Filipec: Téma ukrajinských uprchlíků v kontextu informační války

13. 8. 2024

Úvod / Aktuality / Filipec: Téma ukrajinských uprchlíků v kontextu informační války

Následující text napsal politolog Ondřej Filipec pro naši publikaci „Odolná střední Evropa: Cesta k bezpečné budoucnosti„.

Shrnutí: Téma migrace dlouhodobě rezonuje ve veřejných debatách evropských zemí a pro svůj emocionální náboj je využíváno dezinformační scénou. Tento příspěvek mapuje českou zkušenost s dezinformacemi o migrantech od začátku ruské invaze na Ukrajinu, tj. od února 2022, kdy Česko přijalo (přepočteno na hlavu) nejvyšší počet uprchlíků z Ukrajiny. Prezentovaný vývoj dezinformačních narativů vychází z obsahové analýzy osmi dezinformačních webů a zhruba tisícovky tzv. řetězových emailů. Analýza odhaluje vysokou podobnost komunikovaných narativů s migrační krizí v období 2015–2016, vysokou komplexnost komunikovaných témat a objevuje univerzálnost dezinformačních narativů pro komunikaci budoucích migračních vln. Závěrem je pak vyvozeno několik opatření, která ve svém důsledku dokáží vliv dezinformačních kampaní zmírnit.

Klíčová slova: migrace, uprchlíci, Ukrajina, dezinformace, propaganda, Česko

Úvod

Téma migrace je dlouhodobě zneužíváno populistickými stranami a dezinformačními weby. Zatímco jedni využívají emocionální náboj a strach z migrace k mobilizaci příznivců a zisku politického kapitálu, dezinformátoři volbou tématu získávají čtenáře a posilují svůj vliv, díky kterému proměňují veřejné mínění. V určitém ohledu tak dochází k synergii dezinformační scény a populistických uskupení, která na prezentovanou hrozbu migrace obratně nabízí jednoduchá řešení: od změny vlády a vládních politik, ostrahy a uzavření hranic, až po vystoupení z Evropské unie (EU) a odsun migrantů zpět do země jejich původů. U těchto navrhovaných změn však často nejsou domýšleny následky a jejich realizace by patrně způsobila více problémů, než kolik by jich řešila. Jistým mementem se stal Brexit, u kterého migrace hrála významnou roli při rozhodování voličů, a to i navzdory paradoxu, že Británie měla v EU vyjednanou řadu výjimek v rámci migrační politiky. Téma migrace je tedy poměrně nebezpečné, pokud je zneužíváno k vyvolávání strachu, antisystémových postojů a prohlubování euroskeptických nálad. Tím spíše, pokud jde o země střední a východní Evropy, které oproti zemím jižní Evropy a postkoloniálním mocnostem nemají s masovou migrací rozsáhlejší zkušenosti a dosud se s problematikou setkávaly spíše z pohledu tranzitních zemí.

Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 řadu věcí změnila. Miliony Ukrajinců, převážně žen a dětí, uprchly před válkou, aby nalezly bezpečí v zemích západně od hranic Ukrajiny. V případě některých zemí, mezi které patří Česko, Polsko nebo Slovensko, se přitom z hlediska počtu a rychlosti příchodu uprchlíků jednalo o bezprecedentní vlnu, jejíž zvládnutí představovalo mnoho výzev, od vyčlenění administrativních kapacit a zajištění právního rámce pomoci, přes materiální pomoc uprchlíkům, nalezení ubytovacích kapacit, zajištění vzdělávání, přístup k pracovnímu trhu a zdravotní péči až po psychologickou pomoc a jazykové kurzy. Jednou z těchto výzev doprovázející migrační vlnu byla také potřeba čelit dezinformacím v kyberprostoru, zejména pokud jde o dezinformační weby, sociální sítě a tzv. řetězové e-maily, které měly za cíl poškodit a narušit podporu těchto procesů mezi občany.

Hlavním cílem tohoto příspěvku je identifikovat narativy v rámci tzv. řetězových e-mailů a vybraných dezinformačních webů, které zneužívají téma ukrajinských uprchlíků k prosazování antiimigrační agendy; narativy polarizující společnosti a propagující antisystémové postoje. Sekundárním cílem pak je představit doporučení, která podpoří prevenci těchto negativních jevů nebo případně omezí jejich negativní dopad. Přestože tato analýza vychází primárně z českého prostředí a české zkušenosti v období od počátku příchodu uprchlíků z Ukrajiny (cca konec února 2022) po současnost (k 31. 12. 2023), závěry a doporučení jsou v jisté míře přenositelné i do jiných zemí, a to po zohlednění specifického národního kontextu. Jinými slovy, boj s dezinformacemi a propagandou zneužívající téma migrace není doménou pouze Česka, ale také jiných zemí, ve kterých probíhá informační válka v kyberprostoru^[1] a které čelí aspiracím populistických uskupení.

Jako hlavní metoda výzkumu byla využita obsahová analýza osmi českých dezinformačních webů (cz24.news; pravdive.eu; infokuryr.cz; necenzurovanapravda.cz; ac24.cz; svobodny-svet.cz a z části také Aeronet a Sputnik) a řetězových e-mailů, které byly shromážděny do databáze Thenidiel^[2] občanským sdružením Čeští elfové (Czech Elves 2023). Ve sledovaném období od ruské invaze na Ukrajinu ode dne 22. 2. 2022 do 31. 12. 2023 se v databázi Thenidiel nacházelo zhruba tisíc unikátních e-mailů týkajících se migrace z Ukrajiny. Jejich počet však v praxi nelze přesně určit, jelikož se jedná pouze o část zachycenou v e-mailové komunikaci mezi lidmi. Jejich obsah se někdy dotýká ukrajinské migrace pouze částečně, a to jako téma sloužící coby odrazový můstek pro jiná témata. Lze tedy těžko určit, kdy obsah e-mailu je ještě relevantní a kdy již nikoliv. Toto rozhodnutí tak vždy bude do jisté míry arbitrární. Přesto však řetězové e-maily zpravidla zrcadlí obsah dezinformačních webů a souhrn dezinformačních e-mailů shromážděných v databázi Thenidiel nabízí dostatek materiálu, aby bylo možné rekonstruovat alespoň zevrubný nástin vývoje komunikovaných dezinformací, které se týkaly se ukrajinské migrace v ČR.

Analýza výchozího stavu

Téma migrace do veřejného diskurzu výrazněji vstoupilo s migrační krizí v letech 2015/2016 a určitým způsobem kulminovalo s přijetím „Evropského programu pro migraci“ a „krizového relokačního mechanismu“ (European Commission 2015; Council Decision 2015/1523). Tato agenda byla od počátku některými politickými aktéry a některými médii vytrhávána z kontextu a zjednodušována jako „kvóty na migranty“ s představou, že „zlý Brusel“ nutí členské státy přijímat migranty, mezi nimiž bylo velké množství ekonomických migrantů a muslimů. Například předseda populistické strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) hovořil v Poslanecké sněmovně o „šílené proimigrační politice Bruselu“, kde lidé „dělají vše proto, aby se jich co nejvíce mohlo usadit v naší zemi“ (Stulík a Krčál 2019). Kritický postoj zaujímaly i další politické strany a osobnosti, což vedlo k výrazné sekuritizaci tématu. Jak podotýká rozsáhlá analýza mediální komunikace tématu uprchlictví, zásadnější nedostatky měla i některá veřejnoprávní média: „Šíření ‚rovnice‘ co uprchlík, to muslim a tedy potenciálně nebezpečný terorista, není výjimkou ani v médiích, jež se označují jako seriózní. Migrující nejsou zobrazováni jako lidé v kritické životní situaci, ale jako ‚zakuklení šiřitelé islámu‘, kteří budou útočit na evropské hodnoty“ (Sedláková, Lapčík a Burešová 2016).

Prakticky všechny politické strany rozpracovaly téma migrace v rámci svých volebních programů, takže se téma migrace stalo nejvýznamnějším tématem populistických stran (Filipec 2017). Vlády některých států (Česko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko) pak zpravidla pod tlakem veřejnosti hlasovaly v Radě ministrů proti krizovému relokačnímu mechanismu, ale nakonec byly přehlasovány. Přesto kvóty nikdy nebyly naplněny a k roku 2017 Česko přijalo pouze 12 uprchlíků (ČT24 2017). O rok později vzkázal český předseda vlády Andrej Babiš italskému premiérovi Giuseppe Contemu, že „Česká republika nepřijme ani jednoho migranta“ (Český rozhlas 2018). Do celé záležitosti vstoupila Evropská komise a podala na Česko, Polsko a Maďarsko žalobu, aby v roce 2020 Evropský soudní dvůr konstatoval porušení povinnosti ze strany všech tří zemí (Court of Justice of the European Union 2020). Je tedy nutno zmínit, že „migrační krize“ měla v kontextu zemí visegrádské čtyřky (V4) spíše imaginární charakter. Občané těchto zemí přímou zkušenost s uprchlíky neměli (Jaworsky 2020). Této zkušenosti využívala dezinformační scéna a populistické strany, které rámovaly migraci a migranty do negativního kontextu, zejména jako agresivní a nepřizpůsobivé mladé muže, islamistické radikály a teroristy, kteří přišli parazitovat na štědrém sociálním systému, páchat násilí a islamizovat cílové země. Tímto způsobem tak docházelo k polarizaci společnosti v otázkách migrace, podpory evropské integrace a celá debata o migraci byla z části ovlivněna strachem a uměle konstruovanou xenofobií.

Česká dezinformační scéna, obdobně jako např. slovenská, je poměrně pestrá. V Česku funguje okolo čtyř desítek dezinformačních webů, které šíří prokremelskou propagandu a narativy v souladu se zahraničně-politickými prioritami Ruské federace (Jacuch 2022). Dále zde působí několik politických stran kritických vůči západní orientaci a evropské integraci, které využívají synergie s dezinformační scénou pro zisk politické podpory. V neposlední řadě je zde významná část populace, kterou charakterizuje nízká mediální gramotnost (STEM 2019) a anti-systémové postoje, které často bývají umocněny post-komunistickou nostalgií. Například podle dat z roku 2019 každý třetí Čech nad 40 let souhlasí s tvrzením, že za socialismu bylo lépe (Post Bellum 2019). Kombinace těchto faktorů pak utváří příznivé prostředí pro šíření dezinformací, a tím i zneužívání migrace jako tématu pro polarizaci společnosti a mobilizaci příznivců anti-systémových stran a skupin. Tento negativní jev je pak možno vztáhnout do souvislosti s dalšími socio-ekonomickými aspekty (např. nepříznivá ekonomická situace, sociální vyloučení, problematika nízkého vzdělání, nebo v Česku specifický problém exekucí), osobní nebo společenskou zkušeností s migrací, nebo celkovou ekonomickou vyspělostí státu (Chaloupková a Šalamounová 2006).

Česká společnost je poměrně nejednotná v přístupu k demokracii a problému dezinformací a propagandy. Pro konkrétnější představu lze například uvést, že podle průzkumu agentury Ipsos z roku 2023 (n = 1047) je jen 31 % Čechů spokojeno s fungováním demokracie (buď zcela spokojeno – 4 % nebo spíše spokojeno 27 %), zbytek je buď zcela nespokojen (20 %), spíše nespokojen (22 %) nebo ani spokojen, ani nespokojen (27 %). Celkem 23 % Čechů bere informační válku jen jako záminku západních vlád (včetně té české) k omezování svobody slova a nepohodlných médií a 9 % dokonce tvrdí, že Česko se informační války vůbec netýká. Celých 28 % dotázaných pak neví, jestli se informační válka týká také Česka nebo nikoliv (Ipsos 2023). Navíc, důvěra ve vládní instituce je dlouhodobě poměrně nízká (např. Horáková 2020). Jinými slovy, dezinformace a propaganda mají v Česku poměrně usnadněnou výchozí pozici. Ukrajinskou migraci je proto nutné zasadit a hodnotit i v tomto kontextu.

Od února 2022, kdy začala ruská invaze, do konce roku 2022 Ukrajinu opustilo 3,5 milionů lidí. Nejvíce jich zamířilo do Německa, kde získalo dočasnou ochranu 968 tisíc uprchlíků, do Polska (961 tisíc lidí) a do Česka, které udělilo dočasnou ochranu 432 tisícům lidí. Česko s 10,5 miliony obyvatel se tak stalo státem s největší ukrajinskou menšinou, přepočteno na obyvatele (Plevák 2023). Nejpozději v březnu 2022 se téma ukrajinských uprchlíků dostalo do popředí dezinformačních médií, sociálních síti a řetězových e-mailů, které se na začátku invaze zaměřovaly na její ospravedlnění ze strany Ruské federace (například existence tajných biolaboratoří na Ukrajině, kde USA spolu s Ukrajinci připravovaly nové mutace viru způsobujícího covid-19, obviňování USA a Západu z vyvolání války, údajné masakry Rusů na Donbase, spojování ukrajinského režimu s nacismem apod.).

Komunikace migrace z Ukrajiny

Prakticky ihned po invazi došlo „po intenzivních konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády“ k zablokování osmi dezinformačních webů (aeronet.cz, protiproud.cz, ceskobezcenzury.cz, voxpopuliblog.cz, prvnízpravy.cz, czechfreepress.cz, exanpro.cz a skrytapravda. cz), které šířily prokremelské narativy (Seznam zprávy 2022). Krok provedl správce české domény (weby blokuje registrátor domén, např. společnost CZ.NIC nebo Wedos a další za pomocí DNS záznamů) a dalších cca 20 dezinformačních webů bylo blokováno ze strany některých internetových poskytovatelů, včetně např. mobilních operátorů (Prchal 2022). Blokace nakonec nebyla podpořena přijetím zákona, takže došlo k jejímu ukončení. Tento bezprecedentní krok byl ze strany dotčených uživatelů chápán jako útok na svobodu slova a cenzura ze strany státu, což později řešil také soud, který dal české vládě za pravdu. Hodnocení praktického vlivu tohoto kroku na informační prostředí v Česku je poměrně problematické, jelikož se čtenáři těchto webů zpravidla přesunuli na jiné stránky obdobného charakteru a do prostředí řetězových e-mailů posílaných zejména mezi starší generací. Lze tedy očekávat, že konzumenti dezinformací pouze alternovali komunikační kanály.

Zhruba v březnu 2022 se začaly objevovat první články věnované ukrajinské migraci, které využívaly obdobné rámování jako v průběhu migrační krize 2015/2016: příchozí uprchlíci jsou bohatí – jsou dobře oblečení, mají dobré telefony a jezdí v moderních autech. Zneužívají podporu, která je vyšší než v případě Čechů. Navíc jsou uprchlíci nevděční, případně je poukazováno na jejich nevhodné nebo dokonce nepřátelské chování (nevychované a rozmazlené děti, agresivní mládež, vybíravé a nevděčné matky atd.). Poměrně často tyto dezinformace měly charakter „osobní zkušenosti“ nebo „potvrzeného příběhu“ nějakého známého.

Určitou zajímavostí byla snaha využít rasově laděné xenofobie charakteristické pro krizi 2015/2016 pro vyvolání strachu z ukrajinské migrace. Dezinformace se týkala Afričanů, kteří se snažili do Česka dostat v rámci ukrajinské migrace. Pozornost dezinformátorů totiž upoutali černoši, protože mezi uprchlíky byli také afričtí studenti, kteří v době invaze studovali na Ukrajině a v důsledku války a zrušených letů se snažili zemi opustit. Videa natočená aktivistkou na hraničním přechodě mezi Slovenskem a Ukrajinou tak byla zneužita pro šíření dezinformace, že mezi Ukrajinci jsou černoši, kteří bez registrace vstupují do EU. Tato zpráva pak byla šířena nejen dezinformátory, ale také některými politickými stranami s prokremelskou agendou (Deník.cz 2022).

Je nutno podotknout, že téma ukrajinských uprchlíků bylo komunikováno současně s jinými tématy, která kontextuálně posilovala protiimigrační diskurz. Pokud se dezinformace nezaměřily přímo na migranty, zaměřovaly se na charakteristiku prostředí, ze kterého migranti pocházejí. Často se takovéto dezinformace týkaly stavu konfliktu na Ukrajině, která byla na jednu stranu líčena jako bezpečná země (vždyť se vlastně nic neděje, takže uprchlíci nemají právo k nám jít) a na stranu druhou jako země problematická (odlišná kultura, korupce, zločin, fašistická vláda atd.), byť byly částečně tyto narativy v protikladu. V tomto ohledu jisté kontroverze vyvolal soud s učitelkou základní školy, která před žáky zpochybňovala válečné zločiny na Ukrajině (iRozhlas 2023a). Bagatelizace situace na Ukrajině v prvních fázích války došla tak daleko, že byly popírány válečné zločiny a masakry (např. existence masových hrobů v Buči, najatí herci místo mrtvol na ulici) a šířeny zcela bizardní konspirační teorie typu: Ukrajinci si bombardují města sami, aby získali peníze na modernizaci země a mohli křivě obviňovat Ruskou federaci. Tato dílčí témata pak dotvářela kontext migrace a v konečném důsledku posilovala zdání, že migrace z Ukrajiny je nelegitimní a uprchlíci si žádnou podporu nezaslouží.

V průběhu jara 2022 byla spuštěna a systematizována pomoc uprchlíkům z Ukrajiny.^[3] Není tedy překvapením, že právě v tomto období se stala ústředním terčem dezinformátorů, kteří rozpracovali narativy o zneužívání této pomoci ze strany migrantů. Pomoc byla prezentována jako neúměrně vysoká a na úkor českých občanů. Přestože finanční pomoc ve formě tzv. humanitární dávky činila 5 000 kč (cca 200 Euro) na osobu, po dobu maximálně pěti měsíců (Zákon č. 66/2022 Sb.), dezinformátoři sami „vypočítávali“ a komunikovali nerealistické částky v řádu desítek tisíc korun, které údajně uprchlíci dostávali (iRozhlas 2023b). V tomto kontextu byla kritizována také vláda, která byla označována jako „ukrajinská vláda Petra Fialy“, která upřednostňuje Ukrajince před vlastními občany. Zároveň se objevily zprávy o neúměrném zatížení zdravotního systému ze strany migrantů. Tento narativ byl později (na podzim 2022) rozpracován na „zdravotní turistiku“: kvůli absenci zdravotního pojištění na Ukrajině Ukrajinci masově přijíždějí do Česka, kde využívají místní zdravotnická zařízení a zdravotní péče je tak nedostupná pro české občany. Migrace z Ukrajiny postihla hlavně regionální centra, ve kterých je obecně dostupnost zdravotní péče lepší než v regionech nebo na jejich periferiích. Vzhledem ke struktuře migrace (převážně ženy a děti), se dopady migrace dotýkaly spíše specifických lékařských oborů. Například komplikace mohly být zaznamenány ve vytíženosti pediatrů a gynekologů, kteří dohromady představovali asi 80 % sektorové zátěže. Je nutno si však uvědomit, že v případě zhroucení Ukrajiny v důsledku vojenské porážky by počet uprchlíků v ČR mohl dosáhnout i hranice dvou milionů a enormně exponovány by byly i jiné oblasti medicíny (Balík 2022). Zhroucení tak velkého státu v blízkosti ČR by nakonec vytvořilo tlak na všechny oblasti veřejného života.

Se zdravotním stavem také souvisejí zprávy o nebezpečnosti migrantů. Zejména pak v souvislosti s nemocemi, které Ukrajinci údajně šíří (včetně např. AIDS/HIV). Tyto narativy nebyly v Česku nové: v rámci dezinformací o onemocnění covid-19 se vyskytovaly zprávy, že covid-19 byl do EU přivlečen migranty. Přestože není žádný důkaz pro vazbu mezi migranty a šířením onemocnění covid-19, toto spojení bylo v praxi komunikováno populistickými politiky. Typickým příkladem je například Viktor Orbán nebo Matteo Salvini, který vypuknutí pandemie v Itálii sváděl na nákazu lodi s africkými migranty ze Sicílie (Norwegian Refugee Council 2020). Je však nutno připustit, že Ukrajinci přichází z problematických podmínek, a i proto mezi nimi je vyšší riziko výskytu některých nakažlivých chorob. Zde se dostáváme k určitému paradoxu: zatímco jeden z narativů tvrdil, že Ukrajinci představují zátěž pro české zdravotnictví (a tedy péče by jim měla být odepřena nebo zpoplatněna), jiný z narativů argumentuje nakažlivými chorobami (které by tedy měly být v nejlepším zájmu všech léčeny). Obdobně rozporuplná je situace ohledně onemocnění covid-19: na Ukrajině je obecně zhruba dvakrát nižší proočkovanost populace, která se uvádí okolo 33 % (Koblížek 2022). To by mohl být nosný argument podporující vyšší proočkovanost, avšak šiřitelé dezinformací a konspirátoři často patří mezi odpůrce očkování nebo přímo popírače existence onemocnění (Filipec 2023).

Řada dezinformací pracuje a využívá pro dokreslení narativů i skutečné situace a incidenty, které se přirozeně při tak velké migrační vlně vyskytují. Pro posílení narativů uvedených výše (např. zneužívání dávek nebo šíření nemocí) tak byly využívány incidenty s ukrajinskými Romy, kteří se začali v prvních týdnech po invazi shlukovat v prostorách před nádražími velkých měst. Zpočátku, kdy finanční podpora ze strany Česka byla vůči ukrajinským uprchlíkům poměrně vstřícná, skutečně existovalo podezření o systematickém zneužívání systému organizovanou skupinou osob, která vybírala tzv. humanitární příspěvek (5 000 korun, cca 200 Euro), a po jeho vyplacení zmizela neznámo kam. To byl případ hlavního nádraží v Praze a Brně, ale i některých regionálních nádraží a Krajských asistenčních center pomoci Ukrajině (KACPU), které zažívaly vlny ukrajinských Romů, přičemž se zpravidla jednalo skutečně o náročné uprchlíky, kteří nebyli gramotní, měli problém doložit svou identitu a jejich zdravotní stav vzbuzoval obavy. V rámci celkového počtu stovek tisíc migrantů se však jednalo spíše o desítky osob. V případě nedoložitelné identity byly tyto osoby prověřeny v mezinárodních databázích (např. Interpol) a byly jim odebrány otisky (Rozhovor 1).

Obdobně dezinformátoři komunikovali narativ, že „místo aby ukrajinští muži bojovali a chránili svou vlast, tak pobývají se svými rodinami v Česku“. V řadě ohledů se jedná o narativ problematický. Zaprvé, je částečně v rozporu s jinými narativy (např. že se vlastně na Ukrajině nic neděje) nebo právě naopak, že Ukrajina válku prohrává. Za druhé, tento narativ zcela opomíjí fakt, že někteří muži přicestovali do Česka se svými rodinami legálně. Branná povinnost a mobilizace se nevztahovala na některé občany, typicky z důvodu věku či zdravotní způsobilosti. Navíc i v rámci odvodů existovaly určité výjimky, například muži se třemi nezletilými dětmi pod 18 let mohli ze země odcestovat, obdobně také invalidé nebo muži pečující o postižené dítě nebo manželku (viz. článek 23(1)(4) Zákona o přípravě na mobilizaci a mobilizaci). Dezinformátoři tak využívali neznalosti ukrajinských zákonů mezi českými občany.

Zhruba po roce, tedy v zimě 2023 se zdálo, že je téma migrace z Ukrajiny vyčerpáno. Navíc téma bylo zastíněno daleko významnějšími problémy, jako je inflace nebo růst ceny energií. Česko se připravovalo na prezidentské volby, ve kterých i téma Ukrajiny bylo významně akcentováno, byť nikoliv s důrazem na uprchlíky (dezinformační narativ, že jeden z kandidátů – bývalý generál Petr Pavel – „zatáhne“ zemi do války s Ruskem). Téma ukrajinských uprchlíků se vyskytovalo spíše obecně a parciálně, v kontextu „ukrajinizace země“ (typicky stále vyvěšené ukrajinské vlajky na znamení solidarity s Ukrajinou na některých veřejných budovách) nebo údajná „ukrajinizace školství“ v důsledku přítomnosti ukrajinských žáků v českých třídách. Tato témata už však neměla výraznější dopad, jelikož každodenní zkušenost většiny obyvatel byla jiná.

Téma ukrajinských uprchlíků se do popředí dostávalo znovu s některými problematickými událostmi. Jednalo se především o trestné činy, kterých se dopustili na českém území právě Ukrajinci. Tyto činy byly zpravidla dezinformátory zveličovány a vytrhávány z kontextu, obsahovaly jistou míru paušalizace a snahy přenést vinu na Ukrajince jako celek v rámci kolektivní viny, kdy Ukrajinci byli prezentováni jako nepřizpůsobiví násilníci. To se týká např. incidentu z června 2023, kdy Ukrajinec zabil Roma u Brněnské přehrady. Obhajoba tvrdí, že se jednalo o sebeobranu. V srpnu 2023 byl muž propuštěn z vazby (iDNES.cz 2023). S příchodem ukrajinských uprchlíků kriminalita v Česku výrazně nestoupla. To je dáno jednak strukturou migrace (převážně ženy a děti), ale také relativní kulturní blízkostí obou národů. Kulturní blízkost ovlivňuje například rychlost a úspěšnost integrace v rámci nového prostředí, čímž snižuje frustraci a napětí, které mohou vést ke kriminálním projevům. Dále usnadňuje přijetí a respekt hodnot cílové země, což má pozitivní vliv na právní povědomí, a tedy působí z hlediska kriminality jako preventivní faktor. Přesto však dezinformační scéna zdůrazňuje rozdíly a snaží se vyvolat xenofobní tendence zdůrazňováním odlišností. Paradoxně, právě tento přístup „odmítání“ a vymezování se vůči migrantům působí jako demotivující faktor pro jejich úspěšnou integraci do většinové společnosti a tlačí migranty, aby preferovali uzavřené diaspory, které jsou však z hlediska kriminality problematičtější (viz. např. Prinz 2019). Integrace migrantů je však velmi komplikovaný a mnohovrstvý proces, který není předmětem této krátké studie.

Závěrem je nutno podotknout, že vybrané dezinformační weby se poměrně často navzájem citují a poskytují čtenářům odkazy na jiné dezinformační weby. Dohromady tak vytvářejí poměrně hustou síť, na kterou je nabalen celý „dezinformační ekosystém“ (Štětka, Mazák a Vochocová 2020). Jedná se o prostor, ve kterém na základě nepravdivých informací dochází k vytváření alternativního a mnohdy zcela bizardního světa. Světa, kde je skutečný agresor prezentován jako mírotvůrce, kde nebyla ukrajinská města zničena nýbrž „osvobozena“, kde za veškeré zlo na Ukrajině může „fašistická“ vláda podporovaná USA, potažmo EU, a ve kterém je vše špatné spojováno migranty, kteří jsou prezentováni výhradně negativně.

Hlavní zjištění

Přestože dezinformace a propaganda provázející migraci z Ukrajiny zpravidla probíhá ve specifickém národním kontextu, zjištění specifikována v předchozí části jsou do jisté míry přenositelná, jelikož lze očekávat obdobnou komunikaci i v souvislosti s jinými migračními vlnami. Z předchozí části tedy vyplývá několik závěrů, na která je možno navázat určitá doporučení. Zpravidla se jedná o doporučení preventivního charakteru, nebo taková, která se snaží o zmírnění dopadů dezinformačních kampaní.

Zaprvé, přestože se jednalo o migraci osob kulturně blízkých, převážně žen a dětí zasažených válkou, kteří tvořili určitý proporční průřez všech tříd ukrajinské společnosti, dezinformátoři používali podobné narativy jako v případě migrace osob z kulturně odlišného prostředí, které je hodnotově vzdáleno (s poukazem např. na islám) cílové zemi. Existovala zde snaha poškozovat motivy migrace a označovat uprchlíky jako ekonomické migranty a parazity. Tento trend lze očekávat i v příštích migračních vlnách, které mohou být tvořeny lidmi s kulturně, nábožensky a hodnotově vzdálenějších oblastí. Pokud odhlédneme od nastavení migrační a azylové politiky, včetně integrace těchto osob do společnosti (která bude vždy problematičtější než v případě osob z kulturně blízkého prostředí), je potřeba tyto procesy doprovázet pravdivou a konstruktivní komunikací směřovanou k prevenci rasismu a xenofobie, případně také občanským vzděláváním v oblasti aktuálních výzev.

Zadruhé, migrační vlna proběhla jako následek válečného konfliktu, který byl rovněž předmětem dezinformační kampaně, která dotvářela kontext migrace. V tomto případě dezinformační weby a šiřitelé informací podporují nepřátelskou stranu přebíráním a sdílením její propagandy, čímž se snaží otočit veřejné mínění proti uprchlíkům. Prakticky se tak většinou staví proti oficiální zahraniční politice svého státu (za předpokladu že u moci nejsou populisté, kteří sami bojují proti migraci) a podporou nepřátelské strany nepřímo vstupují na její straně do konfliktu v její informační podobě. Zde se nabízí otázka, zda tito lidé „padli na poli informační války“, nebo má smysl se snažit o jejich „záchranu“. V tomto kontextu tedy jde o klíčové dilema, jehož vyřešení může napovědět kognitivní psychologie: a totiž zdali má vůbec smysl pokoušet se o změnu postojů u lidí, kteří dezinformacím podlehli místo např. investování zdrojů a kapacit do prevence. Možné je obojí. Otázkou také je, jak by tato změna mohla probíhat. Dle autorovy zkušenosti pomáhá přímá konfrontace s migranty, kterým je dán prostor se představit a následně lidé mají prostor se jich osobně zeptat. Zpravidla platí, že osobní zkušenost a fyzický kontakt je silnější než sdělení z internetu.

Zatřetí, dezinformátoři ve svých kampaních apelují na primitivní emoce, ať již jde o strach z migrace (např. poukazováním na skutečné či smyšlené násilné činy spojované s migranty nebo strašení přenosem nemocí), vyvolávání závisti (např. dočasných materiálních a finančních benefitů poskytnutým uprchlíkům) nebo zklamání a zlobu (např. poukazování na nevděčnost uprchlíků, jejich nevhodné chování nebo celkovou odlišnost). Dezinformátoři tedy pracují s poměrně pestrou paletou emocí a pocitů, které se snaží přimíchat do komunikovaného sdělení tak, aby u adresáta vyvolali požadovanou reakci. Ta může být zaměřena na rozvoj antiimigračních postojů, směřována proti vládní politice a v krajním případě může přerůst v násilí. Je tedy žádoucí, aby si cílové skupiny tyto manipulativní techniky uvědomovali. Určitým způsobem zde pomáhá strategie „vakcinace“, která vystavuje cílovou skupinu „naředěným“ obsahem dezinformační kampaně, která bude brzy vedena. Díky tomu ji cílová skupina pozná a dojde pouze k omezenému účinku.

Začtvrté, obdobně jako u jiných témat i u migrace platí, že po čase dochází k určitému opotřebení a vyprázdnění tématu, a to i v kontextu nových a důležitějších zpráv. Jinými slovy, i migrační diskurz podléhá určitému životnímu cyklu a komunikované zprávy mají určitou dynamiku, která je ovlivněna časem a kontextuálními faktory. Tyto trendy je vhodné monitorovat a využívat pro vyšší efektivitu strategické komunikace. Například nemá smysl, dokonce by mohlo být kontraproduktivní začínat komunikaci tématu, které je oslabováno a má tendenci se v následujících dnech z veřejného diskurzu vytratit. Naopak, pokud očekáváme nastolení nějakého tématu, je vhodné toto téma začít komunikovat s předstihem a převzít iniciativu: spolu s nastolenou agendou je vhodné směřovat i její vývoj v rámci komunikace, a tím získat nad dezinformátory určitou výhodu.

Zapáté, po překročení zákonné hranice je možné přistoupit k otevřené konfrontaci provozovatelů dezinformačních webů a přijmout technická opatření, která zmírní dopad dezinformačních webů a šiřitelů dezinformací. Většina států EU disponuje příslušnými ustanoveními v rámci trestních řádů a omezujícími opatřeními s cílem zajistit ochranu státu. Veřejný pořádek a bezpečnost jsou mnohdy nadřazeny běžnému občanskému režimu. Blokování domén dezinformačních webů nebo dohody s poskytovateli internetu mohou být zajímavým nástrojem, který je však do jisté míry dvousečnou zbraní, se kterou je nutno nakládat obezřetně. V liberální demokracii by mělo být omezování svobody slova až poslední možnou alternativou v případech, kdy dezinformace mohou ohrozit samotnou podstatu demokracie, vyvolat rozsáhlý občanský konflikt nebo vést k poškození zdraví velkého počtu osob. Nakonec, i tuto poslední možnost vlády braly v potaz v souvislosti s dezinformacemi ohledně existence, prevence a léčby onemocnění covid-19.

Zašesté, důležitá je v boji proti dezinformacím spolupráce. Zatímco některé aspekty mohou být zvládnuty na úrovni států, jejich úřadů a ministerstev (např. strategická komunikace a informační kampaně, vytvoření efektivního právního rámce atd.), jiné je vhodné přenechat občanské společnosti, kterou je nutno podporovat. To se týká např. vytváření sítí odborníků, neziskových organizací i profesionálních komunikačních agentur, které mohou pomoci s preventivní a krizovou komunikací. Jelikož některá opatření vyžadují přeshraniční spolupráci, nabízí se mezinárodní charakter těchto sítí, spolu s implementací opatření přijatých na půdě EU. Nakonec, boj s dezinformacemi a nepřátelskou propagandou je celoevropský problém, který vyžaduje řešení na všech úrovních.

A konečně, boj s dezinformacemi obsahuje řadu rovin, včetně roviny finanční nebo etické. Dezinformace a propaganda mohou napáchat nezvratitelné škody, které lze jen těžko v přímých dopadech vyjádřit konkrétní částkou, jelikož např. kvalita demokracie nebo informací se jen těžko určuje penězi. Na druhou stranu, demokracie jako taková má nevyčíslitelnou hodnotu, a proto i podnikatelské aktivity by měly brát v potaz charakter komunikačních kanálů a vyvarovat se z etických důvodů dezinformačním webům, které tímto mohou oslabit o zdroj příjmů, např. z reklamy, a tím oslabit jejich vliv. I zde tedy prevence může mít mnohonásobně vyšší přínos než řešení následků dezinformačních kampaní. Proto je zodpovědností každého proti dezinformacím bojovat všemi dostupnými prostředky, které nekompromitují demokratické hodnoty.

Doporučení

Podporovat a chránit demokratické instituce, které jsou součástí státu.
Snažit se komunikovat s rodinou, přáteli, sousedy a veřejností ohledně migrace otevřeně, racionálně a fakticky.
Žádným způsobem nepodporovat dezinformační platformy (finančně, mediálně, návštěvností atd.) a zdůrazňovat etický aspekt šíření neověřených a nepravdivých informací.
Snažit se předcházet dezinformacím jasnou a zřetelnou komunikací (pre-bunking), vyvracet dezinformace (de-bunking) v on-line prostoru a vyvažovat efekt jejich působení skutečnými příběhy s pozitivním narativem stimulujícím pozitivní emoce.
Podporovat občanskou společnost a navazovat spolupráci mezi spřízněnými organizacemi, které si uvědomují úskalí dezinformací pro fungování a kvalitu demokratické společnosti.
V rámci prevence komunikovat narativy a témata možných dezinformací a připravit občany na dezinformační kampaně „naředěným“ obsahem, který může být v těchto kampaních využit.
Podporovat aktivity a iniciativy směřující k informační a mediální gramotnosti, včetně kritického myšlení nebo znalostí potřebných pro orientaci ve složitých společenských a politických problémech.

Použité zdroje:

Balík, Martin. 2022. Jaké dopady ukrajinské válečné krize na české zdravotnictví očekávají zástupci jednotlivých oborů? ProLékaře.cz, 22/3. Dostupné na: https://www.prolekare.cz/novinky/jake-dopady-ukrajinske-valecne-krize-na-ceske-zdravotnictvi-ocekavaji-zastupci-jednotlivych-oboru-130344

Český rozhlas. 2018. Poslanec KDU-ČSL Benešík: Babiš chtěl Syřany zaplácnout díry na pracovním trhu. Teď už je populisticky proti migraci. 31/8. Dostupné na: https://plus.rozhlas.cz/poslanec-kdu-csl-benesik-babis-chtel-syrany-zaplacnout-diry-na-pracovnim-trhu-7600954

Chaloupková, Jana, a Petra Šalamounová. 2006. Postoje k imigrantům a dopadům migrace v evropských zemích. Sociologický časopis 42 (1): 57-80.

Council Decision (EU) 2015/1523 of 14 September 2015 Establishing Provisional Measures in the Area of International Protection for the Benefit of Italy and of Greece.

ČT24. 2017. Končí program přerozdělování uprchlíků. Podle Evropské komise byl úspěšný, Unii ale rozdělil. 26/9. Dostupné na: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/konci-program-prerozdelovani-uprchliku-podle-evropske-komise-byl-uspesny-unii-ale-rozdelil-90251

Czech Elves (2023) Dostupné na: https://cesti-elfove.cz/

Deník.cz (2022) FAKENEWS: Černoši z Ukrajiny? Slovenská policie vysvětluje situaci na hranicích. 3/3. Dostupné na: https://www.denik.cz/z_domova/fake-news-uprchlici-z-ukrajiny-slovenska-policie.html

European Commission (2015) Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. A European Agenda on Migration.13/5. Dostupné na: https://home-affairs.ec.europa.eu/system/files/2020-09/communication_on_the_european_agenda_on_migration_en.pdf

Filipec, Ondřej. 2019. Migration As an Issue in the 2017 General Elections in the Czech Republic. In Migration: The Challenge of European States. Ed. Jaroslav Mihálik a Jakub Bardovič. Stuttgart: Ibidem Verlag, s. 149-170.

———. 2023. “Please forward before they delete it”. Assessing conspiracy theories and disinformation in chain e-mails about Covid-19 in the Czech Republic. Routledge Open Res 2023, 2:25. Dostupné na: https://routledgeopenresearch.org/articles/2-25

Horakova, Nicole. 2020. „A Mistrustful Society? The Lack of trust in Government Institutions in the Czech Republic.“ International Journal of Social Quality 10 (2): 52.

iDNES.cz. 2023. Soud propustil z vazby cizince obviněného z násilné smrti Roma v Brně. 21/8. Dostupné

na: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/rom-ukrajinec-bitka-smrt-soud-vazba-propusteni.A230821_124203_ brno-zpravy_mos1

iRozhlas.cz. 2023a. Výpověď učitelky za zpochybňování zločinů Ruska na Ukrajině před žáky byla

oprávněná, rozhodl soud. 6/12. Dostupné na: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ucitelka-dezinformace-valka-ukrajina-rusko-zakladni-skola-vypoved-soud_2312061609_har

———. 2023b. Ověřovna: 32 tisíc měsíčně v humanitární dávce pro ukrajinskou rodinu? Maximálně necelých 14 tisíc. 30/7. Dostupné na: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/uprchlici-valka-na-ukrajine-

-ukrajina-davky-castka-penize-overovna_2307300500_vtk

Ipsos. 2023. S fungováním demokrace je v Česku spokojena třetina lidí, politici podle nich nenaslouchají lidem. 29/5. Dostupné na: https://www.ipsos.com/cs-cz/s-fungovanim-demokracie-je-v-cesku-spokojena-tretina-lidi-politici-podle-nich-nenaslouchaji-lidem

Jacuch, Andrzej. 2022. Czech-Russian relations. Russian disinformation campaign. Polish Political Science Yearbook 51: 1-22.

Jaworsky, Bernadette Nadya. 2020. The „Thirteenth Immigrant“? Migration and Populism in the 2018 Czech Presidential Election. In Populism in the Civil Sphere. Eds. Jeffrey C. Alexander, Peter Kvisito a Giuseppe Sciortino. Cambridge: Polity Press, s. 152-177.

Norwegian Refugee Council. 2020. 10 Things You Should Know about Coronavirus and Refugees. 16/3.

Dostupné na: https://www.nrc.no/news/2020/march/10-things-you-should-know-about-coronavirus-and-refugees/

Plevák, Ondřej. 2023. Czechia Hosts Most Ukrainian Refugees Per Capita. Euractiv, 24/2. Dostupné na: https://www.euractiv.com/section/politics/news/czechia-hosts-most-ukrainian-refugees-per-capita/

Post Bellum. 2019. Každý třetí nad 40 si myslí, že za socialismu „bylo líp“. 22/10. Dostupné na: https:// www.postbellum.cz/2019/10/kazdy-treti-nad-40-let-si-mysli-ze-za-socialismu-bylo-lip/?fbclid=IwAR3eun9AqCM48MRUMnBQgM6WocMonKT5y63JHhQ3kSHGiLw8-6eqFc7di5g

Prchal, Petr. 2022. K soukromoprávním hlediskům blokace dezinformačních webů (studie). Advokátní deník. 23/ 9. Dostupné na: https://advokatnidenik.cz/2022/09/23/k-soukromopravnim-hlediskum-blokace-dezinformacnich-webu-studie/

Rozhovor 1. 2022. Osobní rozhovor s členem vedení Krajského asistenčního centra pro pomoc Ukrajině v Olomouci, dne 20. 4. 2022. Archiv autora.

Sedláková, Renáta, Marek Lapčík a Zdenka Burešová. 2015. Analýza mediální reprezentace tématu emigrační vlny z islámských zemí do Evropy a reakcí české politiky a společnosti na tuto emigrační vlnu. Praha.

Dostupné na: https://www.lawinsider.com/cs/contracts/bTjIQuJGWkl

Seznam zprávy. 2022. Kdo dal pokyn vypnout dezinformační weby? Stopy míří k tajným službám. 3/3.

Dostupné na: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-kdo-dal-pokyn-vypnout-dezinformacni-weby-stopy-miri-k-tajnym-sluzbam-191430

STEM. 2019. Nový studie zkoumá vztah mediální gramotnosti, důvěry v média a náchylnosti k dezinformacím. 7/11. Dostupné na: https://www.stem.cz/nova-studie-zkouma-vztah-medialni-gramotnosti-duvery-v-media-a-nachylnosti-k-dezinformacim/

Štětka, Václav, Jaromír Mazák a Lenka Vochocová. 2020. “Nobody Tells us What to Write about“: The Disinformation Media Ecosystem and Its Consumers in the Czech Republic. Journal of the European Institute for Communication and Culture 28 (1): 90-109.

Zákon č. 66/2022 Sb. o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace.

Zákon o přípravě na mobilizaci a mobilizaci. (Ukrajina). Проект Закону про внесення змін до Закону України „Про мобілізаційну підготовку та мобілізацію“ та Закону України „Про порядок виїзду з України і в›їзду в Україну громадян України“. Dostupné na: https://itd.rada.gov.ua/billInfo/Bills/

Card/39845

[1] Pro účely tohoto textu je pojem informační válka chápán široce, jako souboj pravdivých a nepravdivých informací, zpravidla produkovanými a záměrně šířenými dezinformačními weby, falešnými účty na sociálních sítích, jednotlivci nebo skupinami osob, které z jejich šíření mají ekonomický nebo jiný prospěch.

[2] Jedná se o databázi, do které e-maily vkládají proškolení dobrovolníci, kteří pečlivě zkontrolují obsah. E-maily prochází systémem několikanásobné kontroly a jejich obsah je přístupný, takže badatel si relevantnosti zařazení může sám ověřit.

[3] Byla zprovozněna síť Krajských asistenčních center pomoci pro Ukrajinu (KACPU), kde uprchlíky nalezli materiální pomoc, bylo jim zprostředkováno ubytování a řešeny prakticky všechny potřebné náležitosti pro pobyt na území ČR, od úředních povolení, přes přístup na pracovní trh, až po zdravotní a psychologickou pomoc.

Celý text publikace naleznete na