významná i ze strany agentury CzechInvest, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a nového úřadu Ministryně pro vědu, výzkum a inovace. Existuje i celá inovační strategie popisující výzvy, cíle a nástroje. Česko tak disponuje ohromným potenciálem pro realizaci záměru zařadit se mezi nejinovativnější země Evropy. Má potenciál Evropě pomoci znalostmi a technologiemi a inspirovat další země výchozího bloku v následování příkladu dobré praxe. Vše, co je potřeba, je tento potenciál naplnit a jedním z významných, již prověřených, a hlavně účinných nástrojů je zakládání akademických spin-off společností. To se musí realizovat rychle, kvalitně a maximálně transparentně. Jen tak je možné stanovené cíle naplnit.
Doporučení
• Jednoznačně a důrazně deklarovat, že je důraz kladen na reálné zvýšení inovativnosti Česka.
• Klást důraz na podporu nástrojů definovaných v Inovační strategii ČR 2019–2030.
• Vyžadovat naplnění cílů definovaných v Inovační strategii ČR 2019–2030.
• Jasně definovat kritéria spin-off společnosti s důrazem na maximální transparentnost takovýchto firem.
• Zaměřit se nejen na počet nově vzniklých akademických spin-off společností, ale i na kvalitu
skrze jejich hospodářské výsledky v prvních 2–5 letech od vzniku společnosti.
• Klást důraz na kvantifikaci benefitů plynoucích z transferu znalostí a technologií, a to jak
v podobě finanční (příjmy z transferu), tak v podobě sociálního impaktu (kvalita a počty mediálních výstupů).
• Inspirovat se příklady dobré praxe z českého prostředí a ty nadále promovat v rámci mediální
podpory inovačního ekosystému.
• Příklady dobré praxe se inspirovat jen do limitu jejich přenositelnosti do ČR.
• Nebát se spolupráce s komerční sférou.
• Maximálně využít potenciál spolupráce mezi odborníky na technologický transfer s nově vzniklým úřadem Ministryně pro vědu, výzkum a inovace ČR.
Text celé publikace včetně použitých zdrojů literatury si můžete přečíst zde: https://top-az.eu/wp-content/uploads/2022/12/topaz-2023-CZ-online.pdf
