Rada Evropské unie, složená ze zástupců členských států, schválila nařízení o obnově přírody. Přečtěte si komentář přírodovědce a člena naší akademické rady prof. RNDr. Jakuba Hrušky.
Rada Evropské komise schválila tento týden tzv. Nature Restoration Law (Nařízení o obnově přírody). Bylo to poměrně napínavé, protože po několika letech jednání v Komisi a Evropském parlamentu, kdy původní text nařízení doznal mnoha změkčení, nebylo zcela jasné, zda ho členské státy prostřednictvím svých ministrů životného prostředí nakonec definitivně odsouhlasí. Nakonec se tak stalo poměrně těsnou nutnou většinou (podpora 20 zemí představující 66 % evropské populace). Nutno pochválit naše ministerstvo životního prostředí, protože ČR hlasovala pro přijetí této do jisté míry převratné normy.
Naplnění zákona, pokud k němu členské státy skutečně přistoupí odpovědně, může zvrátit neblahý trend poklesu biodiverzity v Evropě a napomoci k obnově krajiny ve velkém měřítku. A to jak řek a potoků, tak lesů i krajinných prvků na zemědělské půdě a ve městech a obcích. A převratnost této normy tkví v tom, že poprvé deklaruje a ukládá všeobecnou ochranu přírody, nikoliv jen nejcennějších částí, jak tomu bylo v evropské legislativě doposud.
Norma měla velkou podporu u vědecké veřejnosti, která se snažila vytvořit na politiky tlak dokládáním obrovského úbytku biodiverzity, za který je zodpovědné především dnešní evropské zemědělství. Stejně tak byl poměrně velký i tlak občanské společnosti. Petici za schválení NRL podepsalo přes milion evropských občanů, podporu vyjádřilo přes 6000 vědců, více než 100 ekonomických subjektů a občanská sdružení z celé Evropy.
Co ale NRL vlastně obsahuje?
Cílem je obnovit do roku 2030 30 % poškozených pozemních (lesy, zemědělská krajina), pobřežních, sladkovodních a mořských ekosystémů do dobrého stavu. V lesích a zemědělské krajině je požadováno, aby členské státy přijaly opatření k obnově několika biodiverzitních ukazatelů a aby došlo k obnově 30 % vysušených zemědělských rašelinišť. EU NRL také zahrnuje cíle a povinnost zlepšit městské zelené plochy, přispět k revitalizaci řek odstraněním umělých bariér (jezy, přehrady a kanalizace toků), zvýšit populace opylovačů a podílet se na cíli zasadit další 3 miliardy stromů po celé EU.
Členské státy (povinně) připraví národní Plány obnovy přírody, kde uvedou své cíle, postupy, jak jich dosáhnou a odhadnou kolik na to bude potřeba financí.
NRL je velmi dobrý nástroj, ovšem jako většina unijní legislativy má možnost řady výjimek a možností uplatnit „národní specifika“. Pokud se norma bude aplikovat s poctivým záměrem zlepšit krajinu, bude obrovských přínosem. Pokud se ale národní plán splní formálně a s využitím všech možných výjimek, nemusí přinést, mimo formálních převedení některých území z „poškozených“ do „obnovených“ prakticky nic. Navíc se indikátory budou posuzovat ze celou EU společně, takže větší úsilí jiných států může „pokrýt“ i špatné výsledky jiných.
ČR má bezpochyby největší úkol v obnově zemědělské krajiny, a zde se NRL bohužel velmi kříží s výkladem, aplikací a hlavně finančním směrováním Společné zemědělské politiky. Velký problém máme také ve stavu vodních toků, protože jejich obnova do přirozenějšího stavu je u nás prakticky v plenkách – naše řeky a potoky jsou pořád zejména kanály pro odvod vody z krajiny. Přechod k pestřejším a stabilnějším (a tedy přírodnějším lesům) u nás aspoň trochu započala kůrovcová gradace, ale i tady nás čekají nutné další změny. Revitalizace mokřadů se u nás v chráněných územích provádí dlouhodobě, ale obnova mokřadů v zemědělské krajině prakticky nezačala.
Nařízení o obnově přírody je velká příležitost, a je jen na nás, jak jí dokážeme využít!
JAKUB HRUŠKA, PŘÍRODOVĚDEC A ČLEN AKADEMICKÉ RADY TOPAZ
