Systém středního školství v České republice je bohatě diferencovaný, žáci si mohou vybrat z mnoha různorodě zaměřených oborů. Rozlišují se tři stupně středního vzdělání: střední vzdělání (tento stupeň vzdělání neposkytuje výuční list ani maturitní certifikát), střední vzdělání s výučním listem a střední vzdělání s maturitní zkouškou. Mezi školy zakončené maturitní zkouškou patří gymnázia, lycea, konzervatoře a velké množství středních odborných škol a středních odborných učilišť (některé SOŠ a některá SOU nabízejí kromě standardního čtyřletého studia i dvouleté nástavbové studium, určené žákům, kteří již dosáhli středního vzdělání, avšak absolvovali obor, jenž není zakončen maturitní zkouškou).

Maturitní zkouška má zejména funkci certifikační: kromě toho, že dokládá dosažený stupeň vzdělání (a měla by tedy garantovat jistou úroveň dovedností a vědomostí, jimiž maturant disponuje), je zároveň nutnou podmínkou pro zahájení terciárního vzdělávání (tj. studia na vysoké škole či vyšší odborné škole) a v neposlední řadě také opravňuje maturanta k vykonávání určité profese, u níž platná legislativa maturitní zkoušku vyžaduje. 1. listopadu 2020 měla nabýt účinnosti novela školského zákona, která v rámci společné části MZ počítala se třemi povinnými zkouškami: z českého jazyka a literatury, cizího jazyka a z matematiky. V roce 2016, kdy byla tato novela schválena, panovala napříč politickým spektrem relativní shoda v tom, že maturitní zkouška z matematiky by povinná být měla. Letos v červnu však byla schválena další novela školského zákona, která zásadním způsobem změnila stávající koncepci maturitní zkoušky. Povinnost konat maturitní zkoušku z matematiky byla zcela zrušena, v případě zkoušky z jazyků (včetně zkoušky z českého jazyka a literatury) byla státní část MZ významně redukována: z původně tří dílčích zkoušek zůstala ve státní části pouze jediná, a to didaktický test.

Neúspěšnost žáků při maturitní zkoušce patří k neuralgickým bodům českého školství. Jednou z možností, jak zvýšit úspěšnost při této zkoušce, je snížit stávající nároky na maturitní zkoušku. To je cesta rychlá, nepochybně i poměrně snadná, zároveň však pro Českou republiku není přínosem, neboť směřuje k devalvaci vzdělání jako takového. 

Autorka policy paperu Gabriela Baumgartnerová doporučuje

  • zřídit status „ukončené střední vzdělání“, jejž by dosáhl žák, který úspěšně ukončil poslední ročník daného maturitního oboru, a to bez povinnosti složit maturitní zkoušku; 
  • zrevidovat nabídku maturitních oborů a zvážit, zda je skutečně nutné ve všech těchto oborech vyžadovat maturitní zkoušku. V některých případech jsou totiž žáci nuceni studovat maturitní obor jen proto, že neexistuje nematuritní obor.

Celý policy paper ve formátu PDF naleznete zde: TOPAZ PP 2020_08 Maturitní zkouška v datech.pdf