Debaty o evropské armádě oslabují NATO

Generál Pavel upozornil na to, že by došlo k rozdrobení obranných rozpočtů, a že budování velitelské infrastruktury by byl náročný a mnohaletý projekt. Nehledě na to, že armáda EU by z logiky věci nezahrnula spolupráci se zeměmi, které v EU nejsou. Neodmítl, ale debatu o evropském pilíři NATO.

Diplomat Petr Kolář zmínil mezinárodní souvislosti a naše závazky vůči NATO. „Měli bychom si uvědomit, že jsme poprvé jako Česká republika součástí ne bilaterálních smluv, ale systému, kde platí jeden za všechny a všichni za jednoho. Neměli bychom se nechat o tuto hodnotu připravit,“ podtrhl Petr Kolář naší situaci v souvislosti s členstvím v NATO. Generál Pavel také upozornil, že bezpečnostní hrozby jsou v evropských zemích odlišné.

Debata se stočila v samotném závěru na Rusko a jeho vliv na naši bezpečnost. Petr Kolář odcitoval doktrínu Ruska, ve které je NATO, tedy i její součást – Česká republika, zmíněné jako hlavní hrozba.

Rozhovor s gen. Pavlem

V druhé části konference promluvili analytici a bezpečnostní experti: Tomáš Kopečný z Ministerstva obrany ČR a Michael Romancov, politický geograf a člen akademické rady TOPAZu, politického institutu, který konferenci připravil za finanční podpory předsedy TOP 09 a europoslace Jiřího Pospíšila a Evropské lidové strany v Evropském parlamentu. Jiří Pospíšil, který konferenci zahájil, podtrh důležitost tématu nejenom pro TOP 09, ale i  pro budoucnost České republiky.

Zajímá Vás víc?

Petr Pavel k úvodní otázce moderátora Filipa Nerada z Českého rozhlasu k návrhu vzniku evropské armády, zmínil, že “v poslední době jsem se zúčastnil řady podobných diskusí a mám rostoucí pocit, že se nebavíme jen o tom, jak definovat a chápat bezpečnostní hrozby, ale jsme uprostřed procesu, jak se bude nově definovat pozice ČR v Evropě a světě a jak se bude definovat západní společnost. Snahy oddělit evropskou obranu od USA je o tom, jak definujeme hrozby kolem nás. Pokud s necháme vnutit, ž Rusko a Čína pro nás nejsou nebezpečné, protože.je zajímá jen obchod, tak se nám to vymstí, protože až si uvědomíme, že to je riziko, bude pozdě. Orientace, na pseudoproblém migrace a terorismu, který je u nás často používán jako problém zástupný, proto říkám pseudoproblém, i když to samozřejmě riziko je. Nás se terorismus ani migrace nedotkly tak zásadně, abychom ho vnímali jako zásadní problém české bezpečnosti. NATO bylo vytvořeno s primárním cílem obrany Evropy (Keep America in, Russia out and Germany down). Princip zůstal stejný, obrana před expanzí Ruska a zachování vazby na USA. Je to aktuální stále, čeká nás globální soupeření s Čínou, Rusko se bude snažit udržet krok. Dnes se mu to daří jen v oblasti vojenské, v ekonomické je velmi pozadu a bude odsouváno stále dále. V soupeření Ciny a USA bychom měli mít jasno, kde chceme stát. Evropa jim nemůže být protiváhou, protože není jednotná a nelze v krátké obě očekávat, že bude jednotná. Proto vnímám snahy o osamostatnění obrany jako politické gesto, než reálnou alternativu. Posílení evropské obrany znamená oslabení NATO. EU se zaměřuje na spodní část krizového managementu. Pokud by EU chtěla mluvit o autonomní obraně, měli bychom se ptát, jestli to bude evropská nebo EU iniciativa. V EU nebude UK, Norsko a další země, které jsou členy NATO, ale ne EU. EU by si musela vytvořit robustní politickou strukturu, kterou si NATO muselo vytvářet řadu let. Odčerpávala by i zdroje v NATO. Vidím ji jako nebezpečnou, protože oslabí vazby mezi Evropou a USA. Nemusíme být spokojeni s prezidentem Trumpem, ale on není USA. Pro Evropu bude USA vždy nejbližším spojencem a opačně. Rozuměl bych tomu tehdy, kdyby to byl evropský pilíř NATO.„

Petr Kolář na stejnou otázku řekl, “pokud má být evropská armáda evropským pilířem NATO, tak s diskusí souhlasím, i USA k tomu Evropu dlouhodobě vyzývala,. Všichni jsme se dlouhodobě zavázali plnit 2% investic HDP do obrany, ale to neplníme. Evropa se trochu chová jako černý pasažér. Ke koncepci evropské armády v rámci EU chápu motivaci jako snahu vyřešit problém Turecka, které je stále členem NATO, ale je to nebezpečný trend a pokus, protože nevíme, jak ji vybudovat v systému, kde je spousta diskrepancí a kakofonie. Máme jiné priority na jižním křídle, jiné v Pobaltí. Buďme odpovědní, posilujme svou obranu v rámci NATO, máme se starat o své okolí a musíme ho umět stabilizovat i bez volání po pomoci USA a Kanady. Každá normální země si přeje mít stabilní sousedství. Máme v NATO celkem slušné postavení, které se zatím nepodařilo zkazit ani některý českým ústavním činitelům. Myslím si, že pokusy o alternativy by měly být posuzovány prizmatem konzervativního pohledu. Měňme a rušme jen to, co je nutné, zbytek nechme. NATO je velmi funkční, navzdory některým slabinám, které má jako třeba právě Turecko. Máme historickou zkušenost s tím, co znamená spoléhat se na bilaterální smlouvy. Poprvé v dějinách jsme součástí společenství, kde platí princip jeden za všechny a všichni za jednoho, jak stanoví článek 5 Washingtonské smlouvy.”

Mohou tyto debaty napomáhat Rusku v destabilizaci severoatlantického prostoru?

Podle Koláře “to v zájmu Ruska je. Já Rusku nerozumím, jakkoliv jsem se snažil, ale jsem přesvědčen, že má zájem nás destabilizovat, Je to obr na hliněných nohách, má obrovský potenciál, který by mohl být ke prospěchu všech, ale bohužel se rozhodlo pro destabilizaci, vnímá svět ve světle buď s námi nebo proti nám. Netransformovali se po pádu komunismu, nepovedlo se to tam. Dnes to je revanšistická mocnost. Podle Putina největší geopolitickou katastrofou 20. století byl rozpad SSSR Putin věří, že má povinnost obnovit slávu SSSR. Vojensky ani ekonomicky nás neporazí, takže to dělá šířením dezinformací, velmi sofistikovaně i svými trojskými koni, jak už říkal Lenin, užitečných idiotů, které mezi námi máme na Západě. Vítá každou snahu přijít s alternativou, která může oslabit naše spojenectví. Připomněl bych, že oficiální ruská vojenská doktrína označuje NATO za hlavní hrozbu, my jsme také NATO, takže i my jsme hlavní hrozba, tedy hlavní nepřítel. Nejjednodušší je využívat naší nejistoty, rozvracet. My mu bohužel často lacině nahráváme a to nejen trojskými koni i mezi ústavními činiteli, ale i zpochybňováním základních hodnot liberální demokracie, věříme fiktivním hrozbám, nemáme jistotu Pro Rusko je ztráta bipolarity hodně bolestná věc, chtějí být spolu s USA supervelmocí, ví, že to dnes tak není, je to spíše věc Číny. Nikdo si nemůže přát případný chaos při rozpadu Ruské federace, ale to neznamená  že jim budeme pořád ustupovat. Jsem moc rád, že máme alespoň jednotu o ruských sankcích, protože do té doby nás Putin testoval, jak daleko ho pustíme. V roce 2008 Gruzie i Ukrajina čekaly, že jim bude nabídnuto členství v NATO, ale nestalo se tak, protože hlavně Německo a Francie se bály případné negativní reakce Ruska a záhy poté začala invaze do Gruzie. Místo toho, aby přišel trest, přišli jsme hlavně skrze tehdy nového prezidenta USA Obamy s politikou „resetu“, kterou můžeme chápat jen jako politiku appeasementu. Důsledkem toho je Ukrajina, Konečně nás donutil ukázat, že máme hranice a svaly, což je jediná cesta, které rozumí. Je to jediná cesta, jak by Rusko mohlo být eventuálně jednou zase partnerem. Jinak jejich apetit zase poroste, což není náš zájem.“

Dělá Evropa dost proti dezinformačním kampaním Ruska a co by měla dělat jinak a lépe?

Generál Pavel uvedl, že “NATO i EU dělají hodně, ale není to podle mě dostatečné. Podle mě nemá ani smysl mluvit o tom, jestli má Rusko zájem na destabilizaci Západu, je to jasné i z ruských dokumentů. Vše, co se na straně NATO objeví jako potenciální nebo skutečná třecí plocha, je pro Rusko příležitost. I ekonomicky zdatná EU je pro Rusko problém. NATO přijalo řadu opatření po anexi Krymu a aktivitách v Donbasu. Bylo přijato mnoho adaptačních opatření a strategií, zřízena nová velitelství. V tom vše se NATO přizpůsobuje a na mnoha aktivitách úzce spolupracuje s EU, ale stále zaostáváme v informační oblasti. Například ve schopnosti rychle a efektivně čelit dezinformacím máme velký dluh. Je vidět, že Rusko zde působí velmi efektivně. Stačí se podívat, kolik lídrů v Evropě vnímá Putina pozitivně. Našli bychom silné skupiny obyvatel, které považují Rusko spíše za oběť než strůjce problémů. Pokud tomu nebudeme věnovat teď intenzivní pozornost, může se nám stát, že Rusko bude informačně vítězit, což by pro nás bylo velmi nebezpečné.“

Podle Koláře i Pavla je nejlepší odpovědí na ruské aktivity na Ukrajině stabilní a prosperující Ukrajina jako cesta, jak mu vytrhnout z rukou zbraně a zviklat Rusy v Putinově výkladu situace v zemi. Na druhou stranu ale musí i Ukrajina udělat vše, co je v jejích silách, maximum v reformách, aby jí zůstala vysoká podpora na Západě.  Generál Pavel český vztah k EU popsal jako „euroignoranství, protože o EU moc nevíme, což se projevuje i ve volbách do Evropského parlamentu. Pokud by se udělala anketa o EU, jen pár lidí by dokázalo vyjmenovat ty pozitivní věci, ale uvedlo by hodně těch negativních. EU má řadu chyb, ale když se podíváme na alternativy, každý soudný člověk je musí zavrhnout. Je lépe se podílet na reformách zevnitř, než ji kritizovat zvenku, jsme suverénním hráčem, který bude o její budoucnosti rozhodovat.“ Kolář také zmínil, že “Čína není pro Rusko alternativou Evropy a Rusko to moc dobře ví. Rusko se Číny bojí a má důvod. V Rusku zavládl pocit, že demokratizace byla katastrofou, že to byla doba zmatku, že to Západ využil, aby Rusko zašlapal, že to bylo obelhání Ruska, říkají tomu ͐děrmokracia̓ (lejnokracie). Putinovi se konfrontační politikou podařil zemi vrátit pocit, že si jí Západ váží, pro běžného Rusa není rozdíl si někoho vážit a bát se ho. Ruská angažovanost v Sýrii měla tři důvody – odvrátit pozornost od Ukrajiny, prodlužovat konflikt a tím podporovat migraci do Evropy což je také efektivní způsob, jak rozvracet jednotu na Západě. Musíme umět Rusy klepnout přes prsty i tam, kde to není jen přímo v Rusku, ale třeba právě i v zemích jako Sýrie.” Zdůraznil potřebu výchovy k občanství, které jsme podle něj hodně podcenili. “Svoboda je také odpovědnost. Potom budeme méně snadným cílem pro nepřátele demokracie. Demokracie je ohrožena vždy, dokud má nepřátele. Naším největším nepřítelem je v nás, strach a hněv jsou ideálním pro manipulátory a populisty. Pokud budeme brát naši bezpečnost vážně, tak z dlouhodobé perspektivy je potřeba vychovávat k občanství. Zásluhou lidí jako generál Pavel začali lidé zase důvěřovat armádě. Bylo by dobré, abychom mohli být pyšní i na naše politiky a na sebe.”

Na druhém panelu se Jonáš Syrovátka ptal na hlavní výzvy České republiky a jak na ně reagovat. Michael Romancov nevidí větší hrozbu než Rusko. „Z širšího pohledu je pro nás potencionálním rizikem to, že žijeme v období, kdy se zásadně mění klíčové parametry nastavené po druhé světové válce jako OSN, mezinárodní právo, euroatlantická bezpečnostní architektura. Ty relativně malému státu jako ČR pomáhají, aby se nám žilo bezpečně a relativně blahobytně. To je podle mě největší problém. Konkrétně se to může týkat ohrožení míst, kudy prochází obchod, na kterém jsme závislí v kyberprostoru. Tomáš Kopečný zmínil, že „průmyslový odbor ministerstva obrany řeší i bezpečnostní aspekty. V rámci bezpečnosti dodávek se každý stát bude muset spolehnout na to, co bude schopen poskytnout sám sobě. Bezpečnostní strategie ČR zmiňuje 11 oblastí kritické infrastruktury, z mého pohledu je absolutně nejdůležitěji hrozba eroze mechanismu kolektivní bezpečnosti. Podtitulem je i ambice států s revizionistickými úmysly. Je svým způsobem nadřazený většině ostatních, protože je s nimi spojena. Když naše kooperativní mechanismy budou selhávat, tak se to promítne i do většiny dalších oblastí. Je to nejen otázka domácí bezpečnosti, ale třeba i ekonomických zájmů. Česká armáda nemá nic, co by směřovalo k teritoriální obraně sama o sobě, je součástí kolektivního obranného plánování NATO. Musíme mít jasnou linii a být vedle těch, kdo jsou našimi spojenci.„

Jonáš Syrovátka zmínil výročí 100 let konce první světové války z pohledu zemí střední Evropy a následné nové uspořádání bezpečnosti v meziválečném období. Romancov k tomu zdůraznil, že máme mnohdy pocit, že „Rakousko Uhersko byl standardní evropský stát své doby a fungovalo v našem prostoru jako velmoc. Po jeho rozpadu skončila jistota, kdy ostatní velmoci nechávaly tento prostor na pokoji. Od té doby je roztříštěný, vidíme permanentní teritoriální fragmentaci. Pokud je nějaký prostor fragmentovaný, tak z historie víme, že to vede ke snaze silných na jeho okraji do prostoru zasahovat. Před sjednocením Německa a Itálie hrály tuto roli ony. V posledních sta letech žijeme v prostoru, který funguje podobným způsobem. Díky vývoji po roce 1989 jsme se staly součástí NATO, a dokud bude fungovat kolektivní bezpečnost, tak jsme chráněni před bezprostředním nebezpečí.„

Syrovátka dále požádal Kopečného k vyjádření o potřebě armádu modernizovat. Kopečný ji definoval jako “armádu připravenou na současné výzvy. Konkrétně to znamená obměna techniky, často sovětské provenience, kde dochází ke konci životnosti. Potom i u techniky, která ještě má životnost, kterou lze prodloužit, tak nevyhovuje standardům pro efektivní nasazení ozbrojených sil. Příkladem jsou houfnice. Máme Danu, technicky ze 70. let, která má dnes už malý dostřel. Stojíme si středně dobře, bereme velmi vážně alianční závazky, které se snažíme svědomitě naplňovat. V médiích se můžeme dočíst, že některé projekty mají zpoždění, což se mnohdy týká právě životnosti, kde je potom nutné to zrychlit. Jsem optimistický ohledně budoucího vývoje, protože hodně projektů je rozpracovaných.“

Romancov uvedl, že řada hrozeb nejsou tradiční, politici by se podle něho neměly bát tato témata otevírat. K tomu Kopečný dodal, že musíme šířit základní zásady bezpečnosti podobné tomu, že se musíme rozhlédnout,, než vstoupíme do silnice, stejně musíme šířit informace o základech kybernetické bezpečnosti.

Reportáž z konference

Záznam celé konference naleznete zde!

Konferenci zaštítil a finančně podpořil klub Evropské lidové strany v Evropském parlamentu prostřednictvím europoslance Jiřího Pospíšila.

1 / 37