Institut TOPAZ se dlouhodobě zabývá tématem svobody slova a pokusům jejího omezování. Otevíráme témata, která jsou spojená s nezávislostí novinářů a médií. S cenzurou v médiích i na internetu.
Janek Kroupa a Agrofert
Reportáž Janka Kroupy a zejména reakce ředitele Českého rozhlasu na jeho reportáž o hospodaření Agrofertu vyvolala debatu o roli veřejnoprávních médií a situaci v České republice a možnosti i nepřímo ovlivňovat práci novinářů. Opětovně se zvedla diskuse o střetu zájmů Andreje Babiše. TOPAZ pozval přední experty na tuto oblast, kteří před rokováním minutou ticha uctili památku slovenského novináře Jana Kociána a jeho přítelkyně.
- Budoucnost svobodných médií závisí na osobní integritě samotných novinářů a vedení médií. Na podpoře, kterou jejich boj za nezávislá média získá u politické reprezentace a široké veřejnosti.
- Mechanická vyváženost a falešná objektivita nesmí narušovat hájení veřejného zájmu, právo na informace, a svobodu slova, jinými slovy nesmí skrývat pravdu.
- Pro svobodu veřejnoprávních médií je životně důležité zachovat jejich politickou nezávislost. Klíčovou roli hraje v českém prostředí zachování koncesionářských poplatků. Sloučení České televize a Českého rozhlasu, označovaný termínem „optimalizace “ je krokem, který ohrožuje jejich nezávislost.¨
Celou debatu, kterou 26. února 2018 uspořádal politický institut TOPAZ ve spolupráci s Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku jsme zaznamenali na video. Podílejte se na ni na YouTube nebo na Facebook.
Svoboda slova v ročenkách TOPAZ
Tungul, Lucie. 2017. „Média a politická komunikace.“ In Pravicová řešení politických výzev pro rok 2017. Ed. Tungul, Lucie. Praha: TOPAZ. 109-117.
Definice svobody slova
„Svoboda projevu patří mezi základní lidská práva. Je provázána s dalšími zvláštními či odvozenými právy, jako je právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženské vyznání, a právo na svobodu sdružování se a shromažďování. Tato skupina práv je podobně koncipována jako součást téměř všech zásadních lidsko-právních dokumentů. Jde o práva s významem daným jejich funkcí v liberální demokratické společnosti. K právům na svobodu utváření názorů a svobodu projevu se vztahuje svoboda komunikace, která má duální charakter: Má nabízet širokou škálu názorů a současně reagovat na širokou škálu požadavků a potřeb. Svoboda médií se promítá do několika oblastí: strukturální podmínky (právně podložená svoboda vysílání a vydávání), provozní podmínky (nezávislost na ekonomických a politických tlacích), možnost příjemců dostat se k informacím a kvalita služeb, které média nabízejí.“
„Právo na svobodu projevu je obecně platné pro všechny státy světa od Teheránské proklamace k 20. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. Svoboda projevu v Deklaraci mluví o tom, že každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory bez překážek a vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky prostřednictvím jakýchkoliv médií a bez ohledu na hranice. Svobodu nelze považovat za absolutní, protože každý jedinec se cítí být svobodný v jiné míře. Přestože základem demokracie je svoboda, prakticky jde o limitovanou komoditu, protože moc není rozdělována rovnoměrně, a rozhodnutí dělá skupina lidí tvořící legislativní orgán. Ani svoboda médií není absolutní. Podle kritiků by bylo utopií myslet si, že média mohou fungovat bez jakéhokoli politického nebo ekonomického zásahu. Svoboda médií není absolutní i z toho důvodu, že média musí respektovat svobody a hranice dané soukromými zájmy nebo zájmy kolektivního dobra společnosti. Svoboda toho, kdo informaci odesílá, se nemusí shodovat se svobodou toho, kdo si informaci vybírá.“
Zdroj: „Zda mohou být média nezávislá a odpovědná.“ Moderní společnost a svoboda projevu. Mediagram, 2018, http://mediagram.cz/dejepis/moderni-spolecnost-a-svoboda-projevu
