Schäffer a Talik: Digitální kolbiště: Jak ruské dezinformace ovlivňují chování voličů ve střední a východní Evropě?

Následující text napsali Sebastian Schäffer a Malwina Talik pro naši publikaci Jak ubránit demokracii v době digitalizace

 Shrnutí: Ruské dezinformace představují závažnou hrozbu, jejímž cílem je ovlivňovat voličské chování a podkopávat důvěru v demokracii. Ruské vměšování sahá daleko před invazi na Ukrajinu. Byli jsme toho svědky například během americké volební kampaně v roce 2016, ale od roku 2022 takové vměšování nabralo na síle. O země střední a východní Evropy (SVE) má Kreml vzhledem k jejich blízkosti k Rusku mimořádný zájem, což se projevuje v četných dezinformačních kampaních zaměřených na destabilizaci a polarizaci společnosti. Mezi dobře zdokumentované případy patří vměšování do voleb do Evropského parlamentu v roce 2024, stejně jako do voleb v Rumunsku, Moldavsku a Chorvatsku. Náš text tyto konkrétní případy analyzuje, předvídá další potenciální cíle ve střední a východní Evropě a upozorňuje na nové výzvy vyplývající z rychlého rozvoje technologií a vlivu vlastníků platforem na algoritmy sociálních médií.

Klíčová slova: FIMI, volby, dezinformace, SVE, Rusko 

Úvod

Prudký rozvoj digitálních technologií proměňuje globální politickou scénu. Nabízí nové nástroje pro mobilizaci občanů a pro přímou komunikaci s voliči. Tato digitální revoluce však přinesla i nebývalé výzvy, jako je rozšíření dezinformačních kampaní (foreign information manipulation and interference, FIMI) a zahraniční vměšování. Pro země střední a východní Evropy (SVE) jsou velkou výzvou ruské dezinformace, které ovlivňují chování voličů a narušují nebo dokonce podkopávají demokratické procesy. Toto ruské vměšování však v regionu SVE není žádnou novinkou.

Například snaha ovlivňovat, kdo stojí v čele státu nebo vlády, má dlouhou a nechvalně známou tradici sahající až do dob studené války. Součástí těchto aktivit byly nejen propagandistické strategie, které se v současnosti přeměnily v sofistikované strategie využívající moderní technologie, ale dokonce i vydírání a úplatkářství. Příznačným příkladem bylo hlasování o nedůvěře německému kancléři Willymu Brandtovi v roce 1972. Východoněmecká Státní bezpečnost (která dostávala příkazy z Moskvy) považovala sociálnědemokratického kancléře za vhodnějšího kandidáta než jeho soupeře Rainera Barzela z řad křesťanských demokratů. Barzelovi v důsledku toho chyběly dva hlasy; po znovusjednocení Německa spisy Ministerstva státní bezpečnosti odhalily, že nejméně dva poslanci byli podplaceni (Bundesbeauftragter für die Unterlagen des Staatssicherheitsdienstes 2013, 265).

Dnes je taktika stejná, ale využívá nové prostředky. V zemích střední a východní Evropy je hlavním cílem Ruska destabilizovat jejich vlády, zasít nedůvěru v demokratické instituce a oslabit vazby SVE na západní organizace, jako je Evropská unie (EU) a NATO. Ruské dezinformace se snaží společnost rozdělit tím, že vyostřují politické neshody na témata, jako je migrace, práva menšin a historické spory. Využívají společenských rozporů, kulturních narativů a historických pocitů bezpráví, aby odrazovaly od volební účasti a zvyšovaly podporu populistických nebo euroskeptických kandidátů, kteří jdou na ruku ruským strategickým zájmům. Ruské dezinformační kampaně se zaměřují nejen na politické preference, ale také na důvěru širší veřejnosti v demokratické systémy. Přinejmenším v rámci EU se jim ještě nepodařilo podkopat důvěru v národní parlamenty, národní vlády ani samotnou EU. Během posledních 20 let sice docházelo k výkyvům důvěry, nicméně v konečném důsledku zůstávala víceméně stejná (viz obr. 1)

Obr. 1: Nakolik důvěřujete dané instituci? U každé uvedené instituci uveďte, zda jí spíše důvěřujete, nebo nedůvěřujete? (% – EU- spíš věřím)

Zdroj: Standard Eurobarometer 2024.

Pochopit povahu ruských dezinformací a jejich dopad na chování voličů je zásadní pro zachování demokratické integrity střední a východní Evropy. Tato kapitola přináší celkový přehled mechanismů online dezinformací ve střední a východní Evropě a jejich psychologických a sociálních dopadů. Osvětlením tohoto digitálního kolbiště chceme přispět k posílení odolnosti demokratických institucí, které se potýkají s nárůstem vnějších hrozeb.

Zabýváme se třemi příklady prezidentských voleb, které se ve střední a východní Evropě konaly v rozmezí několika týdnů na konci roku 2024: v Moldavsku, Rumunsku a Chorvatsku. Ve všech třech případech byla patrná určitá míra ruského vměšování a ovlivňování. Kromě těchto tří voleb se navíc v Moldavsku konalo referendum o ústavním zakotvení vstupu do EU a v Rumunsku se mezi dvěma koly prezidentských voleb konaly ještě parlamentní volby. Všechny tyto případy jsou zajímavé nejen tím, že se konaly v rychlém sledu během „supervolebního roku“ 2024, ale také svou povahou a mírou vnější manipulace. Závěrem taktéž analyzujeme, jaké budoucí výzvy čekají na země SVE, včetně nadcházející prezidentské volby v Polsku.

Jak jsou online dostupné osobní údaje voličů využívány k ovlivnění jejich volebního chování?

V demokratických zemích používají k ovlivňování chování voličů politické strany různé metody, ale nástup sociálních sítí jim otevřel zcela nové cesty a možnosti. Za sociální sítě se neplatí a jsou tak snadno dostupné, ale výměnou za to o nás shromažďují nejcennější zdroje naší doby: naše osobní data. Tyto údaje jsou pak využívány – ale také zneužívány – k lepšímu zacílení placené reklamy a k sestavování obsahu, který uživatele pravděpodobně zaujme, a tím je motivuje k tomu, aby na sítích trávili více času. Každému uživateli se na základě jeho online chování a zájmů zobrazuje jiný obsah. Tato funkce proměnila platformy sociálních médií ve výnosné nástroje nejen pro soukromé společnosti usilující o maximalizaci zisku, ale také pro nejrůznější zainteresované strany, jejichž cílem je využívat získaná data k ovlivňování výsledků demokratických voleb a referend. To, co se před deseti lety mohlo zdát jako zápletka sci-fi románu, se zhmotnilo do jedné z nejnaléhavějších výzev demokracie – a to nikde jinde než v jedné z nejstarších moderních demokracií na světě.

Jak Rusko využilo platformy sociálních sítí k ovlivnění výsledku amerických prezidentských voleb v roce 2016 demonstrovala Muellerova zpráva, kterou v roce 2019 zveřejnilo americké Ministerstvo spravedlnosti. Cílem operace známé jako „Projekt Lakhta“ bylo dopomoci vítězství Donalda Trumpa a zdiskreditovat Hillary Clinton, které měla podle průzkumů před Trumpem náskok. To však neznamená, že Trump vědomě spolupracoval s Ruskem. Cílem Ruska byla destabilizace USA, která by vydláždila cestu k vítězství politicky nezkušeného a notoricky známého podnikatele, a tím nahrála ruským zájmům. Ruské zpravodajské služby začaly svůj plán realizovat již před mnoha lety, když založily trollí farmy s tisíci falešnými účty reprezentujícími polarizující postoje. Následně pak zakládaly skupiny cílící na různá voličská uskupení a pod rouškou běžných uživatelů sdílely vymyšlené a falešné informace a vyvolávaly před volbami neshody. V době, kdy už byla známa jména kandidátů na amerického prezidenta, byly jejich struktury a sítě plně etablovány. Touto formou vedenou kampaň na sociálních sítích řídila v Rusku sídlící společnost „Internet Research Agency“. Co bylo dál, už všichni dobře víme. Tento konkrétní případ amerických voleb nám však ukazuje, že Rusko používalo metodu vměšování do voleb jako součást hybridní války dávno před invazí na Ukrajinu a datuje se tak už do doby, kdy vztahy se Západem nebyly oficiálně tolik napjaté.

Podobný vývoj jsme mohli pozorovat i před referendem o brexitu ve Spojeném království. Soukromá společnost Cambridge Analytica, kterou si najala kampaň LeaveEU, získala bez vědomí jejich majitelů údaje 2,7 milionu Evropanů (Monteleone 2019, 1). Zatímco vměšování do amerických voleb v roce 2016 představuje jasný případ takzvané zahraniční informační manipulace a vměšování (FIMI), britský případ ukazuje, že vměšování může přicházet i zevnitř, kdy si domácí politici najmou k šíření dezinformací soukromé společnosti (domácí informační manipulace a vměšování, DIMI).

Doppelgänger a polarizace před volbami do Evropského parlamentu

Ruské vměšování do průběhu voleb začalo ještě před plnou invazí na Ukrajinu a po eskalaci války ještě zesílilo. Od roku 2022 se několik evropských zemí, včetně Francie, Německa, Polska a Ukrajiny, stalo terčem ruské dezinformační kampaně později nazvané Doppelgänger (Chawryło 2024), kterou odhalila laboratoř EUDisinfoLab. Načasování nebylo náhodné; cílem kampaně bylo oslabit podporu Ukrajiny vnitřní destabilizací evropských zemí a polarizací jejich společností. Uživatelé se setkávali s polarizujícím obsahem šířícím nepravdivé informace, které se tvářily, že byly zveřejněné na platformách renomovaných médií. Ve skutečnosti se jednalo o „dvojníky“ legitimních webových stránek, jejichž adresy URL se jen nepatrně lišily. Kampaň akcelerovala v době voleb do Evropského parlamentu, což vyvolalo podezření, že se mohlo jednat o testovací pole pro ovlivňování budoucích volebních kontextů: „Od 4. do 28. června 2024 bylo na X (dříve Twitter) zveřejněno 1 366 účtů s 1 366 proruskými příspěvky, které byly následně šířeny mnoha dalšími účty jako odpovědi na obsah třetích stran. Tento vzorec byl odhalen v němčině, francouzštině, angličtině, italštině, polštině a ukrajinštině. Podle údajů z X dosáhl celkový počet zobrazení těchto příspěvků do konce června více než 4,66 milionu“ (Counter Disinformation Network 2024, 3)

V každé zemi se snažily využít témata, která mohla rozdělovat společnost, a jejich společným cílem bylo kritizovat vlády zemí EU a Ukrajiny. Například v Polsku se kampaň zaměřila na diskreditaci polských politiků a prezentovala je jako loutky cizích mocností, které jednají proti zájmům vlastní země a ekonomiky, přičemž narativ kladl důraz na to, že EU zanedbává polské zájmy. Tato sdělení podporovala narativy populistů. Příspěvky nebyly otevřeně proruské, což svědčí o tom, že trollové si uvědomovali omezený dopad takové taktiky v zemi, která je vůči Rusku skeptická a snadno by ji voliči identifkovali jako propagandu. Místo toho se snažili podněcovat podezíravost vůči Ukrajincům.

Nedávné volby ve střední a východní Evropě: Moldavsko, Rumunsko a Chorvatsko

Moldavská prezidentka Maia Sandu a její Strana akce a solidarity (PAS) toho pro evropskou integraci této východoevropské země udělala rozhodně více než kterákoli předchozí moldavská vláda, včetně těch, které se za proevropské prohlašovaly. Přestože některé problémy, jako korupce či nedostatečná nezávislost soudnictví, v Moldavsku přetrvávají, Kišiněv dosáhl významného pokroku na cestě k evropské integraci. V červnu 2022 získala Moldavská republika status kandidátské země – rozhodnutí Evropské komise, které bylo do značné míry ovlivněno ruskou plnohodnotnou invazí na Ukrajinu. O rok a půl později, v prosinci 2023, Evropská unie dokonce oficiálně otevřela přístupová jednání.

Tento posun směrem k Evropské unii Kreml rozhodně nepřivítal. Moldavsko, ležící mezi Rumunskem a Ukrajinou, bylo kdysi součástí Sovětského svazu a po získání nezávislosti v roce 1991 rychle spadlo do ruské sféry vlivu. Občanská válka, která následovala, byla po roce zmrazena, ale její řešení zůstává i po třech dekádách otevřené. V mezinárodně neuznávaném Podněstří je dodnes přítomna ruská armáda, což Moskvě umožňuje udržovat silný vliv na moldavskou společnost i politiku.

Předchozí pokusy o sblížení s Evropskou unií – například v rámci Východního partnerství, liberalizace vízového režimu či podpis asociační dohody v roce 2014 – vyvolaly ostrou reakci Kremlu. Rusko reagovalo uvalením sankcí na moldavský zemědělský sektor a aktivním politickým vměšováním, které v roce 2016 přispělo k vítězství proruského kandidáta v prezidentských volbách. Igor Dodon ve druhém kole porazil Maiu Sandu a jeho Strana socialistů (PSRM) zvítězila i v parlamentních volbách v roce 2019, přestože nezískala většinu. Ironií osudu učinil Sandu premiérkou, tu sice po pouhých několika měsících svrhlo hlasování o nedůvěře, ale o rok později zvítězila v prezidentských volbách.

Aby se zabránilo podobným situacím, kdy země udělá jeden krok vpřed a pak zase jeden krok vzad, jednou směrem k evropské integraci a podruhé zpět do kremelské sféry vlivu, chtěla Sandu uspořádat referendum, které by zakotvilo cíl vstupu do EU do moldavské ústavy, a usnadnilo by tak budoucím vládám ratifikaci přístupové smlouvy. Referendum chtěla uspořádat zároveň s prvním kolem prezidentských voleb, čemuž parlament vyhověl, neboť její strana PAS drží od předčasných voleb v roce 2021 absolutní většinu. Dne 20. října 2024 zamířili Moldavané k volebním urnám, aby si zvolili svého příštího prezidenta a hlasovali v referendu o budoucím vstupu země do EU. Konání referenda o tak složité a mnohostranné otázce však přináší svá rizika. Historie nabízí řadu varovných ponaučení: jak neúspěšná Smlouva o Ústavě pro Evropu, tak brexit názorně předvedly, jak může prosté hlasování „ano“ či „ne“ jinak velmi složitou otázku nebezpečně zploštit.

I v případě Moldavska referendum politickou debatu značně zúžilo. Vzhledem k tomu, že mezi ostatními prezidentskými kandidáty nebyla žádná životaschopná proevropská alternativa, byla tato volba fakticky binární: podpořit referendum a Sandu, nebo se přidat k opozičním stranám, jako je PSRM, která ve skutečnosti vyzývala k bojkotu voleb. Debata o integraci Moldavska do EU se v závislosti na úhel pohledu zredukovala na volbu mezi dobrem a zlem.

Tento vývoj také otevřel dveře dezinformačním kampaním. Podle dostupných informací bylo na kampaně na sociálních sítích, propagandistická videa a snahy o destabilizaci země vynaloženo až 150 milionů eur (European Pravda a Martyniuk 2024). Vyšetřování (Ziarul de Gardă 2024) odhalila, že Ilan Shor, proruský oligarcha žijící v exilu, poskytl na nákup hlasů přibližně 15 milionů eur. Toto vměšování odráželo dřívější kremelské taktiky, které jsme mohli vidět například v brexitové kampani ve Spojeném království.

V zemi s pouhými 2,5 miliony obyvateli bylo znatelné znepokojení Moskvy nad možnou evropskou trajektorií Moldavska. Ve dnech předcházejícím hlasování byla mezi proevropskými Moldavany, zejména v Kišiněvě, cítit nervozita. Těsné vítězství v referendu jejich obavy potvrdilo. Negativní výsledek by sice nezastavil proces přistoupení k EU, ale další postup by se tím mohl zkomplikovat. Evropskou budoucnost Moldavska zachránila moldavská diaspora, která pro Sandu zajistla druhý prezidentský mandát (i když bojkot ze strany PSRM mohl převážit misky vah v její prospěch), ale v prezidentských volbách v Rumunsku, sousední zemi se společným jazykem, se situace vyvíjí zcela jinak.

Rumunsko

V prvním kole prezidentských voleb, které se konaly 24. listopadu, získal krajně pravicový kandidát Călin Georgescu přibližně 23 % hlasů a dostal se do vedení. Ve druhém kole, které bylo naplánováno na 8. prosince, se měl utkat s centristickou liberálkou Elenou Lasconi, která v prvním kole získala 19,18 % hlasů. Rumunský ústavní soud však 6. prosince zrušil (McGrath 2024) výsledky prvního kola kvůli obvinění z ruského vměšování, jehož cílem měla být podpora kampaně Georgescu, zejména na TikToku. Po zamítavém odvolání u Evropského soudu pro lidská práva byly volby přeloženy na květen 2025 (Ilie 2025).

Průzkumy ukazovaly, že Georgescu by mohl získal až 38 % hlasů.[1] Georgescu byl hlasitým kritikem NATO a velebil Vladimira Putina, i když 87,5 % Rumunů považuje členství v NATO a EU za správnou politickou a vojenskou orientaci země a k Rusku vzhlíží jen necelých 5 % obyvatel. To jasně naznačuje, že nárůst podpory pro Georgesca nemuselo nutně souviset s jeho politikou, ale spíše s frustrací ze současné vlády a stavem justice, což naznačovalo přechod od FIMI k DIMI, byť nezamýšlený.

Chorvatsko

Dalším kuriózním případem byly prezidentské volby v Chorvatsku. I když se potvrdilo vměšování proruských, protiunijních a protinacistických botů (Centre for Information Resilience 2025), zůstává otázkou, proč se tak stalo, protože Ruskem favorizovaný kandidát a dosavadní prezident Zoran Milanović se 75 % drtivě vyhrál druhé kolo a již v prvním kole se blížil absolutní většině. Chorvatský případ tak ukazuje, že v současném geopolitickém klimatu Rusko neváhá a útočí dezinformačními kampaněmi i v zemích, kde je vítězství proruského kandidáta jisté.

A co dál?

Země střední a východní Evropy pečlivě monitorují ruské vměšování do volebního procesu, protože nepochybně budou i nadále digitálním kolbištěm. To platí i pro prezidentské volby v Polsku, které jsou naplánovány na 18. května a 1. června 2025. Polsko stejně jako Rumunsko stojí v první linii NATO a zároveň má zásadní význam pro poskytování logistické a politické podpory Ukrajině. To z něj činí atraktivní terč: „Polsko není ve studené válce s Ruskem. Jsme ve stavu aktivní kybernetické války s Putinovým režimem,“ zdůraznil Krzysztof Gawkowski, náměstek polského ministra pro digitalizaci (Polska Agencja Prasowa 2024). Podle Gawkowského má ruská vojenská rozvědka k dispozici jednotku specializující se na destabilizaci evropského kyberprostoru (tamtéž).

V těchto volbách půjde o hodně a opět se rozhodne, zda se Polsku podaří budovat odolné demokratické struktury, nebo zda bude pokračovat přetahovaná mezi prezidentem a vládou. Polsko je zemí, která překonává „neliberální“ vlnu. Po osmi letech demokratického úpadku a protiunijního narativu vlády Práva a spravedlnosti je nyní země na cestě ke zrušení neliberálních reforem. Klíčovou roli v tom hraje postava prezidenta, neboť současný prezident Andrzej Duda, loajální k předchozí vládě, může svým vetem zabránit realizaci důležitých změn. Slabší stát sousedící s Ukrajinou by Rusku prospěl a posílil by jeho vliv a možnosti psychologické války. V posledních prezidentských volbách rozhodlo o výsledku méně než půl milionu voličů z celkového počtu více než 20 milionů, kteří k volbám přišli (Państwowa Komisja Wyborcza 2020). Demobilizace voličů může být jedním z cílů ruských dezinformačních kampaní. Operace Doppelgänger byla zkouškou před polskými prezidentskými volbami, a to můžeme říct proto, že většina příspěvků byla zveřejněna až po skončení kampaně do Evropského parlamentu, a testovala tak emoce voličů v době, kdy už pozornost věnovaná volebním dezinformacím klesala.

Další výzvou je v Polsku vysoký počet uživatelů, pro které sociální média představují primární zdroj informací (Kuśmierczyk 2024): zatímco celosvětový průměr je pouze 34,2 %, v Polsku dosahuje 52,9 %. Díky tomu jsou Poláci náchylnější k FIMI i DIMI. Tyto kampaně nebudou cílit na propagaci proruského postoje, protože polská společnost je tradičně velmi protiruská. Místo toho se bude zaměřovat na rozdmýchávání sporů v otázkách jako je migrace, nespokojenost se současnou vládou a spory mezi Polskem a Ukrajinou, ať už se jedná o historické křivdy nebo zemědělství.

Ve většině případů je ruský vliv nejúspěšnější při hlasování typu „ano-ne“, jako je hlasování o důvěře či (ne)důvěře, referendum nebo přímá volba, a také ve většinových volebních systémech, ale v poslední době je využíván i na poměrné volební systémy. Zde je výsledek navenek méně problematický, ale Rusko zde reálně rozehrává dlouhodobější hru, neboť destabilizuje politický systém a podkopává důvěru v instituce, například když se mu podaří dosáhnout blokační menšiny nebo když proruští spojenci obsadí posty předsedů či místopředsedů parlamentů a sněmovních výborů. Příkladem budiž volby do Evropského parlamentu, kde se frakce Patriotů pro Evropu stala třetí největší frakcí a kdyby nedošlo k rozkolu mezi euroskeptickými a krajně pravicovými stranami, které jsou roztříštěny do tří frakcí, mohla být druhá největší a předstihnout tak sociální demokraty.

Dalším příkladem mohou být volby do německého Bundestagu. Zde se krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) nestala nejsilnější stranou, jako to dokázali jejich rakouští přátelé z FPÖ v roce 2024, ale díky podpoře známých osobností, jako je Elon Musk, mohla mít druhý největší počet poslanců v německém Bundestagu. Tím by nejen získala přístup k více pozicím, ale mohla by také ovlivnit jmenování soudců Ústavního soudu. Mohlo by to zajít ještě dál: aktuální průzkumy naznačují většinovou koalici s křesťanskými demokraty. Friedrich Merz, hlavní kandidát Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU na post německého kancléře, sice vždy spolupráci s AfD vylučoval, ale před volbami se zdálo, že svůj postoj zmírnil, zejména v souvislosti s kauzou, kdy žadatel o azyl trpící psychickými problémy ubodal nožem dva lidi (včetně dvouletého dítěte) (Reuters 2025). Dopad těchto případů, jakkoli jsou tragické, nabývá nebývalého rozměru jak v rámci politického diskurzu, tak i na sociálních sítích.[2]

Vrchol ledovce?

Přestože o některých případech dezinformací a vnějšího vměšování víme a mnohé byly podrobeny důkladnému rozboru, mnoho takových případů naší pozornosti uniká. A i v případě, že si jich všimneme, se zdá, že boj s dezinformacemi je často neúčinný. Hlubší analýzu si například zaslouží rozsah a taktika genderových dezinformačních kampaní, které diskreditují političky, neboť jsou v politice mnohem snazším terčem a čelí řadě překážek, a to zejména v konzervativních a tradicionalistických společnostech. Jedním takovým případem je bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která se rozhodla znovu nekandidovat, přestože ji průzkumy favorizovaly, protože čelila pomlouvačným kampaním namířených proti ní a její rodině.

EU a většina členských států z regionu SVE podnikají proti dezinformacím příslušná opatření. Zatímco zvyšování informovanosti je prvním takovým krokem, vlády a státní aparát čelí značným výzvám, jak udržet krok s rychle se vyvíjejícími technologiemi, zájmy technologických gigantů a zdánlivě dobře organizovanými a vysoce cílenými dezinformačními kampaněmi. EU od doby, kdy byly odhaleny první závažné případy zasahování do soukromí uživatelů sociálních sítí, přijala řadu opatření, jako je vznik Evropského střediska pro sledování digitálních médií (ESSDM), které má za úkol bojovat proti dezinformacím. EU se rovněž snaží regulovat online platformy a přimět je ke konkrétním krokům v boji proti dezinformacím nebo nezákonnému obsahu, příkladem může být Nařízení o digitálních službách (DSA) přijaté v roce 2022 nebo Nařízení o umělé inteligenci z roku 2024.

Boj proti online hrozbám čelí novým problémům, které jsou méně digitální povahy. Příkladem může být případ sítě X, dříve Twitter – online platformu, která primárně sloužila novinářům a politikům, její nový majitel Elon Musk zpolitizoval, rezignoval na ověřování faktů a využil její algoritmus k tomu, aby propagoval svou vlastní politickou agendu. Je otázkou, zda by Donald Trump vyhrál i bez ruského vměšování v roce 2016, a bez Muska a X v roce 2024. Ať už vědomě, nebo ne, Muskovo chování Kremlu prospívá a oslabuje jeho současného největšího politického a ekonomického soupeře. Musk se nezastaví; neskrývá svou dychtivost zasahovat do politického dění v jiných zemích a podporovat jejich krajně pravicové strany, jak ukazuje kauza „Německo může zachránit jen AfD“. Muskovo chování a Trumpovo vítězství uvedly do pohybu nebezpečný trend: majitel společnosti Meta Mark Zuckerberg oznámil, že kvůli „zaujatosti“ ověřovatelů faktů od kontroly informací také upustí. Otázkou zůstává, proč není lepší fact-checkery lépe proškolit a zvýšit jejich kompetence, než ověřování informací (fact-checking) prostě zrušit. Ocitáme se tak na šikmé ploše, která předznamenává další šíření falešných zpráv a šíření FIMI i DIMI.

Závěr

Jednotlivé případy dezinformací a ovlivňování směřují k jediné otázce: co je třeba udělat pro zachování demokratické integrity? Na demokraciích je frustrující to, že jsou ze své podstaty pomalé. Tím se ostatně liší od autokracií, kde není třeba pracovat na kompromisu, protože rozhodnutí přijímá jedna osoba nebo jeden uzavřený okruh mocných. Od roku 2016 jsme se v boji proti dezinformacím a zasahování do voleb příliš neposunuli, za to technologie se zdokonalily a geopolitická situace nepřeje zavedení přísnějšího dohledu nad sociálními sítěmi. A ano, i metody jsou jiné: namísto zneužívání dat získaných ze sociálních sítí si jedinec koupil za účelem ovlivňování voleb celou jednu platformu.

Ačkoli je možné se poučit z neúspěchů a vyhnout se jejich opakování v budoucnu – německá ústava byla přímou reakcí na slabiny Výmarské republiky (Deutsche Welle 2019) – je nutné předjímat budoucí problémy, kterým bude náš demokratický systém a naše společnost v souvislosti s technologiemi a jejich dalším vývojem čelit. Jednotlivé resorty a státní orgány musí stále více využívat strategické prognózy (foresight). Ať se nám situace zdá jakkoli bezútěšná, nesmíme si zoufat. Vyvolání pocitů bezmoci, beznaděje nebo dokonce marnosti je totiž tím, co si autoritářské režimy přejí. Neusnadňujme jim tedy práci, ale soustřeďme se na to, co je k boji proti polarizaci nezbytné: na empatii vůči slabším vrstvám společnosti, na odvahu postavit se snahám nás proti sobě poštvat a na osobní vazby, které nám mohou pomoci se na digitálním kolbišti lépe orientovat.

Doporučení

• Zvyšovat digitální a mediální gramotnost ve všech věkových kategoriích. Mediální gramotnost není jednorázovou záležitostí, ale nepřetržitým procesem, protože technologie se neustále a rychle vyvíjejí. Je nezbytné ji dát důležité místo ve školních osnovách a ve vzdělávání důchodců a celý předmět uchopit hodně prakticky, ale také hledat cesty, jak ji zařadit do povinného školení zaměstnanců. Přestože jsou občané střední a východní Evropy a EU vzdělanější, než byly předchozí generace, nová mediální gramotnost mnohdy není vnímaná jako důležitá a je jí věnována příliš malá pozornost – což má tragické důsledky. Důležitým dalším faktorem je také zvyšování povědomí o vnějším vměšování a cílech Ruska.
• Finančně a politicky podporovat kvalitní žurnalistiku a platformy ověřující fakta. V reakci na dezinformační kampaně se ve střední a východní Evropě znásobil počet platforem a nevládních organizací zaměřených na ověřování faktů. Problémem však zůstává nedostatečné financování, které jejich možnosti značně omezuje (některá média si mohou dovolit platit vyškolené fact-checkery, ale ve většině ostatních případů zůstává odpovědnost na samotných novinářích, kteří jsou již tak často pod časovým tlakem) a činí je zranitelným vůči represi. Následně hrozí, že se fact-checkingu zcela zřeknou. Místo toho bychom měli usilovat o to, abychom kvalitním zdrojům informací přiznali takovou váhu, jakou si zaslouží.
• Trestat šíření falešných zpráv a dezinformací; nenormalizovat falešné zprávy v politickém a veřejném diskurzu.Šíření falešných zpráv nezačalo se sociálními médii, nýbrž sahá až do hluboké historie. Online platformy pouze odrážejí a zesilují dopad dezinformací objevujících se ve veřejném prostoru. Problémem je, když lidé disponující určitou mocí a veřejně činné osoby, včetně volených politiků, záměrně využívají dezinformace k dosažení politických zisků. Takové případy nejčastěji zůstávají nepotrestány a soudní procesy proti nim vedené jsou označovány za „cenzuru“.
• Podpořit Digitální akt EU a vznik evropských platforem. EU je často obviňována z toho, že jen reguluje, zatímco ostatní světoví hráči inovují. Potenciál k překlenutí této propasti se skrývá v oblasti digitálních technologií. Naším cílem by měla být rovnováha mezi bezpečnými a inovativními (sociálními) mediálními platformami, které by nabízely výhody digitálních služeb a zároveň by nenarušovaly demokratické hodnoty.

Literatura:

Bundesbeauftragter für die Unterlagen des Staatssicherheitsdienstes der Ehemaligen Deutschen Demokratischen Republik. 2013. “Der Deutsche Bundestag Bis 1989 in Den Akten Des Ministeriums Für Staatssicherheit MfS Der DDR: Gutachten Für Den Deutschen Bundestag Gemäß Paragraph 37(3) Des Stasi-Unterlagen-Gesetzes.” Berlin. https://www.bundestag.de/resource/blob/194612/908293f3091b29b9f8de716238348cc1/gutachten-data.pdf.

Chawryło, Katarzyna. 2024. “Doppelgänger” – Schemat Rosyjskiej Operacji Wpływu Przeciwko Zachodowi.” https://www.osw.waw.pl/pl/publikacje/analizy/2024-09-13/doppelganger-schemat-rosyjskiej-operacji-wplywu-przeciwko-zachodowi.

Deutsche Welle. 2019. “The German Constitution: Putting People First,” 22. května 2019. https://www.dw.com/en/the-german-constitution-putting-people-first/a-48824174.

European Pravda, a Yevheniia Martyniuk. 2024. “Inside Russia’s €150 Million Propaganda Blitz to Undermine Moldova’s EU Path.” Euromaidan Press, 2024. https://euromaidanpress.com/2024/10/09/inside-russias-e-150-million-propaganda-blitz-to-undermine-moldovas-eu-path/.

Ilie, Luiza. 2025. “European Court Rejects Romanian Far-Right Presidential Candidate’s Election Appeal.” Reuters, 21. ledna 2025. https://www.reuters.com/world/europe/romanian-far-right-presidential-candidate-leads-polls-ahead-may-vote-2025-01-21/.

Kuśmierek, Malwina. 2024. “Skąd Polacy Czerpią Wiedzę o Świecie?” https://spidersweb.pl/2024/02/raport-meltwater-polska-swiat-internet.html.

McGrath, Stephen. 2024. “Romania’s Top Court Annuls First Round of Presidential Vote Won by Far-Right Candidate.” Associated Press, 6. prosince 2024. https://apnews.com/article/romania-election-president-georgescu-court-585e8f8f3ce7013951f5c7cf4054179b.

Monteleone, Shara. 2019. “Artificial Intelligence, Data Protection and Elections.” https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/ATAG/2019/637952/EPRS_ATA(2019)637952_EN.pdf.

Państwowa Komisja Wyborcza. 2020. “Wybory Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej w 2020 r,.” 2020. https://prezydent20200628.pkw.gov.pl/prezydent20200628/.

Polska Agencja Prasowa. 2024. “Polska Jest w Stanie Zimnej Wojny Cybernetycznej z Rosją.” 15. května 2024. https://www.pap.pl/aktualnosci/krzysztof-gawkowski-polska-jest-w-stanie-zimnej-wojny-cybernetycznej-z-rosja.

Reuters. 2025. “Two Killed in German Park in Stabbing Attack; Afghan Suspect Arrested,” 23. ledna 2025. https://www.reuters.com/world/europe/suspect-arrested-after-two-killed-knife-attack-german-park-2025-01-22/.

Ziarul de Gardă. 2024. “Serving Moscow: Three Months among Shor’s ‘Slaves’. ZdG Undercover Investigation.” Ziarul de Gardă, 15. října 2024. https://www.zdg.md/en/serving-moscow-three-months-among-shors-slaves-zdg-undercover-investigation/.

[1] Călin Georgescu byl v březnu 2025 rumunskou volební komisí diskvalifikován z účasti v prezidentských volbách, toto rozhodnutí následně potvrdil rumunský Ústavní soud. Georgescu neuspěl ani u Evropského soudu pro lidská práva. Pozn. ed.

[2] Ve únorových volbách nakonec zvítězila CDU/CSU, nejúspěšnější stranou se stala právě AfD. Většinová koalice dvou subjektů mohla vzniknout jedině spojením CDU/CSU a SPD (328 z 630 poslanců) nebo CDU/CSU a AfD (360 z 630 poslanců). Vítěz voleb Friedrich Merz (CDU/CSU) spolupráci s AfD odmítl. Pozn. ed.

Celou kapitolu si můžete stáhnout zde:

Tato publikace je společným počinem think tanků Wilfried Martens Centre for European Studies, TOPAZ a Campus Tivoli. Tato publikace byla spolufinancována Evropským parlamentem. Wilfried Martens Centre for European Studies, Campus Tivoli, TOPAZ a Evropský parlament na sebe neberou žádnou odpovědnost za fakta či názory vyjádřené v této publikaci ani za akékoliv další využití informací v ní obsažených. Plná odpovědnost leží na autorech publikace.