Úvod[1]
V kontextu plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu a narůstajícího počtu hybridních útoků a vlivových aktivit ze strany Ruské federace a dalších nepřátelských mocností proti členským státům EU a NATO, se nutnost hledání nástrojů a opatření k obraně proti těmto útokům ukazuje jako stále naléhavější. Ruská agresivní imperiální politika přitom zesílila zejména ve chvíli, kdy Západ začal intenzivně podporovat Ukrajinu v její obraně proti ruské vojenské invazi.
V reakci na tento vývoj Rusko stejně jako další síly využívají proti EU a NATO stále intenzivněji celou škálu hybridních nástrojů – od dezinformačních kampaní a kybernetických útoků přes vměšování se do volebních procesů, ekonomické manipulace a politický nátlak až po zneužívání energetických závislostí států EU. Tyto hybridní nástroje mají za cíl oslabit západní demokratické struktury, podkopat jejich vnitřní soudržnost a oslabit jejich schopnost efektivně reagovat na geopolitickou rozpínavost a agresivní politiku Kremlu.
Nárůst hybridních útoků, zejména pak ze strany Ruské federace, představuje závažný problém, protože EU a NATO se – i přes značné snahy – stále potýkají s problémy v oblasti včasné reakce na tyto útoky a hrozby. Západní struktury, které se tradičně soustředily na konvenční vojenské hrozby, mají potíže s efektivními a koordinovanými odpověďmi na tyto nové formy války, jež zahrnují nejen přímé vojenské sabotážní a subverzní operace, ale i nevojenské metody ovlivňování a destabilizace v celém spektru strategických domén státu PMESII.[2]
V souladu s potřebou České republiky a členských států EU a NATO reagovat na tyto negativní vlivové nástroje a hybridní útoky proaktivně, je nezbytné tyto hrozby a nástroje nejprve identifikovat a popsat, a následně na ně adekvátně a promptně reagovat. Tento policy paper má proto za cíl hrozby analyzovat a následně navrhnout soubor proaktivních opatření vedoucích k budování odolnosti EU a NATO proti hybridním útokům a hrozbám, a tím současně snižovat schopnosti a vůli ruských hybridních aktérů tyto aktivity vůči Západu realizovat.
Analýza se přitom nezaměřuje na již existující obranná nebo aplikovaná opatření ze strany EU a NATO, která jsou – jak se v poslední době ukazuje – často málo efektivní, ale soustředí se na rozpracování nových přístupů Západu proti ruské agresi tak, aby Západ mohl být v tomto ohledu konkurenceschopným a vyrovnaným soupeřem.
Analýza problému
Pokud chce ČR, EU nebo NATO adekvátně reagovat na hybridní útoky a vlivové působení, je nezbytné nejprve identifikovat a popsat soubor nástrojů hybridního válčení (tzv. hybrid warfare), které jsou proti Západu využívány. Specifikem ruského hybridního válčení je využívání nástrojů a metod, které jsou řízené nebo organizované ruskými státními institucemi a které kombinují více hybridních nástrojů a útoků v určitém časovém období. Nejedná se tedy o izolované použití jednoho nástroje vlivového působení, ale o kombinaci více nástrojů a metod hybridního válčení napříč různými strategickými doménami státu, přičemž tyto aktivity jsou souhrnně řízeny institucemi s přímou či nepřímou vazbou na Rusko.
Evropské Centrum Excelence pro boj s hybridními hrozbami v Helsinkách definuje celou paletu strategických domén, ve kterých Rusko a další hráči realizují hybridní útoky proti cílovým aktérům (viz schéma č. 1 níže). Pro potřeby této analýzy jsou tyto nástroje shrnuty pouze v kontextu strategických domén státu PMESII.
Schéma č. 1: Konceptuální oblasti hybridních hrozeb
Zdroj: The Landscape of Hybrid Threats, European Hybrid CoE in Finland, 2021.[3]
Západ se v současnosti potýká s vážnými problémy při adekvátní reakci na ruské hybridní útoky a maligní vlivové působení, a to především kvůli zásadním rozdílům v bezpečnostních, zahraničněpolitických a ideologických konceptech mezi Ruskem a Západem. Zatímco západní státy dlouhodobě usilují o politiky, které jsou zaměřeny na obranu, deeskalaci, konsenzus, dialog nebo podporu demokratických hodnot, Rusko se soustředí na ofenzivní, expanzivní a imperialistické politiky a praktiky, které usilují o dosažení geopolitických cílů i za cenu destabilizace svých protivníků a mezinárodněpolitické agrese.
Tento rozdíl v přístupech vytváří zásadní problém pro Západ při reakci na hybridní útoky. Západní strategie, které se historicky zaměřují na prevenci konfliktů, diplomacii a multilaterální spolupráci, nejsou dobře přizpůsobeny pro čelení ruské agresi „v šedé hybridní zóně“, která se projevuje skrze kombinaci vojenských, kybernetických, politických, ekonomických a informačních útoků.
Západní instituce nemají vytvořenou dostatečně flexibilní a proaktivní reakční strukturu, která by se dokázala efektivně postavit proti agresivnímu a neortodoxnímu ruskému způsobu vedení hybridní války. Zatímco Rusko v tomto ohledu využívá nekalé a zároveň nekonvenční metody, které zahrnují manipulaci, destabilizaci, špionáž, subverzi, sabotáž nebo třeba rozdělování společností obou aliancí, Západ stále převážně sází na transparentní, právní a konsensuální přístupy, které v kontextu ruské ofenzívy ne vždy poskytují adekvátní odpověď.
Tato ideologická a politická divergence mezi Ruskem a Západem vede k neefektivním reakcím Západu na ruské hybridní útoky, protože tradiční nástroje zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky nejsou schopny adekvátně čelit moderním hybridním metodám, které Rusko využívá k dosažení svých cílů. Aby Západ mohl efektivně čelit těmto hrozbám, musí přistoupit k proaktivním opatřením v rámci přístupu tzv. „offensive-deterrence“, tedy cíleným opatřením, které nejen ukáží sílu a jednotu Západu, ale zároveň odradí Rusko od další eskalace a realizace hybridních útoků. Tato opatření by měla aktivně reagovat na aktuální hrozby, posílit obranu Západu a zlepšit jeho odolnost. Musí být proaktivní, precizně cílená, odstrašující, ale zároveň v souladu s právními normami a západními ideologickými hodnotami.
Tento přístup se zásadně liší od současné reaktivní politiky Západu, která bývá často neúčinná, špatně cílená, nekoordinovaná a nejednotná. EU a Západ se v současnosti nacházejí v defenzivní pozici, bez dominance, iniciativy a momenta v politickém a hybridním konfliktu s Ruskem. Navrhovaná opatření tedy představují soubor proaktivních kroků, které mají za cíl znovu získat iniciativu na geopolitické scéně, posílit bezpečnost Západu a účinně reagovat na cílené útoky a hrozby.
Protože existuje silný předpoklad, že všechny členské státy EU či NATO se neshodnou na implementaci níže navrhovaných opatření, policy paper je navrhuje tak, aby bylo možné v případě nutnosti tato opatření po mírné modifikaci použít také na národní úrovni. Současně lze tyto postupy realizovat také na multilaterální úrovni v součinnosti s několika dalšími státy (tzv. coalition of the willing), kdyby to nebylo možné v rámci všech členských států EU/NATO.
Doporučení
Česko a Západ se musí ve vztahu s Rusku i jiným nepřátelským státům obecně zaměřit na několik rovin, které alespoň prozatím nebyly dostatečně využity. Mezi nimi jsou to zejména: a) proaktivní informační působení a kredibilní demonstrování síly, b) kybernetické operace, c) sankce a jejich důslednější vymáhání, d) spolupráce se spřátelenými třetími stranami stejně jako e) posílení činnosti výzvědných služeb a zadržování Ruska a dalších vyzyvatelů po světě.
V oblasti informačního působení Západ častokrát nezvládá proaktivně komunikovat, oslovovat své spojence, odhalovat protivníky a také demonstrovat svou mocenskou převahu za účelem ubezpečení vlastního obyvatelstva o své dominanci. Jak česká vláda, tak spojenci by se tomu měli mnohem více věnovat a využívat všech dostupných nástrojů, včetně těch sahajících dovnitř autoritářských společnosti typu RFE/RL ad. To samozřejmě platí i vzhledem k ochraně svých vlastní demokratických institucí a procesů, proti kterým Rusko dlouhodobě vystupuje.
Z hlediska kybernetických schopností musí Západ rovněž uvažovat mnohem více proaktivně a působit jak proti agresorovi, včetně vůči jeho vlastní kritické infrastruktuře a citlivým bodům, tak zejména proti tzv. šedé zóně aktérů vystupujících v zájmu Kremlu, ke kterým se Rusko napřímo nehlásí. Jsou o to více legitimními cíli bez možného eskalačního potenciálu.
Západ má na své straně značnou ekonomickou dominanci a také síť mezinárodních partnerství v globálním světě, které má potenciál daleko výrazněji využívat proti agresivním mocnostem v oblasti mezinárodních sankcí. Obzvláště doména energetiky a finančnictví, ale také technologií a tzv. zboží dvojího užití představují pro Kreml a jeho spojence důležité komponenty pro pokračování agresivní politiky vůči Ukrajině a Západu jako celku. Bohužel až příliš často se na obcházení sankčního úsilí podílí také západní společnosti a pouze omezená funkčnost celého systému z hlediska implementace, což se ale dá zásadním způsobem zlepšit jak na české národní, tak evropské a mezinárodní úrovni.[4]
Zatlačování Kremlu a dalších revizionistických mocností však nepůjde bez spolupráce s dalšími mezinárodními aktéry a prodemokratickými členy světové komunity. Jak daleko výraznější podpora zemí, které vůči Rusku otevřeně vystupují v čele s Ukrajinou, ale také Moldavskem nebo Arménií, může být vítaným příspěvkem k realizaci opatření, které by napřímo ze západního pohledu mohly působit eskalačně, avšak ze strany třetích zemí nikoliv.
Nakonec musí Rusko a další mocnosti rozumět tomu, že nejen oni disponují možnostmi sabotážní činnosti a operací hluboko na cizím území. Západ a jeho spojenci dokážou celou řadu kroků taktéž podnikat, a to zejména v případě pokračování eskalačních hybridních operací, které dnes pozorujeme a jdou za horizont dřívějších představ dokonce z dob studené války.
[1] Policy paper vznikl na základě původní analýzy Lukáše Horáka a Pavla Havlíčka Reakce EU na hybridní útoky Ruské federace.
[2] Z anglického Political, Military, Economic, Social, Information, Infrastructure.
[3]https ://www.hybridcoe.fi/wp-content/uploads/2021/02/conceptual_framework-reference-version-shortened-good_cover_-_publication_office.pdf
[4] https://www.amo.cz/en/agenda-for-czech-foreign-policy/options-for-better-sanctions-implementation-for-the-next-czech-government-2/
Policy paper je ve format pdf dostupný zde:
