Tuhle otázku jsem dostávala 15 let, naposledy od jedné novinářky v tomto týdnu. Nezlobím se na ni, ale přece jen mě to vždycky trochu zamrzí. Proč?
Téma vyššího zastoupení žen provází každou političku, ať chce, nebo nechce. Vlastně se vás automaticky lidé ptají na řešení, ať už se chcete primárně věnovat třeba obraně nebo dopravě, zkrátka jen proto, že jste žena.
Já osobně jsem se tomu nebránila, ale ani to nebylo jediné, co by mě v politice zajímalo. Když je teď pro některé takovým šokem, že ženy uspěly víc než kdy předtím (a nedejbože dokonce mladé ženy!), tak si dovolím pár postřehů. Snad si to mohu po těch 15 letech dovolit.
1. Zkusme si vždycky před položením otázky udělat „test mužem“. Zeptali byste se na totéž muže? Fakt si nemyslím, že by se kdokoliv ptal muže na to, jaké to je být mužem v politice. Ptají se mužů na to, jak zvládají péči o děti, domácnost a své další povinnosti? Ehm… odpověď všichni známe. To samé o hodnocení – hodnotí někdo muže za to, jestli je jejich kravata modrá, nebo zda měli padnoucí sako? Kolik titulků jsem si o sobě přečetla s tím, že jsem měla „zelené sako“, „modrý kostýmek“ nebo prostě jen „šaty“! Fakt je potřeba se jen žen ptát, jak to udělat, abychom jich měli ve veřejných funkcích víc? Na to se ptejme, ale nejen jich, zapojme i muže.
2. Fakt už nepořádejme semináře a konference s názvem: „Patří ženy do politiky?“ Já fakt nechápu, jak to někoho může ještě napadnout. Obsah může být zajímavý, ale co nám podobné názvy podsouvají, je, že je to exotické, netradiční a možná až odvážné chtít ženy v politice. Máme aktivní i pasivní volební právo od roku 1920. Víc než sto let! STO LET! To se fakt o tom ještě pořád potřebujeme ujišťovat?
3. Nechtějme ženy v politice proto, aby ji kultivovaly. Tohle mi došlo až postupně, zpočátku jsem si možná sama myslela, že víc žen v politice se rovná kultivaci politiky. Jenže mi došlo, že to jen zas a znova klade na ženy větší nároky. Proč by ji měly kultivovat jen ženy? Není to úkol pro nás všechny?
4. Nechtějme od žen, aby mluvily za všechny ženy. Ve společnosti je to tak půl na půl, ale jen nás žen se ptají na názor všech žen… Vážně? Copak si někdo může myslet, že mám stejné názory jako všechny ostatní ženy? Fakt si někdo myslí, že mám stejné názory jako třeba Kateřina Konečná či Jana Maláčová?
5. Nedělejme z mužů, kteří podporují své kariérně úspěšné ženy, exoty. Otázka na mého manžela, jak to zvládá, mě dokázala pobavit stejně, jako výše zmíněné dotazy.
Našlo by se toho mnohem víc, co by se dalo zmínit. Mám zkrátka pocit, že už jen to, jak o ženách v politice mluvíme, se odráží na celé společenské náladě. Za svůj život jsem dala stovky rozhovorů. Ve velké části z nich se i novinářky (ano, ženy) a novináři ptali na věci, které máme spojené právě s tím „zvládáním, kultivováním“ apod. Třeba téma hejtů bylo v jeden čas to nejvíc, co novináře zajímalo. Ne moje návrhy řešení problémů, ne moje názory na aktuální dění, ale to, co říkám na ubohé projevy nenávistných lidí.
Prosím, nedělejte to těm stávajícím političkám. Ptejte se jich na názory, řešení, postoje. Buďte na ně stejně nároční jako na muže politiky. Ony to unesou, zvládnou a mnohé obstojí. Veřejný prostor kultivujeme všichni, díky za to.
Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09 a členka Výkonné rady TOPAZ
