Roháč: Sociální média a budoucnost evropské demokracie

Následující text napsal Dalibor Roháč pro naši publikaci Jak ubránit demokracii v době digitalizace

Shrnutí: Tato kapitola se zabývá výzvami, kterým čelí evropské demokracie v souvislosti s rozmachem sociálních sítí a obsahových algoritmů. Obchodní model sociálních médií, zaměřený na maximalizaci „zapojení“ a času stráveného na platformách, nejenže neotevírá veřejný prostor novým výrazným hlasům a nedemokratizuje veřejnou debatu, ale naopak podporuje vznik nové, destruktivní formy politiky. Problém nevyřeší lepší „moderování“ obsahu nebo „ověřování faktů“, ale konfrontace s vestavěnými funkcemi online platforem, především s jejich algoritmy. Evropští politici mají k dispozici řadu politických možností nad rámec současného regulačního režimu, včetně úplného zákazu bezplatného algoritmicky doporučovaného obsahu.

Klíčová slova: sociální média, populismus, demokracie, algoritmický obsah, moderace, Evropské nařízení o digitálních službách

Úvod

Těsně před inaugurací Donalda Trumpa napsal pro Financial Times podnikatel a investor rizikového kapitálu Peter Thiel pozoruhodný komentář. Volal v něm po “odhalení”, neboli apokálypsis, “tajemství starého režimu.” Ve svém zřetelně konspiračním tónu se Thiel odvolává na tajnou dohodu mezi vládou USA a „mediálními organizacemi, úředníky, univerzitami a vládou financovanými nevládními organizacemi“, jejichž cílem je cenzura a utajování pravdy – od sebevraždy Jeffreyho Epsteina až po původ COVID-19. „Můžeme věřit tomu, že by brazilský soudce zakázal X bez americké podpory?“ ptá se Thiel v dalším odstavci a pokračuje „podíleli jsme se na nedávné australské legislativě vyžadující ověřování věku uživatelů sociálních médií, což je začátek konce internetové anonymity?“ (Thiel 2025).

60 let poté, co Richard Hofstadter vydal stejnojmennou esej o paranoidním stylu americké politiky (Hofstadter 2021), se tento problém jen prohloubil a rozšířil přes politické strany, ideologie a kontinenty.. V prvním kole prezidentských voleb v Rumunsku, které bylo nakonec zrušeno kvůli ruskému vměšování a porušování pravidel financování kampaně,[1]zaznamenal fenomenální úspěch Călin Georgescu, jehož kampaň byla plná konspirací. Georgescu před volbami popřel přistání na Měsíci, kritizoval porody císařským řezem jako „přerušení božského vlákna“ a naznačil, že sycené nápoje obsahují nano čipy (Dumitru 2024). Mezitím se v průzkumu, který provedl institut Globsec, ukázalo že 60 % Slováků věří, že útok 11. září naplánovala a provedla americká vláda, ne Al-Qaida (Lipka 2024).

Demokracie na obou stranách Atlantiku čelí řadě výzev, ale žádná z nich není tak důležitá, jako pokračující rozpad našeho sdíleného smyslu pro realitu. Ochrana politických norem, na kterých stojí naše demokratická společnost, a politický pluralismu obecně mohou jen těžko fungovat bez sdíleného chápání základních faktů. Pro současné dění existuje celá řada vysvětlení, včetně zaslouženého úpadku důvěry v experty, nerovnosti, pomalého ekonomického růstu a stoupajících životních nákladů, imigrace, a mnoho dalších. Domnívám se však, že nic z toho není tak důležité jako radikální přeměna informačních ekosystémů, která prostupuje napříč celým světem a který přinesl nástup sociálních médií. Místo sdílených zdrojů důvěryhodných informací – televizní stanice nebo noviny – nabízí internet a sociální média informační bufet uspokojící všechny chutě. Důsledkem je fragmentace, ze které těží naši nepřátelé – Rusko, Čína, či dokonce i Írán – a provádí informační operace s cílem destabilizovat naší politiku.

Současné snahy tomuto vývoji čelit zejména formou ověřování faktů, má jen omezený úspěch, a především ve Spojených státech dokonce vyvolaly politický odpor. Regulace sociálních sítí může způsobit značné napětí v transatlantických vztazích a pro Evropskou unii by bylo nemoudré následovat americký příklad. Náš problém vyžaduje odvážnější přístup včetně zákazu, aby sociálně síte využívaly algoritmické doporučování obsahu.

Co víme a co nevíme

Ekonomické, sociální a psychologické důsledky nového informačního prostředí jsou z velké části neprobádáné. Na straně jedné, sociální média s jejich algoritmicky cílenou reklamou jsou důležitým motorem inovací a vzniku start-upů. Zdá se, že zvlášť facebooková reklama byla zdrojem nárůstu nových firem, včetně mnoha unicorns, které nabízí své zboží nebo služby úzce specializované klientele. V minulosti by takové obchodní modely nebyly možné, nebo by vyžadovaly vysoké zprostředkovatelské náklady. Online reklama také nabízí nový způsob hodnocení efektivity reklamy – včetně využití poněkud kontroverzních cookies a jiných tipů sledovačů – tímto způsobem mohou firmy efektivněji využívat rozpočet na reklamu, což vede celkově lepší alokaci kapitálu (Gilbert 2024). Zdarma poskytované online služby, které jsou dostupné kdekoli na světě, generují uživatelskou hodnotu, ačkoliv ta je jen obtížně měřitelná. Jeden obecně respektovaný pokus odhadnout agregátní přebytek spotřebitele na Facebooku, který se opíral o experimentální výběr, dospěl k hodnotám mezi 0,05 a 0,11% z celkového příjmu Spojených států (Brynjolfsson a kol. 2019).

Přesto nemůžeme tvrdit, že služby poskytované sociálních sítěmi jsou pro nás jen dobré, zvlášť ve světle symptomů prohlubující se krize duševního zdraví, která postihla mladou generaci (Haidt 2014).  Pokud připustíme možnost, že jednotlivci mohou pociťovat negativní užitek z toho, že nejsou součástí určité populární sociální platformy, je možné – a skutečně to odpovídá některým průzkumům – že takové platformy se stávají „pastí“, přičemž velká část naměřených přínosů je vlastně jen pouhým bočním produktem jejich širokého používání, které jednotlivcům brání ze sítí odejít, i když oni sami mají ze své přítomnosti na sociálních platformách negativní užitek (Bursztyn a kol. 2023). Toto tvrzení je v souladu s nově se s novými poznatky v psychologii, že „nadměrné užívání internetu vykazuje stejná měřítka, jakými se vyznačují závislosti na návykových látkách a chování“, což potvrzuje aktivace stejných oblastí mozku, které se vyskytují u jiných závislostí, a také využití stejných molekulárních (dopaminergních) drah (Bhargava a Velasquez 2021).

Navíc je obtížné sledovat, jaký vliv mají sociální sítě na to, jak lidé získávají informace. Pro jednu známou hypotézu – a sice o informačních bublinách – jsou pouze omezené důkazy. Konzumace sociálních médií totiž může v některých případech způsobit, že je uživatelům poskytován pestřejší informační jídelníček, než by tomu bylo v opačném případě (Eady a kol. 2019). Během americké prezidentské kampaně v roce 2016 se Ruskem placená reklama na Facebooku soustředila primárně na uživatele, kteří se už stejně identifikovali jako republikáni a byli už tak příjemci výrazně jednostranného zdroje informací. Zvolení Donalda Trumpa tak nebyl důsledek ruského vměšování (Eady a kol. 2023). Jiná studie, která analyzovala efektivitu ruské válečné propagandy, došla k závěru že zatímco „získávání zpráv YouTube, Facebooku, nebo TikToku je spojeno s větší podporou ruských narativů“, je jejich efekt slabší než dopad již dříve přítomného prokonspiračního smýšlení daného jedince (Zilinsky a kol. 2024).

Tak jako tak, zkušenosti se zvolením Trumpem a s Brexitem a zdání úspěchu ruské propagandy napomohly tomu, že debata o nápravě sklouzla k boji proti dezinformacím. V souvislosti s tím některé platformy sociálních médií více začaly více ověřovat fakta a moderovat obsah, což se stalo patrnějším ve chvíli, kdy Evropská unie přijala Nařízení o digitálních službách (DSA), jenž na sociální sítě uvalilo řadu nových povinností.

Jedná se o pochopitelný vývoj. Sociální média využívají ke svým informačním operacím i pro nás nebezpeční aktéři včetně Ruska. Ověřování faktů a explicitní moderace však mají své limity. Tím hlavním je, že šíření vyslovených lží je jen jedna z mnoha technik, které mají nám nepřátelské síly v našem informačním prostoru k dispozici. Ruská propaganda o Ukrajině například pracuje s celou řadu tvrzení, která jsou pravdivá nebo diskutabilní, ačkoli z velké části irelevantní – třeba argument, že ruská státnost a ruská ortodoxní církev mají své kořeny v Kyjevské Rusi, že na východní Ukrajině nebo na Krymu žije početná skupina rusky mluvících obyvatel, nebo že kontrolu nad Krymem předal Ukrajinské sovětské socialistické republice Nikita Chruščov. Moderování nebo jiná forma regulace sociálních médií, která se vysloveně zaměřuje na fakta a pravdivost informací riskuje, že jí ze zřetele uniknou širší souvislosti.

A to není vše. Zkušenost Spojených států ukazuje, že ověřování faktů může samo o sobě vyvolat vlnu odporu. Každá politika moderace obsahu bude nevyhnutelně zahrnovat falešně pozitivní výsledky. Dá se očekávat, že lidé ověřující fakta budou nebudou ideologicky objektivní, stejně jako algoritmy, které se pro moderaci používají. Od COVID-19  po diskuzi o klimatické změně se objevují nesouhlasné hlasy, které ať oprávněně či neoprávněně tvrdí, že je online platformy „cenzurovaly“ nebo „umlčovaly“, přestože na sociálních sítích v dobré víře předkládaly argumenty, které byly přinejmenším diskutabilní (Pielke 2025). Kulturní význam Prvního dodatku Ústavy Spojených států umožnil, že se tato kontroverzní otázka transformovala ve spor o domnělou otázku svobody projevu, přestože svoboda projevu v žádném případě neznamená nárok na využívání výhod rozsáhlé, soukromě vlastněné, masové komunikační platformy.

Nedostatečnost stávajících regulatorních rámců

Ve Spojených státech je klíčovým sporným bodem aplikace článku 230 zákona Communications Act z roku 1934 na platformy sociálních médií prostřednictvím takzvaného Communications Decency Act z roku 1996. Tento zákon poskytuje poskytovatelům online počítačových služeb imunitu, pokud jde o uživatelský obsah vytvářený třetími stranami, a dává jim široký prostor pro odstraňování obsahu, který považují za nevhodný. Je pochopitelné, že novější právní předpisy a judikatura online platformám tuto ochranu odepřely, pokud byly vědomě vytvořeny za účelem usnadnění trestného jednání, zejména nezákonného sexuálního vykořisťování a dalších forem organizovaného zločinu. Kromě otázek prosté trestní odpovědnosti je však článek 230 vnímán jako kontroverzní jak levicí, tak pravicí (Lecher 2019). Obhájci současného stavu poukazují na to, že uvalení plné odpovědnosti za obsah na platformy, a nikoli na jednotlivé tvůrce obsahu, může znemožnit další jejich fungování.

Přesto se o to EU skrz DSA v podstatě pokusila: zatížila velké technologické společnosti požadavky na odstraňování nezákonného obsahu a na dodržování pravidel pro nenávistné projevy, dezinformace, politickou reklamu atd. Vzhledem k velikosti trhu EU je „bruselský efekt“ reálný: tváří v tvář hrozbě vysokých pokut (až 6 % celosvětového obratu) měly velké platformy dobré důvody se požadavkům podřídit. Existují však i negativní rizika – především regulační divergence transatlantického prostoru a z toho pro podniky vyplývající náklady na dodržování předpisů.  Těžko může EU regulovat platformy, když pochází především ze Spojených států, a ona sama není pro inovace a rozvoj online podnikání zrovna živnou půdou. Jednotný evropský trh je v porovnání s americkým trhem stále mnohem roztříštěnější a celé situaci nepomáhá ani přehršel evropských předpisů regulujících online platformy. Dokonce i dříve přijaté a mnohem méně ambiciózní Nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které má chránit soukromí uživatelů, stojí podniky od 20 tisíc do 1 milionu eur (v závislosti na jejich velikosti a expozici) (Irwin 2023). Obavy z budoucí evropské regulace již některé technologické giganty od poskytování služeb v EU odradila, zatímco zákazníci v USA k nim přístup mají (Weatherbed 2024).

DSA má celou řadu nedostatků jako nástroj, který má předcházet politicky destabilizujícímu využití sociálních médií. Za prvé, jeho klasifikace „velmi velkých online platforem“ je aplikovatelná na obrovské množství zcela odlišných typů firem – od PornHubu po Booking.com – a pro některé z nich nemusí být obsah třetích stran ani tak důležitý (např. Amazon). Na druhou stranu podceňuje dopad menších platforem, které mezitím vznikají – nebo těch, které navzdory své velikosti mohou pro formování politicky kontroverzních témat hrát mnohem zásadnější roli. Ještě důležitější je to, že definice „nelegálního obsahu“ se stejně jako přehnaný zájem o dezinformace a ověřování faktů míjí účinkem, ať už ho EU a její členské státy definují jakkoliv.

Sociální média představují pro demokracii informační výzvu, která se netýká jen samotné legality konkrétních forem projevu nebo jejich faktické správnosti, ale spíše výchozích mechanismů fungování sociálních sítí, jejichž cílem je maximalizovat „engagement“ a množství času, který na sítích trávíme. Kromě jejich silné návykovosti, se zdá, že upřednostňují politické informace, výroky a rámování problémů, které jsou svou povahou bombastické a emocionálně působivé, a tím pádem nám přinášejí dopaminový efekt. Konspirační teorie, rasistické komentáře, lži nebo „nelegální obsah“ vznikly dávno před sociálními sítě – princip if it bleeds, it leads, překládaný někdy jako „když to krvácí, tak to vede“ je principem zpravodajského obsahu od nepaměti.[2] Znepokojivé je spíše to, že online platformy dokáží jedince zaháčkovat i na obsah, který je pro ně osobně škodlivý – proto se mezi mladými lidmi množí úzkostné stavy a další duševní problémy – a který pravděpodobně pokřivuje politickou konverzaci směrem k často až hysterických „clickbaitům“.[3]

Jaké jsou alternativy k regulaci?

Tato esej neposkytuje žádné jasné odpovědi, které by řešily transformativní efekt sociálních sítí na politickou komunikaci v rozvinutých demokraciích. Naše dřívější zkušenosti s převratnými změnami v komunikačních technologiích – od knihtisku po rádio a televizní vysílání – naznačují, že dopady těchto změn na kulturu, společnost a politiku mohou být velmi hluboké a transformativní. Je nepravděpodobné, že by nástup sociálních sítí a z toho vycházející „demokratizace“ obsahu a zánik tradičních redakčních pravidel neměl na politický diskurz v západních zemích podobně zásadní dopad.[4]Když vidíme, jak i ve značně odlišných společnostech roste vliv rozvratné a současně polarizující politiky, je obtížné ignorovat to, co mají všechny společné: totiž nástup sociálních sítí s jejich algoritmicky doporučovaným obsahem.

Člověk nemusí být ludita, aby si uvědomil, že i když velké online platformy přinášejí užitek, existují dobré důvody pro omezení základního mechanismu, na němž stojí jejich obchodní model: snaha upoutat a udržet naši pozornost. Konkrétně mohou zákonodárci po platformách požadovat, aby algoritmické zobrazování doporučeného obsahu v kanálech uživatelů nahradily prostým chronologickým zobrazováním. Údaje uživatelů by se samozřejmě mohly i nadále využívat k zacílení reklamy – a platformy by tak i nadále dosahovaly většiny svých reálných ekonomických příjmů. Naproti tomu kanály „pro vás“ („for you“) podle všeho slouží výhradně k tomu, aby přiměly uživatele na sítích trávit dlouhé hodiny a aby je vtáhly do tzv. králičích nor[5] stále více polarizujícího či konspiračního obsahu (Paz 2024). Ačkoli jsou všechny algoritmy netransparentní, nezdá se, že by byly všechny stejně problematické – doporučený obsah na OdkazedIn se jeví výrazně méně problematický než to, co nabízí TikTok a síť X. Evropské DSA zřídilo za účelem zkoumání povahy a rizik algoritmů jednotlivých platforem speciální úřad s názvem Evropské středisko pro algoritmickou transparentnost (European Centre for Algorithmic Transparency, ECAT), které ukládá velmi velkým platformám povinnost sdílet  úřady jejich data.[6]

Nejspíše již nastala vhodná chvíle, aby EU šla ještě o něco dále a v případě potřeby začala sama jednat. Nezdá se, že by sociální sítě měly z algoritmického doporučování obsahu ekonomický či jiný přínos zásadního významu. Pokud nás však neklame intuice, ze které vychází i tato esej, tak jsou ústředním zdrojem rizik a zároveň výrazně napomáhají jejich obchodním modelům. Sociální sítě nejsou jen službou nebo produktem, který vytváří spotřebitelské výhody, ale představují i širší společenská rizika. Každá země nějak reguluje přístup k návykovým a omamným látkám – buď je zcela zakazují, nebo je podřizují přísné regulaci a zdanění. Obsah na sociálních sítích nám sice nemusí přivodit brzkou smrt, ale je stále těžší ignorovat, že s sebou nesou širší společenská rizika a tedy i nutnost právní úpravy.

Když se zaměříme na algoritmy místo samotného obsahu, zmírníme tak tvrzení o údajné „cenzuře“. Svoboda projevu neznamená, že všichni budeme mít právo na to, aby naše slova byla otištěná v novinách, stejně jako neobsahuje právo na megafon, aby se zvuk našich slov donesl k více lidem. Většina z nás by nechtěla žít ve světě, kde každý dostane do rukou obrovský megafon, a tím obsáhl širší publikum. Algoritmy fungují podobně jako takové megafony, jen mají mnohem větší dosah a svou pravděpodobně návykové. Pro zákonodárce by bylo naprosto správné a demokraticky legitimní, aby rozhodli, že nikdo nebude mít v rukou algoritmický „megafon“ – nebo že použití takového „megafonu“ a jeho technických náležitostí bude podřízeno přísným pravidlům, která by minimalizovala škody.

Spektrum možností, jak toho dosáhnout, je velmi široké. Buď, jak doporučuje Francis Fukuyama a jeho spoluautoři, mohou regulační orgány vyžadovat, aby velké platformy nainstalovaly „middlewaru“ třetích stran, který by představoval konkurenční alternativu k vestavěným netransparentním algoritmům poskytovaných samotnými platformami (Fukuyama a kol. 2020). Není však jasné, zda by tento tržní, konkurenční přístup řešil dopaminergní a případně návykovou povahu algoritmů vytvořených za účelem maximalizace „engagementu“. Pokud se tak nestane, bude nutné zaujmout tvrdší přístup, včetně případného zákazu bezplatného algoritmického obsahu.

Závěr

Myšlenka zakázat algoritmické doporučování obsahu se někomu může zdát jako příliš radikální a také jako velmi náročný požadavek. Nutno říci, že se jedná o předběžný návrh, který spíše než hotové řešení naznačuje směr, kterým by se měli odborníci a zákonodárci ubírat. V každém případě je zřejmé, že pouhé ověřování faktů a přísnější politika moderování obsahu nezmírní destruktivní vliv sociálních médií na politickou komunikaci. To platí dvojnásob v době, kdy se přední platformy pravděpodobně chystají uzavřít s Trumpovou administrativou tajnou dohodu, která se pokusí do budoucna destabilizovat evropskou politiku.

Doporučení:

• Bezodkladně zvážit omezení algoritmického doporučování obsahu na malých i velkých sociálních sítích.
• Přestat vnímat ověřování faktů a boj proti faktickým dezinformacím jako hlavní nástroje, které mají vyřešit současnou krizi způsobenou sociálními sítěmi.
• Být připraven jednat i v chvíli, kdy americká administrativa bude vůči Evropě nepřátelsky naladěna.

Literatura:

Bhargava, Vikram R., a Manuel Velasquez. 2021. “Ethics of the Attention Economy: The Problem of Social Media Addiction.” Business Ethics Quarterly 31 (3): 321–59. https://doi.org/10.1017/beq.2020.32.

Brynjolfsson, Erik, Avinash Collis, W. Erwin Diewert, Felix Eggers a Kevin Fox. 2019. “GDP-B: Accounting for the Value of New and Free Goods in the Digital Economy.” Cambridge, MA. https://doi.org/10.3386/w25695.

Bursztyn, Leonardo, Rafael Jimenez-Duran, Christopher Roth a Benjamin R Handel. 2023. “Product Market Traps: The Case of Social Media.” https://cepr.org/voxeu/columns/product-market-traps-case-social-media.

Dumitru, Adrian. 2024. “Călin Georgescu, Hallucinating. How He Met Another Species ‘Not Human at All’ and What He Thinks about the Pyramids and the First Step on the Moon.” Antena 2 CNN, 26. listopadu 2024. https://www.antena3.ro/politica/alegeri-prezidentiale-2024/calin-georgescu-halucinant-cum-s-a-intalnit-cu-o-alta-specie-in-niciun-caz-umana-si-ce-crede-despre-piramide-si-primul-pas-pe-luna-728764.html.

Eady, Gregory, Jonathan Nagler, Andy Guess, Jan Zilinsky a Joshua A. Tucker. 2019. “How Many People Live in Political Bubbles on Social Media? Evidence From Odkazed Survey and Twitter Data.” Sage Open 9 (1). https://doi.org/10.1177/2158244019832705.

Eady, Gregory, Tom Paskhalis, Jan Zilinsky, Richard Bonneau, Jonathan Nagler a Joshua A. Tucker. 2023. “Exposure to the Russian Internet Research Agency Foreign Influence Campaign on Twitter in the 2016 US Election and Its Relationship to Attitudes and Voting Behavior.” Nature Communications 14 (1): 62. https://doi.org/10.1038/s41467-022-35576-9.

European Commission. 2025. “Commission Addresses Additional Investigatory Measures to X in the Ongoing Proceedings under the Digital Services Act.” 17. ledna 2025. https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/news/commission-addresses-additional-investigatory-measures-x-ongoing-proceedings-under-digital-services.

Fukuyama, Francis, Barak Richman, Ashish Goel, Roberta R. Katz, A. Douglas Melamed a Marietje Schaake. 2020. Middleware for Dominant Digital Platforms: A Technological Solution to a Threat to Democracy. Stanford: Cyber Policy Centre. https://fsi-live.s3.us-west-1.amazonaws.com/s3fs-public/cpc-middleware_ff_v2.pdf.

Gilbert, Sam. 2024. “Twenty Years of Facebook: How Has It Shaped Economies Around the World?” Economics Observatory, 16. prosince 2024. https://www.economicsobservatory.com/twenty-years-of-facebook-how-has-it-shaped-economies-around-the-world.

Gurri, Martin. 2018. The Revolt of the Public and the Crisis of Authority in the New Millennium. San Francisco, CA: Stripe Press.

Haidt, Jonathan. 2014. The Anxious Generation: How the Great Rewiring of Childhood Is Causing an Epidemic of Mental Illness. New York: Penguin: Random House.

Hofstadter, Richard. 2021. “The Paranoid Style in American Politics.” Harper’s Magazine, 23. března 2021. https://harpers.org/archive/1964/11/the-paranoid-style-in-american-politics/.

Irwin, Luke. 2023. “How Much Does GDPR Compliance Cost in 2023?” 10. května 2023. https://www.itgovernance.eu/blog/en/how-much-does-gdpr-compliance-cost-in-2020.

Lecher, Colin. 2019. “Both Parties Are Mad about a Proposal for Federal Anti-Bias Certification.” Verge, 10. června 2019. https://www.theverge.com/2019/6/20/18692829/section-230-hawley-bill-response-anti-bias-certification.

Lipka, Roman. 2024. “Slováci Veria Hoaxom Viac Ako Iné Národy. Prečo Je to Tak?” VEDA NA DOSAH, 6. února 2024. https://vedanadosah.cvtisr.sk/ludia/sociologia/slovaci-veria-hoaxom-viac-ako-ine-narody-preco-je-to-tak.

Paz, Christian. 2024. “Is Tiktok Breaking Young Voters’ Brains?” VOX, 5. června 2024. https://www.vox.com/353689/is-tiktok-breaking-young-voters-brains.

Pielke, Roger. 2025. “Goodbye and Good Riddance to Meta Fact-Checking,” 15. ledna 2025. https://www.bostonglobe.com/2025/01/15/opinion/meta-fact-checking/.

Thiel, Peter. 2025. “A Time for Truth and Reconciliation.” Financial Times, 10. ledna 2025. https://www.ft.com/content/a46cb128-1f74-4621-ab0b-242a76583105.

Weatherbed, Jess. 2024. “Meta Won’t Release Its Multimodal Llama AI Model in the EU.” Verge, 18. července 2024. https://www.theverge.com/2024/7/18/24201041/meta-multimodal-llama-ai-model-launch-eu-regulations.

Zilinsky, Jan, Yannis Theocharis, Franziska Pradel, Marina Tulin, Claes de Vreese, Toril Aalberg, Ana Sofía Cardenal a kol. 2024. “Justifying an Invasion: When Is Disinformation Successful?” Political Communication 41 (6): 965–86. https://doi.org/10.1080/10584609.2024.2352483.

[1] Více viz kapitola 7 v této publikaci. Pozn. ed.

[2] Označuje tendenci médií dávat přednost zprávám, které jsou dramatické, násilné, šokující nebo emočně silné – typicky neštěstím, tragédií nebo konfliktem – protože přitahují větší pozornost publika. Pozn. ed.

[3] Clickbait je forma online obsahu, obvykle titulků nebo náhledových obrázků, která je záměrně přehnaná, zavádějící nebo emočně vypjatá, aby přiměla uživatele kliknout na odkaz. Pozn. ed.

[4] Jeden z prvních vlivných příkmillladů tohoto argumentu se objevil v Gurri (2018).

[5] Králičí nora (z anglického rabbit hole) je pojem z oblasti mediálních studií, který popisuje fenomén selektivního výběru informací uživateli internetu. Pozn. ed.

[6] Evropské úřady nyní prověřují algoritmy používané ve společnosti X a změny provedené za vlastnictví Elona Muska (European Commission 2025).

Celou kapitolu si můžete stáhnout zde:

Tato publikace je společným počinem think tanků Wilfried Martens Centre for European Studies, TOPAZ a Campus Tivoli. Tato publikace byla spolufinancována Evropským parlamentem. Wilfried Martens Centre for European Studies, Campus Tivoli, TOPAZ a Evropský parlament na sebe neberou žádnou odpovědnost za fakta či názory vyjádřené v této publikaci ani za akékoliv další využití informací v ní obsažených. Plná odpovědnost leží na autorech publikace.