Rod: Od slibů k rizikům: Jak se Čína vměšuje do dění v zemích Visegrádské skupiny

Následující text Zdeněk Rod pro naši publikaci Jak ubránit demokracii v době digitalizace

Shrnutí: Tato kapitola se věnuje různým aspektům vnějšího vměšování Číny do dění v zemích visegrádské čtyřky (Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko), a to jak v politické a ekonomické, tak v kulturní a akademické oblasti. Zkoumá, jak Čína využívá nejrůznější strategie včetně iniciativ 14+1 a Nové hedvábné stezky (Belt and Road Initiative, BRI) k rozšíření svého vlivu a jak na to země V4 reagují. Zatímco Maďarsko s Čínou úzce spolupracuje a zajistilo si tak významný objem investic, ostatní země V4 zůstávají vzhledem k nesplněným hospodářským slibům, obchodní nerovnováze a geopolitickým obavám vůči Číně skeptičtější.  Dále se věnuje čínské měkké síle v podobě Konfuciových institutů a univerzitních partnerství. Závěrem kapitola tvrdí, že země V4 vyvažují čínské ekonomické příležitosti strategickou obezřetností, kterou spoluformuje postoj EU, nálady veřejnosti a rivalita mezi USA a Čínou.
Klíčová slova: Visegrádská skupina, V4, střední Evropa, Čína, vměšování. 

Úvod

Od pádu komunistických režimů na počátku 90. let minulého století udržuje Visegrádská skupina (Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko, V4) v rámci širšího středoevropského a východoevropského prostoru s Čínou nepřetržitý kontakt. Hlavní strategie Pekingu, jejímž cílem je začlenit V4 do svého geopolitického prostoru, se soustředí na hospodářskou spolupráci, zejména za využití iniciativy Čína-SVE 14+1 (původně v letech 2019–2021 17+1, v letech 2022–2023 pak 14+1). Cílem této iniciativy, kterou v roce 2012 spustilo čínské ministerstvo zahraničních věcí, je podpořit podnikání a investice. Jak však z této kapitoly vyplývá, řada ekonomických slibů, které Čína V4 dala, nenaplnila původní očekávání (Rod 2023). Navzdory ambiciózním prohlášením a potenciálu, který tyto iniciativy slibovaly, jsou hmatatelné přínosy pro V4 omezené, přičemž jedinou významnou výjimkou je Maďarsko. Tento nepoměr časem vedl země V4 k opatrnému přehodnocení hospodářské a strategické spolupráce s Čínou.

Čínská aktivita se v zemích V4 soustředí především na hospodářskou spolupráci, zejména přímých zahraničních investic a infrastrukturních projektů. Čínský vliv však sahá i daleko za hospodářskou oblast. V průběhu let se Čína snažila prohloubit politické vazby na země V4 navazováním vztahů s předními politiky, rozšiřovala svůj kulturní vliv prostřednictvím Konfuciových institutů a partnerstvím s univerzitami a s akademickými pracovníky budovala spolupráci v oblasti vzdělávání. Je také příznačné, že Čína při jednání s jednotlivými zeměmi V4 upřednostňuje před komplexní regionální strategií bilaterální přístup.

Tato kapitola upozorňuje na to, že cílem čínského angažmá ve V4 je především rozšiřování čínského vlivu prostřednictvím ekonomické spolupráce, politických vazeb a kulturních kontaktů. Iniciativy jako iniciativa 14+1 a Nová hedvábná stezka (Belt and Road Initiative, BRI) mají země Visegrádské skupiny – Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko – včlenit do čínské geopolitické strategie. Zatímco Maďarsko čínskou nabídku přijalo a využívá čínské investice a infrastrukturní projekty, ostatní země V4 jsou kvůli nesplněným ekonomickým slibům, obchodní nerovnováze a bezpečnostním obavám opatrnější. Nástroje jako Konfuciovy instituty a akademická partnerství sice čínskou měkkou sílu posilují, ale geopolitické faktory, mezi jinými vliv Evropské unie (EU) a USA, úspěch Číny limitují. Schopnost Číny získat v regionu větší vliv dále omezuje negativně naladěné veřejné mínění a důraz představitelů těchto zemí kladený na demokratické hodnoty a euroatlantické vazby.

Polsko a Čína: Od optimismu ke strategickému skepticismu

Vztahy Polska s Čínou, sahající do roku 1949, prošly v průběhu času významnými změnami, a to především po vstupu Polska do Evropské unie v roce 2004. Zatímco historické vazby byly marginální, členství v EU otevřelo nové možnosti spolupráce a bylo katalyzátorem řady dvoustranných dohod a iniciativ zaměřených na posílení spolupráce v nejrůznějších odvětvích. Jak zájem Číny o Polsko po roce 2004 prudce vzrostl, bylo patrné například z návštěvy čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa ve Varšavě. V tomto období bylo zřízeno šest Konfuciových institutů a navázána vědecká spolupráce mezi polskými a čínskými univerzitami (Reuters 2021). Do Polska byly zavedeny přímé letecké spoje a Polsko získalo status schválené destinace pro čínské turisty. Zařazení Polska do rámce 17+1 a podpis memoranda o porozumění v rámci BRI dále podtrhly strategický význam Polska pro Čínu. V roce 2015 vzájemné vazby dále upevnilo vytvoření polsko-čínského mezivládního výboru (Cabada a Waisova 2022, 161–166).

Světová finanční krize z roku 2008 motivovala Polsko k diverzifikaci ekonomických partnerství a Čína se jevila jako slibný doplněk polského obchodního portfolia (Bachulska 2020, 33). Tento impuls vyvrcholil v roce 2016 uzavřením dohody o komplexním strategickém partnerství. Významné události, jako byla návštěva Si Ťin-pchinga ve Varšavě a Mezinárodní fórum Hedvábné stezky, se zdály jen potvrzením potenciálu čínsko-polské spolupráce. Vazby na Čínu měly podporu polských politických představitelů, včetně ministra zahraničních věcí Zbigniewa Raua a premiéra Andrzeje Dudy, přičemž Duda Polsko viděl jako čínskou „bránu do Evropy“ (Duda 2016, cit. podle Prezydent.pl).

Přes počáteční optimismus po roce 2016 čínsko-polské vztahy ochably. K této změně přispělo hned několik faktorů. Zaprvé, významným problémem v čínsko-polských vztazích byla hospodářská a obchodní nerovnováha. Ačkoli se Čína stala největším asijským obchodním partnerem Polska a Polsko jedním z jeho nejdůležitějších obchodních partnerů v Evropě, tento vztah narušoval přetrvávající obchodní deficit. Přes Polsko projíždí více než 90 % nákladních vlaků směřujících z Číny do Evropy, a to především přes přístav Gdaňsk. Čínský vývoz do Polska však výrazně převyšuje polský vývoz do Číny (Cabada a Waisova 2022, 161–162). Nespokojenost dále podnítily nesplněné sliby v rámci iniciativy BRI a omezený přístup polských výrobců na čínské trhy.

Zadruhé, geopolitická orientace Polska, zejména jeho pevné bezpečnostní partnerství se Spojenými státy, vedla k obezřetnému přístupu vůči Číně. Vlivem USA Polsko odmítlo umožnit čínským společnostem budovat kritickou infrastrukturu 5G. Národní zákon o kybernetické bezpečnosti z roku 2020 čínské firmy z tohoto odvětví fakticky vyloučil, což odráželo soulad Polska s bezpečnostními prioritami USA (Sarek 2022; Kobierski 2020, 9). Zatřetí, i polská veřejnost vnímá Čínu v posledních letech negativně. K této změně přispěla nenaplněná investiční očekávání a obavy z některých čínských aktivit, jako je nárůst počtu Konfuciových institutů. Špionážní incident z roku 2019 se zaměstnancem společnosti Huawei nedůvěru veřejnosti ještě prohloubil (Bachulska 2020, 43).[1]

Vztahy pak taky narušilo sbližování Číny s Ruskem, které je pro Polsko primární bezpečnostní hrozbou. V roce 2022 již celých 42 % Poláků mělo k Číně buď negativní, nebo neutrální postoj (Bachulska 2022; Kobierski 2022, 10; Cabada a Waisova 2022, 162–163). Polsko se sice hlásí k zásadě jedné Číny, ale zároveň udržuje pragmatické vztahy s Tchaj-wanem. Během pandemie COVID-19 darovalo Polsko Tchaj-wanu 400 000 vakcín, čímž podtrhlo svou otevřenost vůči hospodářskému a obchodnímu partnerství s Tchaj-pejí. Tchaj-wan je dále sedmým největším obchodním partnerem Polska v Asii. Polské kontakty s Tchaj-wanem reflektují snahu hledat alternativy k nesplněným čínským investičním příslibům (Polská kancelář v Tchaj-peji 2023).

Čínsko-polské vztahy mají i nadále především ekonomický charakter a ideologické sbližování mezi oběma zeměmi je jen omezené. Polsko sice usiluje o prohloubení vzájemné spolupráce, ale jeho úsilí brzdí geopolitická realita a strategická obezřetnost. Rostoucí vazby Číny na Rusko jako důsledek konfliktu na Ukrajině vztahy obou zemí dále komplikují, neboť pro Polsko je Rusko významnou bezpečnostní hrozbou. Navzdory těmto problémům hospodářská spolupráce trvá a Polsko má i nadále zájem o čínské investice a vzájemnou obchodní výměnu. Vývoj čínsko-polských vztahů bude záviset na tom, jak Polsko vyváží své ekonomické ambice s bezpečnostními prioritami, náladami veřejnosti a euroatlantickým partnerstvím.

Tchaj-wan, demokracie a obezřetnost: Proměna českého přístupu k Číně

Spolupráce Česka s Čínou prošla od 90. let 20. století výraznými proměnami, což bylo odrazem změn v politickém vedení, ekonomických prioritách a náladách veřejnosti. Zpočátku se český postoj vyznačoval odmítavým skepticismem, který vyplýval z demokratických hodnot prosazovaných politickými představiteli země, jako byl Václav Havel, avšak v následujících desetiletích se s nástupem ekonomických příležitostí zmírnil. Dopad BRI v Česku zůstal i tak jen omezený.

Bývalý český prezident Miloš Zeman stál v roce 2014 v čele „restartu“ čínsko-českých vztahů, který sledoval především ekonomické přínosy. Zeman se snažil o sblížení prostřednictvím bilaterálních dohod, účasti v platformě 16+1 a příslibů významných čínských investic. Navzdory velkým očekáváním se realita nenaplnila a investice dosáhly jen zlomku toho, co slibovaly (Šebok a Karásková 2022; Klímová a Viktora 2023). K významným iniciativám během Zemanova působení patřilo jeho spojení s Ye Jianmingem, zakladatelem CEFC China Energy, a podpora podnikatelských záměrů českého miliardáře Petra Kellnera v Číně. Tyto snahy však podkopaly skandály ve společnosti CEFC a finanční nepředvídatelnost čínského trhu.

Nástup Petra Pavla do funkce prezidenta v roce 2023 znamenal výrazný posun v českém přístupu k Číně. Pavel zaujal vůči Číně asertivnější postoj a akcentoval demokratické hodnoty a lidská práva. Symbolem tohoto obratu se staly jeho kontakty s Tchaj-wanem, včetně prominentního telefonátu tchajwanské prezidentce Tsai Ing-wen. Spolu s dřívějšími českými iniciativami, jako byla návštěva předsedy Senátu Miloše Vystrčila a dalších představitelů na Tchaj-wanu, položil základ pro posílení česko-tchajwanských vztahů. I přes kritiku ze strany Pekingu, jsou odrazem české prioritizace demokratických principů.

Pokud jde o technologie a bezpečnost, i zde Česko přistupuje k čínským komponentům 5G opatrně, což se shoduje s bezpečnostními výhradami Západu vůči Číně (Spurný 2022). Také vnímání Číny ze strany české veřejnosti se změnilo, neboť jej ovlivnily nesplněné investiční sliby a kontroverze, jako například skandál s čínským financováním Univerzity Karlovy z roku 2019 (Valášek 2019).[2] Podle průzkumů převažuje mezi Čechy negativní pohled, Češi si Čínu spojují s komunismem a na její vliv ve vlastní zemi pohlížejí kriticky (Turcsányi a Sedláková 2020).

Obchodní a investiční ukazatelé poukazují na přetrvávající význam Číny jako obchodního partnera, ale čínské investice v Česku v poslední době předčil Tchaj-wan. Vláda České republiky sice signalizuje záměr vztahy s Čínou přehodnotit, konkrétní kroky však zůstávají nejasné a budoucí trajektorie čínsko-českých vztahů závisí na vyvážení ekonomických zájmů na jedné straně a bezpečnostních zájmů a demokratických závazků na straně druhé.

Strategický obrat Slovenska: Od euroatlantické spolupráce k přátelství s Čínou

Slovenská spolupráce s Čínou se podobně jako u ostatních zemí V4 odvíjela od změn v politickém vedení, od ekonomických faktorů a geopolitických omezení. Počáteční úvahy o možnostech spolupráce s Čínou byly na počátku tohoto tisíciletí omezeny periferním hospodářským postavením Slovenska a jeho důrazem na sladění svých priorit s EU a USA. Zlom přišel v roce 2009 s návštěvou čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa v Bratislavě, která představovala první významnou interakci mezi oběma národy (Rod 2023, 277; Cabada a Waisova 2022, 164).

Slovensko pod vedením premiéra Roberta Fica a jeho populistické strany Smer-SD usilovalo o navázání užších ekonomických vztahů s Čínou, přičemž přehlíželo možné bezpečnostní důsledky. Slovensko usilovalo o otevření tzv. „slovenských domů“ v Číně a v roce 2016 jmenovalo velvyslance v Pekingu, ale rozsah bilaterálních dohod zůstal i tak omezený. Čínské investice na Slovensku setrvaly na minimu a povrchní povahu jejich vzájemných vztahů podtrhuje i absence memoranda o porozumění nebo o strategickém partnerství (Cabada a Waisova 2022, 164).

Přehodnocení přístupu Slovenska přišlo s politickou změnou v roce 2020, kdy nová vláda zdůrazňovala význam euroatlantického partnerství a v rámci slovenské bezpečnostní strategie k Číně přistupovala obezřetně. Slovenské zpravodajské služby odhalily čínské pokusy o narušení kritické infrastruktury, což odpovídalo obecnějším obavám z čínského vlivu (Kobierski 2022, 5–6). I veřejnost vnímala Čínu převážně kriticky, podle průzkumů ji nepříznivě hodnotilo až 70 % Slováků. Pouze během pandemie COVID-19 došlo k dočasnému obratu, neboť Čína zemi poskytla zdravotnickou pomoc, díky čemuž byla podle 67 % Slováků zemí, která jim nabídla největší díl pomoci (Cabada a Waisova 2022, 164; Šimalčík 2020). Mezi čínské snahy o posílení měkké síly patří na Slovensku založení tří Konfuciových institutů a pokus o ovládnutí některých slovenských médií, například TV Markíza. Tyto snahy však zaznamenaly jen omezený úspěch, v čemž se odráží absence silného čínského vlivu ve slovenskou politiku a společnost. Absence přímých letů do Číny a minimální přítomnost čínské výroby na Slovensku dále podtrhují skromnou povahu jejich vzájemných obchodních vztahů (Cabada a Waisova 2022, 164).

Budoucnost čínsko-slovenských vztahů závisí na další strategické orientaci Slovenska. Návštěva Roberta Fica v Číně v listopadu 2024 znamenala výrazný posun ve slovenské zahraniční politice, která se teď více blíží Pekingu. Navázání „strategického partnerství“ mezi Slovenskem a Čínou znamená odklon od typického postoje EU, která Čínu vnímá jako partnera, konkurenta a systémového soupeře. Během Ficovy návštěvy si oba státy vyjádřily vzájemnou podporu při řešení klíčových otázek. Slovensko potvrdilo svůj závazek dodržovat politiku jedné Číny a výslovně se postavilo proti jakémukoli zasahování do vnitřních záležitostí Číny, včetně záležitostí týkajících se Tchaj-wanu. Kromě toho se obě země ohradily proti politizaci problematiky lidských práv, čímž se Slovensko ztotožnilo s čínským pohledem.

Z ekonomického hlediska byla návštěva sice formulována jako snaha o prohloubení vzájemných obchodních vztahů, ale hmatatelné výsledky byly pouze omezené. Nebyly oznámeny žádné nové významné projekty a hlavním bodem ekonomického významu bylo rozšíření bezvízového styku pro slovenské občany (gesto vůči několika dalším evropským zemím). Navzdory skromným hospodářským výsledkům je Ficova rétorika výrazně pročínská. Chválí čínský hospodářský a technologický pokrok a vyjádřil podporu čínské interpretaci globálních problémů, včetně konfliktu na Ukrajině. Tento přístup naznačuje možný posun ve slovenských zahraničněpolitických postojích, přičemž je možné, že Slovensko přestane podporovat rezoluce kritizující Čínu, zejména v oblasti lidských práv (Šimalčík a Šebok 2024).

Slovensko pod vedením Roberta Fica bude pravděpodobně k Číně vstřícnější v politické i hospodářské oblasti. Ačkoli bezprostřední ekonomické přínosy mohou být omezené, politická orientace naznačuje strategický obrat, který by mohl ovlivnit budoucí kroky Slovenska na evropské i světové scéně.

Orbánův obrat na východ: maďarská spolupráce s Čínou

Z visegrádských zemí pěstuje nejpevnější vztahy s Čínou Maďarsko, což vystihuje pragmatické zaměření na hospodářskou spolupráci, rozvoj infrastruktury a diverzifikaci (Rod 2023; Cabada a Waisova 2022, 158). Tento vztah se naplno rozběhl se vstupem Maďarska do EU v roce 2004 a byl umocněn politikou „otevření se Východu“ z roku 2010, která usilovala o čínské investice, jež měly řešit maďarské ekonomické problémy, snížit jeho energetickou závislost a pomoci mu zvládnout omezení plynoucí z jeho vnitrozemské polohy (Paszak 2021). Maďarsko se tak jako první země EU připojilo k čínské iniciativě BRI, čímž vyjádřilo svůj strategický záměr přilákat do země kapitál z Číny a Střední Asie.

Ústředním bodem čínsko-maďarských vazeb je spolupráce v oblasti rozvoje infrastruktury a spolupráce mezi akademickými institucemi. Mezi významné projekty patří železniční trať Budapešť-Bělehrad a založení evropského dodavatelského a logistického centra společnosti Huawei v Maďarsku. Akademická spolupráce pokročila díky plánům na otevření kampusu Fudanské univerzity v Budapešti, který měla do roku 2024 pojmout až 6 000 studentů (Cabada a Waisova 2022, 159; Euronews 2021). Během pandemie COVID-19 Maďarsko demonstrovalo svou pročínskou orientaci tím, že do své národní strategie zařadilo vakcíny Sinopharm a proočkovanost touto vakcínou dosáhla jedné z nejvyšších hodnot v Evropě, přestože nebyla schválena Evropskou lékovou agenturou (European Medicines Agency, EMA) (Kobierski 2022).

Hospodářské výsledky však přesto často nesplnily očekávání. Čínské investice v Maďarsku v posledních letech sice rostou, ale ani tak neodpovídají původním slibům. Do roku 2020 představoval maďarský vývoz do Číny pouze 1,7 % celkového vývozu a více než tucet společných projektů ztroskotal nebo nabíral zpoždění (Cabada a Waisova 2022, 158–160). Nicméně vzájemný obchod do roku 2023 dosáhl 14,52 miliardy dolarů, což představuje oproti roku 2013 nárůst o 73 %. Přímé čínské investice v Maďarsku dosáhly 7,6 miliardy eur, čímž se Čína stala největším zdrojem zahraničních investic v Maďarsku a prokázala budoucí potenciál hospodářské spolupráce (Shimeng 2024). Významnou překážkou zůstává veřejné mínění. Vláda Viktora Orbána sice posiluje vztahy s Čínou a považuje ji za protiváhu EU a USA, ale nálady veřejnosti jsou převážně negativní. Průzkumy ukazují, že ve srovnání s ostatními zeměmi v regionu Maďarsko spatřuje v Číně klíčového strategického partnera mnohem častěji než jiné země střední a východní Evropy (SVE). V roce 2024 tak Čínu zmínilo 34 % respondentů, čímž předstihla Rusko a obsadila druhé místo za Německem (Globsec 2024, str. 11).

Vztahy Maďarska s Čínou ovlivňuje také širší geopolitické dění. Orbánova zahraniční politika sází na vyvažování, a tím pádem se snaží udržovat dobré vztahy s Čínou, EU, USA i Ruskem. V rámci Orbánovy pragmatické zahraniční politiky Maďarsko podporuje Čínu v Radě EU a brání snahám EU kritizovat porušování lidských práv v Číně. Zároveň se však snaží udržovat dobré vztahy se západními spojenci (Végh, 2022). Když v roce 2024 navštívil v rámci své cesty po Evropě prezident Si Ťin-pching Maďarsko, jednalo se o významný milník ve vzájemných vztazích. Obě země se dohodly na nejméně 16 projektech, včetně pobídek pro čínské podniky. Například investice společnosti CATL do závodu na výrobu baterií v hodnotě 7,3 miliardy eur získala od maďarské vlády podporu ve výši 800 milionů eur, a to v podobě daňových pobídek i infrastrukturní podpory (Thorpe, 2024). Tyto kroky dokládají maďarské odhodlání prohlubovat s Čínou obchodní vztahy, a to i přesto, že EU Maďarsko kritizuje za nedodržování zásad právního státu a nekalé praktiky při přidělování prostředků ze strukturálních fondů.

Čína navíc Maďarsku v dubnu 2024 poskytla největší půjčku v jeho historii, a to ve výši 1 miliardy eur.  Tuto půjčku od tří čínských bank, China Development Bank, Export-Import Bank of China a maďarské pobočky Bank of China, musí Maďarsko splatit do tří let. Maďarská vláda ji sice veřejně neohlásila, ale později ji potvrdila Maďarská agentura pro správu dluhu. Prostředky jsou určeny na financování investic do infrastruktury a energetického sektoru při zachování poměru veřejného dluhu k HDP v mezích horní hranice 28,9 % (Körömi 2024).

Maďarsko zůstává nejvíce pročínským státem V4. Jeho snaha o navázání užších vztahů s Pekingem je projevem promyšlené strategie, jak využít čínské investice coby protiváhu napjatých vztahů s EU a zároveň se vypořádat se složitými otázkami veřejného mínění a globální geopolitiky. Budoucnost čínsko-maďarských vztahů bude záviset na tom, zda Čína dokáže dostát svým investičním slibům a zda se Maďarsku podaří si udržet své postavení v EU a na širší mezinárodní scéně.

Závěr

Spolupráce mezi Čínou a zeměmi V4 je odrazem diferencovaného a v čase vyvíjejícího se přístupu, který se mění podle změn ekonomických aspirací, geopolitického uspořádání a národních priorit. I když iniciativy jako 14+1 a iniciativa BRI měly za cíl integrovat země V4 do čínské globální strategie, výsledky jsou smíšené. Nejvíce pročínským státem je Maďarsko, které těží z čínských investic a velkých infrastrukturních projektů, zatímco ostatní země V4 přistupují k Pekingu s větší opatrností především kvůli nesplněným slibům, bezpečnostním obavám a obchodní nerovnováze.

Polsko a Česko dávají před Čínou přednost euroatlantickému spojenectví a po nedávných změnách v politickém vedení země akcentují demokratické hodnoty a partnerství s Tchaj-wanem. Slovensko, které se v Číně historicky angažovalo nejméně, vykazuje pod současným vedením známky obratu, ale nadále ho omezuje geopolitická realita a skeptická nálada veřejnosti. Aktivní angažovanost Maďarska ve vztahu k Číně sice přináší ekonomické zisky, ale čelí negativním náladám veřejnosti a nenaplněným očekáváním.

Budoucnost vztahů mezi Čínou a V4 bude záležet na vyvažování mezi ekonomickými příležitostmi a strategickou obezřetností, na řešení obchodní nerovnováhy a na sladění národních politik s cíli EU. Tento mnohostranný vztah bude i nadále utvářet souhra mezi politikou EU, soupeřením USA a Číny a domácími prioritami.

Doporučení:

• Posílení jednotného regionálního přístupu. I když je tento pohled možná spíše idealistický, nejlepším řešením by bylo, kdyby země V4 svůj postoj vůči Číně koordinovaly a postupovaly jednotně. Společná strategie by posílila jejich vyjednávací sílu, omezila schopnost Pekingu využívat bilaterálních rozporů a sladila by jejich úsilí s širšími cíli EU. Vzhledem k současné politické realitě – zejména k rostoucímu sbližování Maďarska a Slovenska s Čínou – je však taková koordinace velmi nepravděpodobná.
• Diverzifikace hospodářských partnerství. Aby se snížila přílišná závislost na čínských investicích a obchodu, měly by země V4 posílit své vazby na podobně smýšlející globální demokratické partnery, jako jsou Spojené státy, Kanada, Velká Británie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Indie, Tchaj-wan a demokratické země Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), například Indonésii a Filipíny. Rozšíření těchto partnerství by nejen snížilo míru ekonomické zranitelnosti, ale také by posílilo vyváženější a odolnější obchodní vztahy.
• Zvýšit dohled nad strategickými investicemi. Vzhledem k jeho složitosti je nutné tento mechanismus implementovat na národní úrovni, jak je tomu například v Česku pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu. Zahrnuje zavedení přísných regulačních rámců pro monitorování a kontrolu zahraničních investic v klíčových odvětvích, jako jsou telekomunikace, energetika a infrastruktura. Tato opatření by měla zahrnovat přísné kontroly investic s cílem zmírnit potenciální bezpečnostní rizika, zejména ta spojená s čínským vlivem.
• Zvýšení informovanosti veřejnosti a institucionální odolnosti. Je potřeba skrze strategickou komunikaci zvýšit transparentnost kampaní zaměřených na posílení čínského vlivu. Současně je třeba zabezpečit instituce před nežádoucím zahraničním vměšováním – zejména v akademické sféře, médiích a v oblasti technologií. Pravidelná školení by měla upozorňovat na možná rizika a slabá místa spolupráce s Čínou. 

Literatura:

Bachulska, Alicja. 2020. “When Beijing Met Warsaw: A Story of Continuing Courtship.” In China’s Sticks and Carrots in Central Europe: The Logic and Power of Chinese Influence, eds. Ivana Karásková a Alicja Bachulska, 33–41. Prague: Mapinfluence.

———. 2022. “Chinese Influence in Poland.” https://cepa.org/comprehensive-reports/chinese-influence-in-poland/.

Euronews. 2022. “Hungary Agrees to Open Chinese University Campus in Budapest by 2024.” Euronews, 2. srpna 2022. https://www.euronews.com/2021/05/02/hungary-agrees-to-open-chinese-university-campus-in-budapest-by-2024.

Globsec. 2024. “Globsec Trends 2024. CEE: A Brave New Region? .” Bratislava.

Klímová, Jana, a Antonín Viktora. 2023. “Ze slibovaných 230 miliard Česko získalo jen zlomek. Čínské investice nic moc nepřinesly, říká expert.” Český Rozhlas, 3. března 2023. https://plus.rozhlas.cz/ze-slibovanych-230-miliard-cesko-ziskalo-jen-zlomek-cinske-investice-nic-moc-8945283.

Kobierski, Łukasz. 2022. The Role and Influence of the People’s Republic of China on Visegrad Group Countries. Warsaw: Warsaw Institute.

Körömi, Csongor. 2024. “Hungary Quietly Takes €1B Loan from Chinese Banks.” Politico, 25. července 2024. https://www.politico.eu/article/budapest-hungary-took-1-billion-loan-chinese-banks-peter-szijjarto/.

Paszak, Paweł. 2021. “Hungary’s ‘Opening to the East’ Hasn’t Delivered.” https://cepa.org/article/hungarys-opening-to-the-east-hasnt-delivered/.

Polish Office in Taipei. 2023. “Bilateral Relations.” 2023. https://poland.tw/web/taiwan/taiwan.

Prezydent.pl. 2016. “President Duda Hopes Poland Will Become China’s Gateway to Europe.” 2016. https://prezydent.pl/en/news/art,191,president-duda-hopes-poland-will-become-chinas-gateway-to-europe.html.

Rod, Zdeněk. 2023. “The Chinese Influence in Visegrad Countries.” In The Dragon at the Gates of Europe: Chinese Presence in the Balkans and Central-Eastern Europe, eds. Andrea Bogoni a Brian F. G. Fabrègue. Luxembourg: Blue Europe.

Sarek, Łukasz. 2020. “5G and the Internet of Things: Chinese Companies’ Inroads into ‘Digital Poland.” Sinopsis, 1. ledna 2020. https://sinopsis.cz/en/sarek-5g-iot/.

Šebok, Filip, a Ivana Karásková. 2022. “Case Study: Czech Republic.” In China’s Influence in Europe: Strategies Towards a Resilient and United EU, eds. Katty W. Chen a Benjamin Herscovitch. Potsdam: Friedrich Naumann Foundation for Freedom.

Shimeng, Li. 2024. “CEIS Releases China-Hungary Investment and Cooperation Report in Budapest.” Belt and Road Portal, 2. května 2024. https://eng.yidaiyilu.gov.cn/p/0OCQGJUD.html.

Šimalčík, Matej. 2020. “China’s Inroads into Slovak Universitie.” https://ceias.eu/chinas-inroads-into-slovak-universities/.

Spurný, Jaroslav. 2022. “Nekupujte čínské 5G technologie, doporučují české úřady,” 10. ledna 2022. https://www.respekt.cz/komentare/nekupujte-cinske-5g-technologie-doporucuji-ceske-urady.

Thorpe, Nick. 2024. “Hungary Opens Up to Chinese Tech Despite Protests.” BBC News, 27. dubna 2024. https://www.bbc.com/news/world-europe-68848770.

Turcsányi, Richard Q., a Renáta Sedláková. 2020. “Czech Public Opinion on China in the Age of COVID-19.”

Valášek, Lukáš. 2019. “Karlova univerzita propustila akademiky, které platila za konference čínská ambasáda.” Aktuálně.Cz, 5. listopadu 2019. https://zpravy.aktualne.cz/domaci/karlova-univerzita-propustila-akademiky-cina/r~0e3b078affd511e9b1410cc47ab5f122/.

———. 2023. “Akademici si „odkláněli“ miliony, univerzita náhle couvá z vymáhání’.” Seznam Zprávy, 5. listopadu 2023. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-karlova-univerzita-vycouvala-z-vymahani-milionu-po-akademicich-placenych-cinou-238657.

Végh, Zsuzsanna. 2022. “Alignment or Isolation: Hungary’s Foreign Policy After Its Parliamentary Election.” https://ecfr.eu/article/alignment-or-isolation-hungarys-foreign-policy-after-its-parliamentary-election/.

Waisová, Šárka, a Ladislav Cabada. 2022. “China’s Engagement in Central Europe: Words Speak Lauder than Actions.” Politické Vedy 25 (2): 151–76. https://doi.org/10.24040/politickevedy.2022.25.2.151-176.

[1] V lednu 2019 byli ve Varšavě zatčeni manažer společnosti Huawei a bývalý polský bezpečnostní pracovník pracující pro Orange Poland, kteří byli následně obviněni ze špionáže. Ačkoli podrobnosti nebyly zveřejněny, zatčení, které následovalo po zadržení finanční ředitelky společnosti Huawei Meng Wan-čou v Kanadě, bylo považováno za další projev strategického napětí mezi USA a Čínou. Případ vyvolal obavy o míře rizika, které s sebou nesla přítomnosti firmy Huawei v Polsku, a to se dále promítlo do 11% poklesu podílu firmy Huawei na polském trhu a do ztráty vedoucí pozice v prodeji mobilních telefonů.

[2] Na Univerzitě Karlově vypukl skandál, když se zjistilo, že někteří akademici odkláněli miliony ze sponzorských darů od čínských a obranných firem do své soukromé firmy. Vyšetřování odhalilo, že vedení fakulty o tom vědělo, a někteří funkcionáři byli dokonce firmou placeni. Navzdory odhadované finanční ztrátě až 10 milionů korun univerzita upustila od soudních kroků s odkazem na nízkou šanci na úspěch. Spor vedl k uzavření univerzitního čínského výzkumného centra, propuštění klíčových aktérů z řad akademických pracovníků a k otevření diskuse o čínském vlivu na akademickou půdu (Valášek 2023).

Celou kapitolu si můžete stáhnout zde: