Následující text napsal politolog a expert na strategickou komunikaci Zdeněk Rod pro naši publikaci „Odolná střední Evropa: Cesta k bezpečné budoucnosti„. 

Shrnutí: Česko se potýká s prudkým nárůstem dezinformací, které do jisté míry akcelerovala pandemie covidu-19. Problému dále přidávají na vážnosti nové a rafinovanější strategie dezinformátorů a dlouhotrvající nečinnost vlády. V současnosti převládá přesvědčení, že mezi nejefektivnějšími přístupy, jak zmírnit dopady dezinformací ve společnosti, patří včasné ověřování faktů neboli factchecking a podpora kritického myšlení. Tyto přístupy ale nejsou samospásné a disponují řadu limitů. Proto navrhujeme inovativní a komplexní 360stupňový přístup, který reaguje a řeší nedostatky v debatě o tom, jak se vypořádat s dezinformace. 360stupňový přístup neklade totiž důraz jen na kritické myšlení, fact-checking a vzdělávání, nýbrž i na behaviorální nudging a strategickou komunikaci. 360stupňový přístup představuje komplexní  a univerzální postup, který lze zavést s určitými obměnami napříč státy Evropské unie.

Klíčová slova: dezinformace, strategická komunikace, fact-checking, vzdělávání, behaviorální nudging, kritické myšlení, monitoring dezinformační scény

Úvod

Evropská unie (EU) i její členské státy dlouhodobě neúspěšně zápasí s dopadem dezinformací, jejichž cílem je narušit státní zřízení a demokratické hodnoty, a oslabit tak důvěru veřejnosti ve státní politiku, instituce a média. Situaci značně zhoršila pandemie covidu-19, nicméně dezinformace způsobují problémy již dlouho. Rozsáhlé dezinformační kampaně byly vedeny již například za studené války, ale i dávno předtím. Dezinformační kampaně většinou postrádají jakoukoli logickou koherenci. Dezinformátoři šíří řadu nesouvisejících dezinformačních narativů, které např. obhajují brutální ruskou agresi na Ukrajině, akcentují antiunijní narativy, typicky jako „diktát z Bruselu“, či šíří lži o tom, že vláda Petra Fialy je řízena z Washingtonu. Nebezpečí vyplývající z dezinformačních kampaní v období voleb jsme mimo jiné mohli na vlastní oči vidět v březnu 2024 během slovenských prezidentských voleb, kdy část slovenských voličů uvěřila lživými informacím o tom, že pokud budou volit kandidáta Ivana Korčoka, jejich děti budou povolány do války na Ukrajině.

Sociální média a nové technologie v poslední době zvýšily dosah a rychlost šíření dezinformací. Díky nim se dezinformace ve velmi krátkém čase mohou dostat k tisícům uživatelů chytrých telefonů.

Další problém z oblasti technologií, který je v tomto případě umocněný pokrokem umělé inteligence, představují takzvaná deepfake videa. V roce 2022 se například objevilo deepfake video, ve kterém ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyzývá ke kapitulaci. Video zřejmě rozšířilo Rusko v rámci svého hybridního působení. Během českých prezidentských voleb se naopak šířilo deepfake video s Petrem Pavlem, který v něm vyzýval vstoupit do války s Ruskem. Deepfake videa jsou zatím relativně nedokonalá a většinou je poměrně snadné je rozeznat od těch skutečných, ale to už za několik let nemusí platit.  Dezinformace by tak mohly ovlivňovat společnost a její procesy takovým způsobem, že by byla narušena její vnitřní soudržnost, což by mohlo vést i k jejímu kolapsu. Když vezmeme v potaz všechna rizika zmíněných dezinformačních strategií, evropské vlády se v boji proti dezinformacím nemohou spoléhat pouze na jeden či dva způsoby, protože každé možné řešení s sebou nese i určité slabiny. Například ověřování faktů je nezbytné, ale není vždy efektivní. Jak zmiňuji níže, ověřování faktů a racionální vysvětlování dezinformačních narativů funguje pouze někdy, neboť lidé ve své podstatě racionální nejsou (Rod 2022).

Vzhledem k tomu, jak komplexní problematika dezinformací je, státy se nemohou spolehnout jen několik málo přístupů, jak dezinformace řešit. Tato kapitola tudíž zdůrazňuje, že pro boj s dezinformacemi potřebujeme inovativní 360stupňový přístup, který reflektuje myšlenky z nejnovější knihy o dezinformacích a strategické komunikaci na českém knižním trhu s názvem Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024). 360stupňový přístup (viz Obr. 1) kombinuje tradiční a nové přístupy, které je možné využít v oblasti zvládání[1] dezinformací, a to jak v krátkodobém, tak i dlouhodobém horizontu. 360stupňový model se zaměřuje na vzdělávání, kritické myšlení, fact-checking, behaviorální nudging a nástroje pro detekci deepfake videí. Poukazuje také na strategickou komunikaci, která cílí na konkrétní publikum a soustředí se na skupiny, které jsou náchylnější ke změně názorů.

Pokud vstupujeme do nechtěné budoucnosti sužované dezinformacemi, musíme se povznést nad tradiční přístupy řešící dezinformace (Rod 2021; Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024). Je žádoucí se totiž komplexně připravit. Kdo je připraven, není překvapen. Na následujících stránkách jsou jednotlivé prvky 360stupňového přístupu podrobně popsány.

Obr. 1.: 360stupňový přístup ke zvládání dezinformací

Zdroj: Autor

Fact-checking

Jednou ze základních metod, kterými se identifikují dezinformace, je fact-checking. Bateman a Jackson (2024) z americké expertní skupiny při Carnegie Endowment for International Peace ukazují, že tato strategie může účinně uvést na pravou míru falešná tvrzení. Fact-checking je zkrátka proces, který ověřuje správnost veškerých faktů v konkrétním textu, novinovém článku, projevu atd. (Cambridge Dictionary 2024).

Fakta ověřují především profesionální novináři a analytici, jejichž cílem je svým čtenářům předat věcně správné informace tak, že zároveň vysvětlí podstatu dané záležitosti. Novináři pak tímto přístupem mohou také vyvracet lživé narativy, které mezi veřejností vyvstanou, a kultivovat tak společenskou debatu. Fact-checking se ovšem netýká pouze novinářů. V Česku se ověřováním faktů zabývají také politické strany, například vládní strana TOP 09. Ta během pandemie covidu19 nabádala k ověřování informací, aby se nešířily tvrzení, že jsou vakcíny nebezpečné (TOP 09 2020). Vyvracení dezinformací se dále věnuje zvláštní oddělení Ministerstva vnitra – Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Kromě politických stran a státních institucí se v Česku o vyvracení dezinformací zasazují také mnohé expertní skupiny, nevládní organizace a společnosti, kupříkladu Demagog.cz, Manipulátoři.cz, Center for Security Consulting in Prague či Prague Security Studies Institute. Mimo české prostředí se podle americké výzkumné organizace RAND Corporation ověřováním faktů zabývají stovky institucí po celém světě. Příkladem může být bruselská organizace EUvsDisinfo, kterou zřizuje expertní tým unijní diplomatické služby.

Fact-checking je sice klíčovým prvkem ke zvládání dezinformací, nicméně lze u něj shledat i jisté limity. Státy by se proto neměly spoléhat jen na fact-checking. Vysvětlování dezinformací je zpravidla časově náročnou disciplínou. Analytici musí vše vysvětlit a vyvrátit opravdu přesně, v čem daná dezinformace tkví. Takovéto vysvětlení je posléze jen zřídkakdy krátké a výstižné. V dnešní době však lidé tíhnou spíše ke krátkým audiovizuálním zprávám na sociálních sítích a obsáhlé zprávy týkající se ověřování faktů čte jen málokdo. Se šířením zpráv by však mohla pomoci strategická komunikace. V neposlední řadě ověřování faktů vyžaduje dost času, navíc se všemi dezinformacemi analytici ani zabývat nemohou. Další úskalí fact-checking tkví v tom, že předpokládá racionalitu jedinců. Lidské chování totiž není vždy vědomé a racionální. Většina našich rozhodnutí je podvědomá; některá se však mohou tvářit jako neefektivní a mohla by být tím pádem považována za iracionální. Jinými slovy se zde bavíme o schopnosti využívat podvědomé rozhodovací procesy, které nemusí být nutně iracionální, ale v některých případech nevedou k optimálním rozhodnutím.

Behaviorální vědci jako například Kahneman (2011) dokázali, že se lidé velmi často spoléhají na podvědomé rozhodovací procesy. Lidé se v běžném životě a při řešení běžných situací nerozhodují racionálně, ale podvědomě na základě předem definovaných vzorců chování. Věcná argumentace se opírá o tzv. heuristické přístupy, které používáme, když se nám problémy zdají známé, a tudíž už nevyhledáváme další informace. V běžném životě se rozhodujeme na základě tzv. kognitivní předpojatosti. Ta vede k optimálním a velmi efektivním rozhodnutím. Dezinformace ale využívají kognitivní předpojatost. Díky těmto „mentálním zkratkám“, které obvykle porušují pravidla logiky, jsme snadno manipulovatelní. Pokud tedy věcná argumentace není dostatečně ukotvena v kognitivní předpojatosti, může mít omezený dopad (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024).

Další studie poukázaly na to, že fact-checking má omezený dopad. Lidé mohou vysvětlené dezinformace zavrhnout, protože nejsou v souladu s jejich hlubokým přesvědčením. Tímto odmítnutím si pak nadále upevňují výše zmíněnou kognitivní předpojatost (Nyhan a kol. 2019; Thorson 2015). Lidé také občas strhne davová mentalita, kdy nevědomě přejímají myšlenky druhých, zejména politiků, influencerů či celebrit. Co způsobilo tento trend? Můžeme s nadsázkou říci, že v informační společnosti tak trochu zpohodlněli a kladou stále větší důraz na výběr těch názorů a faktů, které potvrzují již existující přesvědčení o správnosti jejich úsudku. Říkáme tomu sebepotvrzení (Rod 2022; Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024).

Kritické myšlení

Dalším podstatným aspektem boje proti dezinformacím je kritické myšlení. Babii (2020) definuje kritické myšlení jako přemýšlení nad informacemi, se kterými člověk denně přichází do styku. Ověřuje si, zda jsou pravdivé, vyhodnocuje argumenty a vyhýbá se zavádějícím sdělením. Zapojuje tudíž racionální myšlení, dosazuje si důkazy a vyhledává doplňující zdroje. Pro kritické myšlení je také nezbytná sebereflexe, při které lidé vyhodnotí své myšlenky, uznají chyby a projeví vůli, aby je napravili. Ještě jednou je však třeba zdůraznit, že předpokladem tohoto přístupu je racionální myšlení, které vyžaduje Kahnemanův myšlenkový Systém 2.[2] Zapojuje se tak pouze 5 % kapacity mozku, zatímco zbylých 95 % ovládají emoce a intuice. Tento proces, během kterého se mozek snaží vyhodnotit dostupné informace, je nesmírně pomalý a spotřebuje spoustu energie (Kahneman 2011). Ne všichni tedy kriticky přemýšlet chtějí.

Schopnosti kriticky přemýšlet je možné se naučit během studia. Vzdělávací systém by kritické myšlení proto měl podporovat a dále prohlubovat. V českých základních a středních školách se to bohužel vždy nedaří. Studenti se nejčastěji setkávají s frontální výukou a memorováním, takže ve školním prostředí trénují argumentaci či myšlení v souvislostech jen zřídka. Inspirací pro Česko i další členy EU by pak v tomto směru mohly být severské státy, zejména Švédsko a Finsko. Kritickému myšlení však brání další menší překážka. Školní vyučování se již netýká dospělých a učitelé se v kritickém myšlení nemohou na denní bázi zlepšovat. Dospělým navíc vše komplikuje nedostatek času – musí pracovat, starat se o děti, o domácnost atd. Na další vzdělávání jim tedy příliš mnoho času nezbývá. Státní instituce či nevládní organizace by mohly vést kampaně, které by dospělým zvýšily povědomí o kritickém myšlení. Vzhledem k tomu, že by bylo složité kritické myšlení jednoduše vysvětlit, jsou ovšem výsledky nejisté. V neposlední řadě kritické myšlení vyžaduje hluboké soustředění, kterého je ve víru neustálého rozptýlení ze sociálních sítí těžké dosáhnout. Stejně jako v případě ověřování faktů je tedy kritické myšlení podporované vzděláním pouze dílčím a dlouhodobým řešením.

Strategická komunikace

Dalším podpůrným nástrojem, který vládám a státním institucím může v potírání dezinformací pomoci, je strategická komunikace. Ta může lidem usnadnit orientaci ve složité změti informačních platforem. V minulosti lidé informace čerpali zpravidla z několika málo zdrojů. Dnes jsme však informacemi přehlceni, zvláště proto, že k nim přicházíme na internetu a sociálních sítích. Je tudíž nezbytné, aby byla sdělení stručná a dostala se k cílovému publiku. To se pak logicky pojí s použitím adekvátních komunikačních kanálů, které zprávu s nejvyšší pravděpodobností doručí určeným příjemcům (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024).

Karel Řehka, náčelník Generálního štábu Armády České republiky (2017), definuje strategickou komunikaci jako komplexní komunikační proces, který má v mysli cílové skupiny zasít určitou informaci, přičemž všechny zveřejněné informace musí být koherentní a nesmí si odporovat. Takováto komunikace následně může změnit lidské chování, což je také jejím cílem. Pro strategickou komunikaci je dále zásadní využití zpětné vazby, podle které je vyhodnocena efektivita dané kampaně (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024).

Strategická komunikace je v boji proti dezinformacím opravdu cenným nástrojem. Představme si situaci, kdy by se například na sociálních sítích rozšířily dezinformace, které by závažně ohrožovaly zájmy a pověst státu. Taková zpráva by se v rámci několika minut dostala k tisícům lidí. Stát tedy musí mít připravený efektivní model strategické komunikace (znalost náležitých komunikačních kanálů, povědomí o jejich publiku a informované vědomosti o tom, jakou zprávu je třeba sdělit), prostřednictvím kterého by nebezpečný dezinformační narativ účinně vyvrátil. Strategická komunikace navíc určuje témata, primárně je proaktivní a ne reaktivní (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024). Zásadní otázkou zůstává, jak takové komunikace dosáhnout. Na začátku celého plánovacího procesu je stanoven dlouhodobý, avšak dosažitelný cíl a je posouzen současný stav, včetně vnitřního a vnějšího prostředí. Analýza prostředí zahrnuje vyhodnocení dostupných informací, cílových skupin, komunikačních prostředí, rozpočtu a relevantních témat. V dalších krocích je definována komunikační strategie, jednotlivé taktiky jsou přizpůsobeny cílovému publiku a jsou určeny efektivní kanály komunikace.

Celý tento proces vymezuje komunikační matice. Ta, vzhledem k tomu, že tatáž zpráva může mít v různých kontextech zcela odlišný dopad, zajišťuje efektivitu celého procesu. V počáteční fázi implementace je zapotřebí komunikaci otestovat, optimalizovat formáty pro různá prostředí a doladit media mix (tj. kombinaci sdělovacích prostředků a kanálů) pro odlišné skupiny populace. Po optimalizaci komunikace a media mixu je spuštěna plná implementace, přičemž jsou sledováni klíčoví ukazatelé, aby došlo k ověření, že projekt přináší požadované výsledky. Ty se neustále vyvíjejí, a proto je třeba být flexibilní a počítat s tím, že jim bude nezbytné dále přizpůsobovat taktiky a kanály (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024). Celý proces je znázorněn na Obr. 2.

Obr. 2.: Strategická komunikace v kostce

Zdroj: Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024

To, jak efektivně strategická komunikace ovlivňuje chování, závisí na pěti klíčových faktorech. Prvním z nich je míra intervence, tedy oslovení dostatečného množství lidí. Dalším aspektem je takzvaná frekvence zásahů, která reflektuje nutnost sdělení doručovat často a úspěšně. Třetí faktor se týká kvality – sdělení musí mít relevantní obsah, který zaujme pozornost. Důležité je také to, před jakou dobou intervence proběhla. Posledním faktorem jsou data, která vypovídají o změnách v chování a rozlišují, zda jde o pouhá slova či skutečné posuny. Abychom dosáhli rychlého a účinného výsledku, musíme dosáhnout takzvaného „sonického efektu“. Aby se to podařilo, musíme rychle a často oslovovat podstatnou část cílového publika, což vytváří bod zlomu, kdy se zpráva začne šířit exponenciálně. Tento strategický přístup známý jako „zaplavení mediálního prostoru“ používají dezinformátoři, ale výhodný může být také v legitimní strategické komunikaci (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024). Česko na systém strategické komunikace teprve čeká. Cenným zdrojem inspirace pro něj mohou být některé evropské země, například Spojené království. Britská vláda vyvinula komplexní systém strategické komunikace a s veřejností komunikuje přes vládní komunikační službu s přibližně 7 000 zaměstnanci. Spojené království je důkazem toho, že efektivní strategická komunikace je náročná na lidské i finanční zdroje (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024).

Behaviorální nudging

Se strategickou komunikací se v boji proti dezinformacím pojí další moderní přístup, a to behaviorální nudging, čili „pošťouchnutí“ či „postrčení“ k určitému chování. Využívá se zejména na britských ostrovech prostřednictvím expertní organizace Behavioural Insights Team (takzvané nudge units). Behaviorální přístup kombinuje zpracování přirozeného jazyka, nástroje pro naslouchání na sociálních sítích, behaviorální vědy a neurovědu (Rod 2022). Tato jedinečná kombinace může pomoci při tvorbě preventivních i reakčních strategií a mechanismů, jež by omezovaly potenciál různých typů dezinformací v příslušném kontextu mimo sdělovací prostředky.

Behaviorální přístup je reakcí na dezinformační kampaně, jejichž tvůrci umí pracovat s podvědomím a předvídatelností lidského chování. Vytvářejí jednoduché, ale důmyslné, na emocích založené mechanismy, které podněcují důvěryhodnost i rychlé šíření dezinformací (tj. konspiračních teorií a hoaxů), a dovedou tak změnit lidská rozhodnutí a chování. Abychom přešli k účinnému behaviorálnímu nudgingu, je potřeba čerpat z lidských emočních a podvědomých rysů, a využít tím jejich předvídatelnosti a iracionality.

Behaviorální vědy lze také propojit s moderními technologiemi, které umí identifikovat zdroje dezinformací a následně by mohly „postrčit“ k boji proti obsahu hoaxů vytvořených v rámci „hybridní války“. Toto všechno se váže k relevantním kontextům/styčným bodům. Lze proto tvrdit, že behaviorální vědy mají potenciál prosazovat pravdu, a překonat tak Bourdieuho tvrzení, že: „Existuje-li nějaká pravda, pak ta, že se o pravdu bojuje“ (cit. v Rod 2022). Tento přístup se zakládá na důkazech – zahrnuje factchecking a kritické myšlení. Fakta ovšem prezentuje jednoduše a zdůrazňuje emoce. Mozek je tudíž zpracuje Kahnemanovým Systémem 1. Tvůrci dezinformací dovedou plně využít lidské kognitivní předpojatosti. Abychom se s tím vypořádali, můžeme použít komplexní 360stupňový přístup.

Odlišnosti mezi tradičními (vysvětlujícími) přístupy a behaviorálním přístupem lze ilustrovat na případu očkovací kampaně během pandemie covid-19. Tradiční přístupy předkládaly nutnost očkování zpravidla následovně: „Očkování proti covidu-19 snižuje riziko infekce virem a riziko dalšího přenosu. Očkování také zmírňuje riziko vážného průběhu nemoci a úmrtí. Bylo důkladně prověřeno, že je očkování bezpečné a účinné pro lidi od pěti let věku.“ Podle behaviorálního přístupu by se ovšem tytéž informace formulovaly takto: „Tím, že se necháte očkovat, ochráníte nejen sebe, ale také své blízké.“ V tomto případě je samozřejmě při tvorbě sloganů nezbytné postupovat velice opatrně. Například sdělení: „Pokud se nenecháte očkovat, můžete zemřít,“ by mohlo vzbudit negativní odezvu a ignoraci.

Ignorace představuje takzvaný „pštrosí efekt“. Všichni známe termín pštrosí efekt, jinými slovy způsob chování, kdy problém neřešíme, ale ignorujeme, jako by neexistoval. Schopnost lidí k sebeklamu a popírání „nepříjemných informací“ je velmi značná. Problematická je také zmíněná negativní odezva, kdy lidé nedbají faktů, které jsou v rozporu s jejich přesvědčením, a dokonce se je aktivně snaží popřít (Kolomazník, Rod a Sarvaš 2024).

Technologické nástroje

Analytici dezinformací zápolí s novou noční můrou v podobě deepfake videí. Jedná se o technologii na bázi umělé inteligence, která v zásadě shromažďuje modely lidského chování a na jejich základě pak vytvoří požadovaný model. Tyto modely se zakládají na kombinaci fotek a videí, které jsou dostupné online, a napodobují, jak se člověk v daném okamžiku cítí a chová. Umělá inteligence takto dovede věrohodně imitovat člověka, jeho gesta i hlas, a videa tedy působí jako realita. Za pět až deset let již možná nebudeme schopni rozpoznat, zda je například záznam proslovu určitého politika, jak promlouvá k veřejnosti, skutečný, nebo ne. Takový pokrok by vyústil ve stav neustálých pochybností.

Technologický pokrok, včetně integrace umělé inteligence, hraje v boji s deepfake videi dvojí roli – slouží jako katalyzátor jejich vzniku, ale představuje také potenciální řešení problému. V současnosti probíhá celosvětový výzkum inovativních technologií, které by zmanipulovaná multimédia dokázaly odhalit. V čele výzkumu stojí přední technologické společnosti, které pomocí umělé inteligence vytváří nástroje jako například Fake Catcher, který v roce 2022 vydala firma Intel. Podle společnosti tento software dosahuje při identifikaci falešných videí na základě analýzy krevního oběhu až 96 % přesnosti a zvládne zpracovat až 72 operací najednou. Podle oficiálního prohlášení se Fake Catcher na rozdíl od tradičních metod zaměřuje na autentické stopy skutečných videí, přičemž analyzuje jemné detaily v pixelech videa (Gregory 2023).

Monitoring dezinformační scény

Posledním klíčovým aspektem 360stupňového přístupu je monitoring. Pokud chceme s dezinformacemi bojovat, musíme jim rozumět. Abychom tedy efektivně využili všech výše zmíněných prvků 360stupňového přístupu, je třeba hledat nové dezinformační platformy a odhalovat jejich nejnovější narativy. Způsobů, jak dezinformace zpracovat, se nabízí hned několik. Lze jít tradiční cestou manuální analýzy obsahu, kdy analytici prohledávají více platforem (Facebook, X, Telegram, webové stránky s dezinformačním obsahem atd.) a analyzují nalezené narativy. Analytici ovšem také mohou využít pokroku v technice a umělé inteligenci a data ze sociálních sítí extrahovat. Nástroje k tomu určené, tzv. scraping tools, obsah filtrují a automaticky detekují potenciální dezinformace. Tyto prostředky pak dovedou analyzovat až tisíce výsledků za den, což by sami lidé nedokázali. Příkladem firmy, která poskytuje nástroje k analýze velkého objemu dat, může být slovenská společnost Gerulata Technologies.

Závěr

Rychlý nárůst objemu dezinformací si žádá bezprostřední a inovativní reakci. 360stupňový přístup, který bere v potaz omezené možnosti jednotlivých strategií, představuje holistickou taktiku, jež zahrnuje ověřování faktů, kritické myšlení, strategickou komunikaci, behaviorální nudging, technologické nástroje a neustálý monitoring. Tato komplexní strategie, kterou lze adaptovat na kampaně, a to jak v krátkodobém, tak i dlouhodobém horizontu, je koncipována pro boj s již známými dezinformacemi i výzvami, jež přinese budoucnost. Přístup klade důraz na proaktivitu a spletitým terénem informační války proniká díky tomu, že zohledňuje lidskou iracionalitu, kognitivní předpojatost i rychlé šíření dezinformací. Tato kapitola zdůrazňuje, že proto, abychom proti dezinformacím bojovali efektivně, je nezbytné k nim přistoupit dynamicky a všestranně, a díky inovacím a přizpůsobivosti tak překonat tradiční postupy.

Doporučení

  • Vlády by si v zájmu efektivního boje proti dezinformacím měly osvojit komplexní 360stupňový přístup.
  • V obdobích relativního klidu, kdy stát nesužuje rozsáhlý nápor dezinformací, je vhodné dlouhodobě implementovat všechny aspekty souběžně.
  • Během krize je zcela nezbytné neprodleně nasadit již připravené nástroje, kupříkladu strategickou komunikaci či behaviorální nudging.

Použité zdroje

Babii, A. N. 2020. The Use of Critical Thinking Against Fake News. Sofia: NORDSCI.

Bateman, J., a D. Jackson. 2024. Countering Disinformation Effectively: An Evidence-Based Policy Guide. Washington, D.C.: Carnegie Endowment for International Peace.

Cambridge Dictionary. 2024. Fact-checking. Dostupné z: https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/fact-checking

Gregory, Jennifer G. 2023. How Data Scientists Fight Deepfakes in Cyberspace. 23/2. Dostupné z: https://www.nutanix.com/theforecastbynutanix/technology/what-data-scientists-are-doing-to-detect-deepfakes

Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Random House.

Kolomazník, T., Zdeněk Rod a Štefan Sarvaš (2024). Proč věříme dezinformacím. Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Albatros.

Nyhan, B., a kol. 2019. Taking Fact-Checks Literally but Not Deriously? The Effects of Journalistic Fact-Checking on Factual Beliefs and Candidate Favorability. Political Behaviour 42: 939–960.

Ramalingam, S. 2022. How to Fight Fake News with Behavioral Science. The Decision Lab. Dostupné z: https://thedecisionlab.com/insights/policy/how-to-fight-fake-news-with-behavioral-science/

RAND Corporation (bez data). Tools That Fight Disinformation Online. Dostupné z: https://www. rand.org/research/projects/truth-decay/fighting-disinformation/search.html

Rod, Zdeněk. 2021. Review: Trine Villumsen Berling, Ulrik Pram Gad, Karen Lund Petersen and Ole Wæver: Translations of Security: A Framework for the Study of Unwanted Futures. Mezinárodní vztahy 56  (4): 177–184.

———. (2022). Explaining Disinformation? There’s a Far Better Way to Do That! Atlantic Forum.

28/4. Dostupné z: https://www.atlantic-forum.com/atlantica/explaining-disinformation-theres-a-far-better-way-to-do-that

Řehka, Karel. 2017. Informační válka. Praha: Academia.

Thorson, E. 2015. Belief Echoes: The Persistent Effects of Corrected Misinformation. Political Communication 33 (3): 460–480.

TOP 09 (2024). Co teď udělat pro zvládnutí epidemie? Zřídit „covidové“ nemocnice a zlepšit komunikaci. 20/10. Dostupné z: https://www.top09.cz/co-delame/tiskove-zpravy/co-ted-udelat-prozvladnuti-epidemie-zridit-covidove-nemocnice-a-zlepsit-komunikaci-27819.html

[1] Tato kapitola pracuje s pojmem ,zvládání“ dezinformací, nikoli pojmem ,,boj“ proti dezinformacím. Dezinformace se totiž nedají porazit. Lze ale zmírnit (zvládnout) jejich dopady na společnost.

[2] Kahneman (2011) tvrdí, že náš mozek kombinuje dva systémy myšlení. Systém 1, režim rychlého myšlení, který funguje instinktivně, rozhoduje podvědomě a bez intelektuální námahy. Naopak Systém 2, režim pomalého myšlení, zapojujeme, když se pokoušíme o záměrnou, logickou analýzu. Pozn. ed.

 

Celý text publikace naleznete na

 

 

Související