V debatách o zavedení zákona o obecném referendu se často operuje s argumenty, že přímá demokracie je přece kvalitativně lepší a že se jedná o jakousi vyšší úroveň demokracie. Není to pravda a především bychom byli za exoty my, kdybychom přijali např. návrh z dílny SPD. Takový totiž neexistuje nikde na světě.
V článku 2 Ústavy ČR se píše o tom, že pomocí ústavního zákona se může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Zůstává tedy na rozhodnutí parlamentu, zda zavede referendum obecně, nebo jen pro daný konkrétní případ jako tomu bylo v roce 2004 při hlasování o našem členství v EU.
Místo debaty o konkrétní podobě daného zákona bychom si měli položit otázku, zdali vůbec zákon o obecném referendu potřebujeme. Nemyslím si, že ano, a to nejen proto, že součásná právní úprava je dostatečná.
Podle podporovatelů přímé demokracie referenda zvýší zájem lidí o politiku a umožní větší účast. I to není pravda. Neukazují to zkušenosti ze zahraničí a zájem např. o krajské referendum u nás je nulový. Zatím se neuskutečnilo ani jedno referendum na krajské úrovni, přestože to současná legislativa umožňuje.
Zastánci přímé demokracie také často předkládají jako argument pro zavedení zákona o obecném referendu specifický případ Švýcarska. Jsou tu ale i jiné země, které od obecného referenda naopak ustupují. Např. Nizozemí. Příklad této země varuje, že referenda nejsou správná cesta, která nutně dovede zemi do Švýcarska. Naopak, ukazuje, že může brzdit fungování demokracie a může narušit právní stát. Dokonce i v samotném Švýcarsku tomu tak minimálně v jednom ohledu bylo. Jedním z důsledků přímé demokracie bylo i to, že na celostátní úrovni bylo volební právo pro ženy zavedeno až v roce 1971 a v jednom z kantonů dokonce až v roce 1990 až na základě rozhodnutí soudu.
Přímá demokracie není pomyslný vrchol demokracie, nevede k lepší správě země ani ke kvalitativně lepším rozhodováním. Navíc je asi fér položit si otázku, proč ho některé subjekty navrhují a jiní odmítají? Ti první doufají, že referendum může být užitečný nástroj k tomu, jak dosáhnout svého cíle, kterého by v poměrně složité proceduře zastupitelské demokracie (1., 2. a 3. čtení v PSP, hlasování v Senátu atd.) jen velmi těžko dosáhli. Ti druzí se po zkušenostech z historie v některých zemích zcela oprávněně obávají zneužití referend. Ne náhodou si leckterý autokrat nechával schvalovat své kroky v referendech. U referend chybí jasná odpovědnost. Politika mohu za špatné rozhodnuti příště nezvolit. Anonymní lid vyměnit nelze a jediným opravným prostředkem v případě rozhodnutí, které se časem ukáže jako nesprávné, je referendum nové.
PhDr. Marek Ženíšek, Ph.D., výkonný ředitel TOPAZ
Marek Ženíšek byl aktivním účastníkem konference TOPAZu a Knihovny Václava Havla „Referenda – výzva pro demokracii nebo krok zpět?„, která se uskutečnila 15. května 2018, její záznam můžete shlédnout zde:
