V reakci na znepokojivý vývoj politické kultury na Slovensku uspořádal think-tank TOPAZ v červnu další z řady svých webinářů, tentokrát s názvem Slovensko jako poučení pro Českou republiku.
Hlavním hostem byla ředitelka Centra pro informovanou společnost Andrea Michalcová, která nabídla kritický pohled na aktuální kroky slovenské vlády.
V úvodu se Michalcová věnovala obecnému vysvětlení pojmu hybridní hrozby a jejich významu pro bezpečnost demokratických států. Uvedla konkrétní příklady z českého prostředí – čínskou špionáž na Ministerstvu zahraničních věcí, výbuch ve Vrběticích či proruské dezinformační kampaně před volbami. „Hybridní hrozby nejsou abstraktní pojem. Jsou součástí naší každodenní reality,“ zdůraznila.
Webinář byl strukturován do tří tematických okruhů:
- Jaký je rozdíl mezi působením proruských narativů na Slovensku a v Česku?
Klíčový rozdíl podle Michalcové spočívá v míře celospolečenské odolnosti. Zatímco v Česku tyto narativy zasahují jen menší část společnosti, na Slovensku jsou přijímány výrazně šířeji. Důvodem může být historický vývoj – Slovensko dlouho postrádalo samostatnou státnost, což se dodnes promítá do hlubší nedůvěry vůči státu, médiím i demokratickým institucím.
„Ruské dezinformační narativy jsou tak silné, jak slabá a zranitelná je ta společnost,“ shrnula Michalcová. - Co stojí za proměnou Roberta Fica z prozápadního pragmatika v politika, který podrývá demokratické principy?
Změna je podle Michalcové výsledkem kombinace osobní frustrace a mocenského kalkulu. „Robert Fico se chce pomstít vlastně úplně všem,“ uvedla. Důležitou roli sehrála snaha ochránit sebe i své okolí před dopady vyšetřování.
Zásadním momentem byla vražda novináře Jána Kuciaka v roce 2018, po níž se zřejmě zhroutil Ficův plán odejít z politiky jako předseda Ústavního soudu. Návrat Roberta Fica k moci byl motivován nejen touhou po pomstě, ale i dramatickou změnou politického paradigmatu: stíhání politiků. Vítězství Igora Matoviče přineslo příslib, že Fico a jeho blízcí skončí ve vězení. Policie dostala volné ruce, začala zatýkat jeho spojence, a veřejnost se poprvé otevřeně dozvídala o rozsahu zneužívání moci. Fico pochopil, že ztrácí ochranu systému, a proto udělá cokoli, aby si udržel moc. - Čím jsou autoritářští lídři jako Fico, Babiš nebo Okamura pro veřejnost tak přitažliví?
Podle Michalcové stojí za jejich popularitou přetrvávající socioekonomické problémy, rozčarování z fungování demokracie a klesající důvěra v tradiční instituce.
„Žijeme v době, kdy se pravda zpochybňuje, lidé nemají čas ověřovat fakta – a právě to nahrává hybridnímu působení,“ uvedla.
V informačním chaosu a pod tlakem algoritmů sociálních sítí získávají převahu ti, kteří nabízejí jednoduchá hesla a sliby pevné ruky. Poptávka po „silném lídrovi“ není jen důsledkem propagandy, ale i projevem hluboké nejistoty ohledně schopnosti demokratického systému ochránit své občany.
Závěrem webináře „Slovensko jako poučení pro Českou republiku“ zaznělo, jak křehká může být demokracie v prostředí oslabujících institucí, polarizované společnosti a erodující důvěry občanů ve spravedlnost a transparentnost vládnutí. Slovenská zkušenost přitom není jen varováním – může být i impulsem k diskusi o české odolnosti vůči dezinformacím, hybridním hrozbám a autoritářským tendencím.
Na poslední otázku, zda lze současný vývoj ještě zvrátit, Michalcová odpověděla jednoznačně:
„Odolnost demokracie nevzniká sama od sebe. Je výsledkem každodenní práce, otevřenosti, trpělivosti a odvahy čelit těm, kteří ji chtějí rozložit.“
Ačkoliv je výchozí situace v Česku příznivější – například díky funkčnějším institucím a vyšší úrovni mediální gramotnosti – nesmíme podle ní usnout na vavřínech. Prevence je klíčová a vyžaduje nejen strategii, ale i dostatečné kapacity a skutečnou vůli jednat.
