Budoucnost jednotného digitálního trhu

Kulatého stolu na téma nových digitálních a globálních služeb, které vstoupily do našich měst, jako Uber a AirBnB, a ukazují, že jejich začlenění do života nebude bez problémů  se zúčastnil zastupitel a bývalý náměstek primátora hl. M. Prahy Jiří Nouza, Tomáš Peťovský z firmy Uber, a analytik Asociace pro mezinárodní otázky a předseda zapsaného ústavu Spotřebitelské fórum Kryštof Kruliš. Debatu moderovala šéfredaktorka mediálního partnera akce, EURACTIV.cz, Adéla Denková. Druhý kulatý stůl nazvaný GDPR před branami: Jak moc si vážíme našich osobních dat řešil dopady nové regulace EU a další vývoj v oblasti ePrivacy. O problematice mluvila ředitelka Sdružení pro internetovou reklamu Kateřina Hrubešová, ekonom Lukáš Kovanda a za Hospodářskou komoru Tomáš Prouza. Debatu moderoval Jaroslav Poláček, senior analytik TOPAZu.

Sdílená ekonomika

Konferenci zahájila Anna Van Oeveren z bruselského think tanku Martens Centre. Na začátek konference uvedla, že GDPR je dobrá věc, i když jako komunikační expert musí uznat, že Martens Centre ztratí až 20 % své databáze, kterou bude muset znovu vybudovat. S ohledem na sdílenou ekonomiku uvedla význam propojení obou směrů, kdy EU působí na členské země a ty zase na ni, k čemuž je třeba vytvořit možnosti pro setkání obou těchto rovin. Evropská lidová strana (EPP) zřídila k tomuto účelu post „policy officer“, který doporučil, aby Komise podpořila společnou digitální ekonomiku, zlepšila koordinaci kybernetické diplomacie a zlepšila globální kybernetický prostor, včetně zavedení postu digitálního velvyslance. V Evropském parlamentu doporučil zřízení koordinačního výboru pro sdílenou ekonomiku. V Radě by měla vzniknout Rada pro otázky digitálního trhu. Vzdělání je další oblastí, které se Van Oeveren dotkla, když zdůraznila potřebu hlubší reformy, která by u dětí podpořila kreativitu, kritické myšlení, schopnost přizpůsobit se změnám, podpořila proces učení, ale také odnaučení a opětovné učení.

Na začátku prvního panelu Jiří Nouza uvedl, že naše právní prostředí není připravené na služby jako je Uber a Airbnb, podle něj je třeba mít pravidla, ale „regulace by neměla být na úrovni tyto služby zakázat, protože je neumíme regulovat.“

Tomáš Peťovský zmínil, že by otázku sdílené ekonomiky nevnímal jako „problém, ale jako výzvu nebo příležitost.“ Uvedl studii Hospodářské komory, podle které tento typ ekonomické aktivity v ČR představuje 28 až 59 miliard korun, což je 0,5-1,2 % HDP, ale bude se to dále posouvat, což podle něj znamená, že vnímat to jako problém je špatný přístup. „Je to pro nás všechny příležitost, jak efektivněji využívat naše zdroje, jak poptávat statky a služby za nižší cenu, jak si snižovat náklady a jak zvyšovat kvalitu, což jsou hlavní body, které bychom měl mít stále na paměti.“ Zmínil zkušenost z Estonska, kde „moderní služby i tradiční poskytovatelé fungují bez problémů a efektivně, protože obě skupiny mají jasně nastavená pravidla. V České republice i Evropě obecně mají země svá pravidla a i samotné obce mají vlastní regulaci těchto služeb. Existují tucty, možná stovky regulačních rámců pro někoho, kdo by chtěl podobnou službu zavést v Evropské unii, na což bychom se měli v budoucnosti zaměřit. Je dobré, aby každá země měla svůj rámec, nebo chceme nějaký jednotný základ? Na to bychom si měli odpovědět. Podle mě by regulace měla být pozitivní, měla by umožnit využití technologie ve prospěch  nás všech, neměli bychom se snažit nacpat čtverec do trojúhelníku. Měla by být principiální, neměla by se zaměřovat konkrétně a s příliš mnoha detaily, protože v budoucnosti přijdou jiné služby, které by se do takového rámce nevlezly. Měl by to být přístup koordinovaný, a flexibilní, kde by bylo novému subjektu umožněno do něho vstoupit, ale i z něj vystoupit, kde by tyto služby byly využívány podle aktuální potřeby, i když na základě splnění určitých přísných kritérií, a měl by být digitální, což usnadní život.“ Peťovský se dotkl i přímo Uberu, kdy uvedl, že „Uber chce být v každém městě, kde si myslí, by mohli lidé využít služeb městské mobility, s cílem změnit využívání aut ve městech.“

Po pohledu komunálního politika a zástupce Uberu se vyjádřil Kryštof Kruliš, který se sdílenou ekonomikou akademicky dlouho zabývá. Na úvod definoval sdílenou ekonomiku, která ale není konečná, protože „sdílení zde sice bylo vždy, ale dnes je díky moderním technologiím možné propojit nabídku a poptávku v obrovském rozsahu, většina těchto služeb si vytváří nový trh včetně nových zákazníků, proto ze začátku tyto služby rostou velmi rychle. Vedle Airbnb a Uberu se dá vymyslet řada dalších služeb, není to ukončený proces, nápady mohou přijít i z nečekaných oblastí, určitě sem patří třeba car-sharing. V oblasti dopravy jsou dnes odlišné segmenty, ale v budoucnosti se možná budou slévat do zajištění moderní mobility. Není to ale jen o dopravě a ubytování, ale i o nabízení dovedností jako hlidacky.cz. Dalším příkladem je crowd-funding jako alternativa klasického bankovnictví. Společným rysem různých platforem je jejich schopnost zprostředkovat základní míru důvěry mezi lidmi, kteří se neznají.“

   Reportáž: Sdílená ekonomika

GDPR

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (angl. General Data Protection Regulation neboli GDPR)

Druhý panel byl věnován ochraně osobních dat a GDPR. Podle Tomáše Prouzy je GDPR příkladem toho, jak jsou lidé schopni naletět všemu, protože někteří poradci si z něj udělali ˓dojnou krávu’. Nastalá situace je srovnatelná snad jen s rokem 2000 a mnoho lidí jim na to skočilo. Největší problém je v tom, že lidé kašlali na platnou legislativu, kterou nikdo nevymáhal. Ponaučení by mělo být v tom, že třeba vše lépe vykomunikovat a hlavně dříve. Mezi výhody GDPR patří, že donutila firmy si odpovědět, na co data sbírají a zda je potřebují.“ Jako důvod, proč nebyla transpozice evropské legislativy připravena dříve, zmínil, že „firmy komunikovaly dobře, ministerstvo vnitro komunikovalo také dobře, ale potom se rozhodlo počkat na novou vládu, kde pro nového ministra vnitra to nebyla priorita, a zpoždění narůstalo. Vláda byla naivní, když si myslela, že jim tak citlivé téma projde ve Sněmovně v prvním čtení.“

Lukáš Kovanda vyslovil názor, že „se kolem GDPR nafoukla mediální bublina, rozpoutala se určitá hysterie. Je to revoluční a transformující legislativa, není vhodné ji podceňovat, i když jako ekonom musím upozornit na některá rizika. Jedním z nich jsou nezamýšlené důsledky, například ztížení prostředí v nakládání s osobními daty – sociální síť nyní žije z toho, že jí odhalujeme svá data, teď nebudeme moci tak jednoduše nakládat s osobními daty, která vlastně byla platbou za přístup na sociální síť, protože velká část jejího profitu šla z využití těchto dat. Sociální síť se bude chtít zajistit, proto očekávám, že se budou pojišťovat proti tomu, že se ohradíme proti tomu, aby byla naše data zpracovávána, čímž jí přestaneme platit, ale využíváme jejich služeb. Ekonomicky se to podobá tomu, když si v USA lidé brali hypotéky, ale už je nemohli splácet, což vyústilo v ekonomickou krizi. Sociální síť bude mít ztráty a asi to budou řešit sdílením rizika a dojde k vytvoření sekundárního trhu finančních instrumentů, které budou toto riziko ošetřovat. Otevírá to možnost nového finančního trhu, někteří bankéři a pojišťováci na tom vydělají, ale hrozí i to, co se stalo před finanční krizí, kdy došlo ke krachu amerických bank a ta se rozlila do celého světa. K tomu může dojít i v případě sociálních sítí, kdy dojde k velkému množství žádostí, aby nebylo nakládáno s jejich daty, a může být ohrožena významná část tohoto sektoru ekonomiky. Rozumnější řešení by podle mě bylo třeba řešení blockchainu. Ekonomické dopady GDPR je potřeba brát potaz.“

Kateřina Hrubešová, uvedla, že „pokud česká populace nebude ochotná zaplatit za práci novináře jinak než penězi, tak se bude internetový vydavatel snažit zmonetizovat osobní údaje uživatele jako jsou cookie, cookie footprint, tracking, atd. Je možné to omezit nastavením ‘do not track‘, ale většina lidí toto nastavení nemá. Je tichou dohodou na celém internetovém trhu, že za služby, za které bych normálně zaplatila, platím osobními údaji. Podstatné je, že většina lidí to netuší a tomu slouží GDPR a bude tomu sloužit i další norma, která pravděpodobně vznikne. Uživatelé internetu si musí uvědomit, že nějaká osobní data jsou, co se s nimi děje a že jejich zpracování mohou omezit, ale to také znamená, že mi bude omezen přístup k té službě. GDPR vznikla kvůli firmám, které zpracovávají velké množství dat a ta pokud uniknou, mohou poškodit vlastníky těchto dat, a také se s nimi dá dobře obchodovat. Je to namířeno i na online platformy, ale ty, které mají identifikaci, se nemusí bát, bát se mají spíše ty, které souhlas nevyžadují jako například vydavatelé.

K otázce, jakou hodnotu mají osobní data, Tomáš Prouza uvedl, že většina lidí neví, jakou cenu jejich data mají, což zopakoval i Lukáš Kovanda, kdy „firmy a nejen ty na základě agregace mohou vystopovat určité trendy, zacílit marketing, atd.“ V tomto ohledu zmínil aféru Cambridge analytics. „Profesionální analýza dat může mít obrovskou hodnotu, ale jejich malá jednotlivá hodnota vede k podceňování celého jevu.“

Prouza vyzdvihl, že celá „budoucí debata probíhá v západní Evropě a střední Evropa moc neví, o co jde. Ovlivňování voleb bude velké téma, pravděpodobně zde dojde k úpravám vedení kampaní. U e-privacy záleží, jak daleko chceme jít, možná to jde již příliš daleko.“  Kateřina Hrubešová navázala tím, že „členské země jsou chápavější potřebám businessu a jsou reálnější než poslanci EP, kteří jsou revolučnější. Zásadní problém je v tom, že tam není oprávněný zájem, takže na vše by byl potřeba souhlas. Diskuse je hodně bouřlivá, my se jí od začátku účastníme a musím říci, že diskuse bude dlouhá, i když Evropský komise tlačí na rychlost.“

Závěrem Tomáš Prouza uvedl, že GDPR bude téma voleb do EP v roce 2019, bohužel je „ukázkou toho, jak Komise neumí komunikovat, stejně jako český stát.“

Reportáž: GDPR

K tématu GDPR si můžete přečíst text našeho senior analytika, Jaroslava Poláčka: http://www.top-az.eu/files/downloads/vydesit-a-vyfakturovat.pdf

1 / 32