Musíme se vrátit k rokování s Tureckem. Situace nebude jednoduchá, protože na jednu stranu nechceme nahnat Turecko do náruče Ruska, ale na druhou stranu nechceme, aby docházelo k prezekucím na kurdské menšině. Státy EU, ale mohou dosáhnout diplomatického řešení, protože mají jeden zásadní trumf – ekonomickou sílu bohatého trhu, kde je možné najít pozici pro Tureckou ekonomiku, aniž by se muselo ustupovat z hodnot, které jsou EU vlastní: svobodě a demokracii.

Turecký prezident se při svém tažení v Sýrii opíral o radikály pachájící válečné zločiny. Turecko je členská země NATO a stále kandidátská země EU. Kroky tureckého prezidenta proti opozici doma i v zahraničí jsou však minimálně již od roku 2016 neobhajitelné a jsou v rozporu s principy NATO i EU. Stejně tak aktuální provokace s těžbou ropy ve Středozemním moři u Severního Kypru jsou neakceptovatelné a jsou v rozporu s mezinárodním právem. Zdá se, že západ si s Erdoganem zatím neví rady a že složitost situace nahrává represivnímu režimu prezidenta Erdogana.

TOPAZ oslovil domácí a zahraniční experty a předkládá několik bodů, které by měly být brány v úvahu.

  1. Otázka Turecka v NATO je složitá a nezáleží jen na Evropě. Západ na ni ale bude muset dřív nebo později najít odpověď. Nyní by zcela jistě měl nejvíce radost Vladimír Putin, pokud by Turecko dostalo stopku v NATO. Navíc Turecko na straně Ruska, pokud by se Turecko přidalo na jeho stranu, protože by nemělo na výběr, by silně destabilizovalo celý region a podpořilo ruskou rozpínavost.
  2. Naopak otázka členství Turecka v EU musí být jednoznačně vyřešena. Mělo by být jasné, že současné Turecko do EU nepatří. EU musí navrhnout jiný model budoucího partnerství pro Erdoganovo Turecko. Měla by být ukončena předvstupní jednání dokud Turecko opětně neprokáže, že splňuje tzv. kodaňská kritéria. 
  3. Bez Turecka není možné dojít k dlouhodobému řešení a ke stabilitě v regionu. USA se z regionu po letech bojů stahují, Evropa sama nemá vůli ani kapacity, Turecko ale na mapě zůstává. To je fakt, který je třeba přijmout. To však neznamená, že západ má rezignovat.
  4. Evropa disponuje dostatečnou ekonomickou silou, aby Turecko přiměla např. k tomu, že u jednání o severní Sýrii s Tureckem bude zastoupena i opozice včetně kurdské strany HDP a zástupce kurdské autonomní oblasti v severním Iráku. Může další jednání podmiňovat propuštěním opozičních politiků z vězení či obnovením a rozšířením výuky kurdského jazyka ve školách v oblastech obývaných Kurdy v Turecku. 
  5. Kurdové nejsou jen PKK, resp. její syrská odnož PYD a její ozbrojené křídlo YPG. 
  6. Podpora opozice v Turecku musí být ze strany západu jasná a srozumitelná. K prioritám by měla patřit podpora plurality názorů v turecké společnosti včetně podpory přístupu k informacím v Turecku, tedy podpora svobodných médií.