WHO a její politizace

Světová zdravotnická organizace (WHO) byla v roce 2020 bezpochyby nejvíce skloňovanou mezinárodní organizací vůbec. Díky své zdrženlivé reakci na pandemii nového typu koronaviru byla tato instituce OSN terčem mnohé kritiky. Vlnu skepse také vzbudila její neopodstatněná důvěra v informace čínských úřadů ohledně jejich zvládnutí krize a zadržení viru v zemi. WHO se čím dál více zdá být pod politickým tlakem, což se dá pozorovat i na výsledcích jejího jednání. Ptáme se tedy, zda dnes stále převládají politické cíle nad zdravím.

Při vyhlášení stavu ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu (PHEIC), který byl v době pandemie onemocnění covid-19 vyhlášen již pošesté, má WHO v pravomoci například vydávání nezávazných doporučení ohledně bezpečnosti, cestování a obchodu. Ta mají členské státy usměrnit hlavně v tom, aby vůči zasaženým zemím neaplikovaly přílišné sankce a netrestaly je tak. Toto má zároveň motivovat státy k tomu, aby případné zdravotní krize ohlašovaly co nejdříve a ze strachu z ekonomických sankcí je nezamlčovaly, s čímž už jsme se ostatně mohli setkat při propuknutí onemocnění SARS v roce 2003. Mimo roli mezinárodního koordinátora však organizace moc zásadních pravomocí nemá, proto slouží převážně jako fórum pro diskusi, která se poslední dobou zdá býti více politickou nežli krizově-zdravotnickou.

Rozpočet organizace je tématem, které je velmi citlivé a proměnné, jelikož závisí na dobrovolných příspěvcích – ty proudí jak od členských států (nejvíce přispívají Spojené státy), tak od filantropických nadací a fondů (Nadace Billa a Melindy Gatesových). Povinné členské příspěvky tvoří pouze 20 % rozpočtu celé organizace. Prezident Donald Trump proti vedení WHO vystupuje velmi ostře, tvrdí, že je pročínské, a pohrozil, že pozastaví veškeré financování od Spojených států, pokud nebude v organizaci snížen čínský vliv. Ačkoli on sám na to pravomoc nemá, za jeho slovy stojí Kongres, z něhož zaznívají hlasy, že kdyby WHO reagovala poctivě a rychle, spoustu lidí by přežilo. Čína je v žebříčku přispěvatelů až na 16. místě, předbíhá ji i Evropská komise, i přesto má na organizaci velký vliv. Jak Spojené státy, tak i Čína mají v rukou obrovskou moc, kterou mohou práci WHO nejen podpořit, ale i zkomplikovat.

Čína si jakožto nastupující velmoc získává vliv a uznání mezinárodního systému převážně investicemi a obchodem, jak jsme si mohli povšimnout na začátku roku, kdy měla jako jedna z mála zemí kapacity na zásobování téměř celého světa zdravotnickými pomůckami a materiálem. Po mediální výhře Číny nad koronavirem – těsně po manipulaci s počty nakažených a exportem nákazy do světa – velice oportunisticky zaujala novou pozici ve sféře zdravotnictví, kde se okamžitě snažila prosadit svou vítěznou pozici v křesle Výkonné rady WHO. O tom, že má Čína na WHO vliv, svědčí i to, jak organizace nekriticky přejímala od Číny statistiky a informace. Čínský komunistický režim navíc blokoval expertům z WHO přístup do země do té doby, než se její předseda Ghebreyesus osobně setkal se Si Ťin-pchingem. Po schůzce bylo Číně děkováno za transparentnost celého krizového procesu.

Tedros Adhanom Ghebreyesus, předseda Světové zdravotnické organizace, má s Čínou pestrou minulost již od doby své volební kampaně, ve které měl její plnou podporu. V letech 2012–2016 sloužil jako ministr zahraničních věcí v Etiopii, jež má s Čínou úzké ekonomické vazby. V období 2006–2015 Čína Etiopii zapůjčila okolo 13 miliard dolarů. O tom, zda je doktor Ghebreyesus vhodným předsedou organizace, panují pochyby. Už před jeho zvolením mu bylo připomínáno, jakým způsobem etiopské ministerstvo zdravotnictví zatajovalo výskyt cholery v roce 2006, když byl Ghebreyesus ministrem zdravotnictví. Tato informace by totiž velice ohrozila cestovní ruch, který v zemi tvoří zhruba 10 % z celé ekonomiky. Sám Ghebreyesus ale tvrzení odmítá. Pobouřit veřejnost dokázal Ghebreyesus už při svém zvolení do čela WHO, kdy pronesl svůj záměr jmenovat Čínou podporovaného autoritářského prezidenta Zimbabwe Roberta Mugabeho čestným velvyslancem WHO. Tento krok odůvodnil tím, že by Mugabe mohl pozitivně ovlivnit lid ve svém regionu. Po vlně kritiky od tohoto nápadu upustil. Nejen Spojené státy na Mugabeho režim uvalily tvrdé ekonomické sankce za potlačování lidských práv, ruinování ekonomiky a kvality zdravotnictví

Když Tchaj-wan zpozoroval vývoj nákazy ve Wu-chanu, varoval WHO s tím, že se nákaza přenáší z člověka na člověka, ale jakožto nečlenský stát nebyl vyslyšen a namísto něj se důvěřovalo Číně, která to popírala. Od nástupu nového předsedy Ghebreyesuse Tchaj-wan nemá ani status pozorovatelského státu, byť Spojené státy na WHO apelují, aby se Čínská republika účastnila zasedání výkonné rady, a mohla tak sdílet své poznatky, jelikož nákazu zvládla bez problému, a ještě dokázala darovat ochranné pomůcky mnoha státům, mimo jiné i Indii. Čínské stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN ale drží Tchaj-wan v šachu a pomáhá ve světě nekompromisně prosazovat politiku jedné Číny. Tchaj-wan s organizací aktivně sdílel svá data ohledně nákazy, WHO je ale svým členům k dispozici nedala. Když se novináři dotázali hlavního poradce Bruce Aylwarda na exkluzi Tchaj-wanu, vyhýbavě zavěsil.

Politické cíle bohužel stále převládají nad zdravím, a i přesto, že Světová zdravotnická organizace deklaruje, že bude pomáhat všem lidem, obyvatelé Tchaj-wanu jsou diskriminováni. Toto neetické jednání by mohla pomoci změnit Indie, která má nově ve výkonné radě mandát. Indie jakožto největší demokracie světa a rival Číny má možnost na vedení WHO vyvíjet tlak, a pomoci tak Tchaj-wanu k zapojení se. WHO by tak konečně mohla začít hájit zájmy celého světa – jak stojí v jejím názvu –, a nikoli pouze zájem Číny.

O autorovi:

David Štěpán je studentem mezinárodních vztahů se zaměřením na britská a americká studia na Západočeské univerzitě v Plzni. V současnosti působí jako stážista v politickém institutu TOPAZ, z.s.