Naše školy se staly nositelem revoluční změny. Tisíce rodičů, žáků, pedagogů se v těchto dnech učí velmi intenzivně používat digitální technologie. Svoji zkušenost z tohoto období budou chtít využívat v budoucnu a výrazným způsobem posunou digitalizaci v celé České republice, píše analytik TOPAZu Jaroslav Poláček v první Policy Paperu roku 2020.
Online výuka může být pozitivním impulsem pro celý vzdělávací systém. Změnou bezesporu náročnou – bez vzdělávání učitelů, rodičů a žáků to nepůjde. Učit se dnes musí všichni. Žádný nástroj ale není bez rizik. V tomto případě bychom neměli zapomínat na bezpečnost. Na ochranu našich dětí a jejich osobních dat. Nezapomínejme, že naše elektronické působení na síti zanechá digitální stopu. Nové systémy mohou teď odvést skvělou službu, ale taky se mohou stát zlým pánem. To nikdo nechce.
Dalším rizikem je to, že technologie může spojovat, ale i rozdělovat. Na ty, kteří umí v digitálním světě pracovat a žít, a na ty, kterým to je prostě cizí nebo na to například nemají peníze. Říká se tomu digital divide. I na to bychom měli velmi intenzivně myslet.
Nové komunikační rámce budou mít vliv na to, jak používáme technologie v každodenním životě. E-Government se nyní může stát realitou a probrat se ze svého letitého spánku. I velmi “konzervativní” instituce dnes řeší autentizaci a autorizaci uživatelů a ti chápou, že se musí naučit postupy, které by si jim před měsícem nikdo netroufl ani nabídnout. Pokud teď architekti veřejné správy nezaspí, může se vyřešit víc věcí než roky “běžného” provozu.
Ukazuje se, že pokud bude online výuka možná, tak se uvolní cesta pro zvýšení kvality vzdělávání v některých, zejména vyloučených oblastech. A to je výzva, která za to stojí.
Dokument ve formátu PDF: TOPAZ PP 2020_01 on-line
